Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Bible Kralická (1613) je považována za velice dobrý překlad bible, a myslím, že zcela po právu. A přestože od její první verze (1579) uplynulo již přes 400 let, a přestože za tu dobu vzniklo mnoho dalších českých překladů bible, stále ještě jsou v ČR sbory, které na "Kraličku" nedají dopustit, jiný překlad bible nepoužívají a ani neuznávají. Na svou věrnost Kralickému překladu a "znalost staročeštiny" jsou obvykle velice pyšní (doslova).
Nicméně těch 436 let od vydání první verze Bible Kralické je na vývoji jazyka velice znát. Mnoha staročeským výrazům dnešní český čtenář nerozumí vůbec, a co je asi ještě horší, význam některých slov se za tu dobu posunul.
Na webu bibler.cz můžete najít Kralickou bibli se Strongovými čísly (Strongova čísla doplnil Lubomír Ouzký). To je skvělý počin, protože se tak může každý velice rychle podívat, co za slova jsou použita v řeckém originálním textu, zvláště proto, že Strongova čísla jsou navázána i na Tichého řecko-český slovník.
Někdy však není problém pouze v použitých slovech, ale i v pádu, osobě, čase apod. Prostě pro spolehlivé pochopení či ověření překladu daného verše potřebujeme v ideálním případě znát i gramatiku (morfologii). Říkal jsem si, že by bylo skvělé, osadit Bibli Kralickou (Nový zákon) nejen Strongovými čísly, ale i zmiňovanou morfologií. A také jsem se do toho pustil. Porovnával jsem řecký originální text "Textus Receptus" s překladem NZ Bible Kralické (1613) a podle Textu Receptu jsem přiřazoval Strongova čísla a morfologii odpovídajícím slovům Kralického překladu (pokud to bylo s ohledem na přesnost překladu možné).
Je zjevné, že se překladatelé obvykle snažili překládat opravdu co nejpřesněji. Dokonce tak, že se tam, kde to bylo možné, snažili zachovat řecký slovosled. Nicméně ani tento překlad není bez chybičky. Občas zvolili až nepochopitelně volný překlad a výjimečně i překlad nesprávný. Říkal jsem si, že by zejména pro fanoušky Bible Kralické bylo přínosem shromáždit i nesprávně nebo nepřesně přeložená místa (pouze místa měnící podstatně význam verše), případně komentáře k některým zajímavým slovům či veršům.
Během překladu Nové smlouvy a osazování Bible Kralické Strongovými čísly jsem si poznamenal něco přes 500 poznámek týkajících se překladu. Tyto poznámky najdete i zde v SOB - čísla veršů obsahujících komentář jsou žlutě zvýrazněna (komentář se zobrazí po najetí myší na zvýrazněné číslo verše).
Nachdem der Apostel aufs neue von seiner Besorgnis gesprochen hat, die seine Liebe zu ihnen offenbarte, gibt er seiner Überzeugung Ausdruck, dass das, was ihn betrübt hatte, auch die Korinther betrübt habe, und dies hatte sich in der Art und Weise gezeigt, wie sie den Übertreter behandelt hatten. Paulus ermahnt sie, den armen Schuldigen, der in Gefahr war, durch die von der Masse der Christen gegen ihn geübte Zucht ganz überwältigt zu werden, wieder aufzunehmen und zu ermuntern, indem er hinzufügt, dass, wenn die Christen ihm seine Sünde verziehen, er sie ebenso verzeihe. Er wollte nicht, dass Satan durch diesen Fall Gelegenheit fände, Zwietracht zwischen ihm und den Korinthern zu säen, denn er kannte wohl den Zweck des Feindes, zu dem er diese Angelegenheit benutzen wollte.
Dies gibt dem Apostel Gelegenheit zu zeigen, wie er die Heiligen in Korinth stets im Herzen hatte. Als er des Evangeliums wegen nach Troas kam und ihm in dieser Stadt eine weite Tür aufgetan wurde, vermochte er doch nicht dort zu bleiben, weil er Titus nicht fand, und so verließ er Troas und setzte seine Reise nach Mazedonien fort. Man wird sich erinnern, dass der Apostel, anstatt der Ostküste Griechenlands entlang nach Mazedonien zu fahren und auf diesem Wege Korinth zu besuchen (um später auf demselben Wege zurückzukommen), den Titus mit seinem ersten Briefe nach Korinth geschickt hatte und selbst den Weg durch Kleinasien, oder vielmehr an der Westküste Kleinasiens entlang, einschlug. Dieser Weg führte ihn nach Troas, wo Titus mit ihm zusammentreffen sollte. Als er aber Titus in Troas nicht fand und er im Blick auf die Korinther sehr beschwert war, konnte er sich nicht mit ruhigem Herzen der Arbeit, die es dort gab, hingeben. Er reiste deshalb weiter, Titus entgegen, und begab sich nach Mazedonien. Dort fand er ihn endlich, wie wir gleich sehen werden. Aber dieser Gedanke, Troas verlassen zu haben, beschäftigte den Apostel sehr; denn es ist in der Tat eine ernste und betrübende Sache für das Herz, eine Gelegenheit, Christum verkündigen zu können, nicht benutzt zu haben, um so mehr, wenn die Menschen geneigt sind, Christum aufzunehmen oder wenigstens von Ihm zu hören. Troas verlassen zu haben war allerdings ein Beweis der Liebe Pauli zu den Korinthern, und der Apostel erinnert sie an diesen Umstand als einen starken Beweis jener Liebe. Er tröstet sich über dieses Versäumnis einer Gelegenheit zur Verkündigung des Evangeliums mit dem Gedanken, dass Gott ihn schließlich doch wie in einem Triumphzuge umherführte (nicht wie man übersetzt hat: „ihn triumphieren ließ“). Das Evangelium, das der Apostel mit sich brachte, das Zeugnis von Christo, war wie der Wohlgeruch, den man bei Siegesaufzügen durch das Verbrennen wohlriechender Spezereien zu verbreiten pflegte und der für einige der mitgeführten Gefangenen ein Zeichen des Todes, für andere ein Zeichen des Lebens war. Und dieser Wohlgeruch des Evangeliums war in den Händen des Apostels rein. Er war nicht wie etliche, die den Wein, den sie darreichten, verfälschten, er arbeitete in christlicher Lauterkeit vor Gott.