David, muž podle Božího srdce

   O Davidovi (králi Davidovi) se v bibli mluví jako o muži podle Božího srdce (1. Samuelova 13, 14: Teď ale tvé království neobstojí. יהוה si vyhledal muže podle svého srdce a ustanovil ho vévodou nad svým lidem, protože jsi nezachoval to, co ti יהוה přikázal.). Je možné, že by někdo z vás chtěl také být „mužem podle Božího srdce“, podobně jako král David. Pojďme se tedy pokusit zjistit, jaký David byl, a co jej odlišovalo od ostatních lidí a od ostatních Božích služebníků (to by nám zároveň mělo pomoci zahlédnout něco z Božího srdce....).

   Vzpomínáte si, jak to vypadalo, když se David odvážně rozhodl postavit té obrněné třímetrové hoře svalů – Goliášovi? David se tehdy nechlubil svou zručností a silou, ale všechnu slávu přiznával Bohu. David šel do boje ve jménu Jehovy (יהוה). David měl zvláštní kombinaci pokory a víry v Boha, který tomuto mladíkovi již několikrát předtím pomohl dokonce proti lvu či medvědovi.

1. Samuelova 17, 34-37: Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha. David dále řekl: יהוה, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi: Jdi a יהוה buď s tebou.

1. Samuelova 17, 45-47: David Pelištejci odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a srpáčem, ale já jdu proti tobě ve jménu יהוה zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi tupil. Dnes tě יהוה vydá do mé ruky. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Dnes vydám mrtvoly pelištejského vojska nebeskému ptactvu a zemské zvěři. A tak celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že יהוה nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj je יהוה a on vás vydá do naší ruky.

   David zkrátka nespoléhal sám na sebe, ale na svého Boha. Neopíral se o počty svého vojska, ale vždy hledal Boží vedení a pomoc:

1. Paralipomenon 14, 8-17: Když se Pelištejci doslechli, že David byl pomazán za krále nad celým Izraelem, všichni Pelištejci vytáhli Davida hledat. Když se to David doslechl, vytáhl proti nim. Pelištejci přitáhli a vtrhli do údolí Refájců. David se doptával Boha: Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš je do mé ruky? יהוה mu odpověděl: Vytáhni. Vydám je do tvé ruky. Vytáhli do Baal-perasímu a tam je David pobil. A David řekl: Bůh protrhl mé nepřátele skrze mě jako voda protrhuje hráz. Proto pojmenovali to místo Baal-perasím. Zanechali tam své bohy a David přikázal, aby byly spáleny ohněm. Pelištejci znovu vytáhli a vtrhli do údolí. David se znovu doptával Boha a Bůh mu řekl: Netáhni za nimi. Obejdi je a přitáhni k nim směrem od balzámovníků. I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve vrcholcích balzámovníků, tehdy vytáhni do boje, protože Bůh vytáhne před tebou, aby pobil pelištejské vojsko. David učinil tak, jak mu Bůh přikázal, a pobíjeli pelištejské vojsko od Gibeónu až do Gezeru. Davidovo jméno proniklo do všech zemí a יהוה dal strach z něj na všechny národy.

   David po celý svůj život připisoval vítězství Bohu, nikdy sám sobě. Pojďme se podívat na část příběhu, kdy nechal dát podíl z kořisti i těm, kteří se kvůli úplnému vyčerpání samotné bitvy ani nezúčastnili:

1. Samuelova 30, 21-25: David přišel ke dvěma stům mužům, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli jít s Davidem, takže je nechali u potoka Besór. Ti vyšli Davidovi a lidu, který byl s ním, naproti. David přistoupil k lidu a zeptal se, jak se jim daří. Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý ať si odvede pouze svou ženu a své syny a ať jdou. David řekl: Nedělejte to, moji bratři, s tím, co nám dal יהוה. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám. Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; ať se spolu rozdělí. A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes.

   Dalším projevem pokory Davida bylo to, že si na nikoho nehrál. Pomazáním za krále nad Izraelem mu pýcha nestoupla do hlavy. David nekoukal na svoji důstojnost. Nestyděl se nahlas, tancem a zpěvem oslavovat Boha a radovat se z Něho:

2. Samuelova 6, 5: David a celý dům izraelský se radovali před יהוה a hráli na všelijaké nástroje z cypřišového dřeva, na lyry, harfy, tamburíny, chřestítka a činely.

2. Samuelova 6, 14-23: David tancoval ze vší síly před יהוה; David byl přepásán lněným efódem. Tak David a celý dům izraelský přinášeli יהוה truhlu s radostným křikem a za zvuku beraního rohu. I stalo se, že když יהוה truhla vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje před יהוה, a pohrdla jím ve svém srdci. Přinesli יהוה truhlu a postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak David přinesl před יהוה zápalné a pokojné oběti. Když David dokončil přinášení zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu יהוה zástupů. Nato podělil všechen lid, celé množství Izraelců, muže i ženy, každému dal jeden bochník chleba, jeden datlový koláč a jeden hrozinkový koláč. Pak se všechen lid rozešel domů. Když se David vracel, aby pozdravil svou rodinu, vyšla mu naproti Míkal, dcera Saulova, a řekla: Jak se dnes izraelský král oslavil, když se dnes odhaloval před otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují jen nějací blázni. David Míkal odpověděl: Před יהוה, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu a ustanovil mě vévodou nad יהוה lidem, nad Izraelem, před יהוה se budu radovat. I kdybych byl ještě více zlehčován a byl ponížený ve svých očích, otrokyněmi, o kterých jsi mluvila, jimi budu oslavován. Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

   David byl velmi rozhodný muž a bojovník, ale byl také až na výjimky ochoten naslouchat svým služebníkům. Když byl pomazán za krále nad Izraelem, nestal se z něho někdo, kdo „všude byl a všechno zná“, ale radil se s ostatními - např. ohledně schrány úmluvy:

1. Paralipomenon 13, 2-4: Pak řekl David celému shromáždění Izraele: Jestliže se vám to líbí a je to od יהוה, našeho Boha, rozšiřme všude vzkaz svým bratrům, kteří zůstali na různých územích Izraele, a s nimi kněžím a lévitům do jejich měst s okolními pastvinami, ať se k nám shromáždí a přeneseme truhlu našeho Boha k nám, neboť ve dnech Saulových jsme ji nevyhledávali. Celé shromáždění řeklo, aby se to udělalo, protože se to všemu lidu líbilo.

   Kromě neobvyklé víry a pokory se David vyznačoval svou citlivostí. Žalmy jsou plné jeho „vylévání srdce před Bohem“, knihy popisující jeho život nám Davida ukazují jako citlivého muže plného emocí. V naší době je pláč u muže často považován za projev slabosti. Jak tomu bylo s Davidem, který se v Božím jménu nebál postavit medvědovi, lvu, Goliášovi a nesrovnatelné početní přesile? Podívejme se např. na verš, který popisuje Davidovo loučení s Jónatanem:

1. Samuelova 20, 41: Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ale David víc.

   Podívejme se nyní na další příklady Davidovi citlivosti, ale také na to, jak reaguje v případě, že jej něco trápí:

1. Samuelova 30, 3-6: Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí. David a lid, který byl s ním, pozvedl svůj hlas a plakali, až už neměli sílu plakat. Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova. Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v יהוה, svém Bohu.

2. Samuelova 3, 30-37:  Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela. David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami. Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král pozvedl svůj hlas a plakal u Abnérova hrobu, a také všechen lid plakal. Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen? Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá rukou bídáků. A všechen lid nad ním dále plakal. Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného. Všechen lid to zpozoroval a líbilo se mu to. Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo. Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále nevzešel úmysl usmrtit Abnéra, syna Nérova.

   David byl znám i pro své hudební (a řekl bych i básnické) nadání. Byl znám jako výborný zpěvák, hráč na citeru a autor podstatné části žalmů:

1. Samuelova 16, 23: Stávalo se, že když přišel na Saula duch od Boha, David bral lyru a hrál svojí rukou. Saulovi se ulevovalo a bylo mu dobře a zlý duch od něho odstupoval.

2. Samuelova 23, 1: Toto jsou poslední Davidova slova: Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže ustanoveného Bohem, pomazaného Boha Jákobova, milého zpěváka písní Izraele.

   Když v bitvě padnul Saul a jeho syn Jonatan, David ihned složil žalozpěv a zpíval jej:

2. Samuelova 1, 17: David zazpíval nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv

   Davidova pokora se projevovala i tak, že si odmítal pomoci vlastní silou. David měl od Boha zaslíbeno, že bude králem nad Izraelem namísto Saula, ale přesto si k tomu nechtěl dopomoci násilím a vlastní rukou. Stalo se dvakrát, že Bůh Davidovi vydal Saula na milost, ale David tuto příležitost v obou případech odmítl:

1. Samuelova 24, 11-13: Hle, tvé oči v tento den viděly, že tě יהוה dnes vydal v jeskyni do mé ruky. Říkali mi, abych tě zabil, ale slitoval jsem se nad tebou; řekl jsem: Nevztáhnu ruku na svého pána, neboť je to יהוה pomazaný. Otče můj, pohleď a podívej se na okraj svého pláště v mé ruce. Když jsem odřízl okraj tvého pláště a nezabil tě, hleď se přesvědčit, že na mé ruce není zlo ani přestoupení. Nezhřešil jsem proti tobě, ale ty číháš na můj život, abys mě o něj připravil. Ať יהוה soudí mezi mnou a tebou! Ať mě יהוה pomstí na tobě, ale má ruka proti tobě nebude.

1. Samuelova 26, 7-12: David s Abíšajem přišel v noci k lidu a hle, Saul ležel a spal v ležení a jeho kopí bylo zabodnuté v zemi u hlavy. Abnér a lid ležel kolem něj. Abíšaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého nepřítele do tvé ruky. Dovol, ať ho teď jednou ranou přibodnu kopím k zemi, druhou nebudu potřebovat. David řekl Abíšajovi: Nezabíjej ho! Vždyť kdo může vztáhnout ruku na יהוה pomazaného a zůstat bez trestu? David řekl: Jakože živ je יהוה, jistě jej postihne יהוה nebo přijde jeho den a zemře nebo vyjde do boje a bude smeten. Ať je to ode mě vzdáleno kvůli יהוה, abych vztáhl ruku na יהוה pomazaného. Teď vezmi kopí, které je u jeho hlavy, a džbánek na vodu a pojďme. Nato vzal David kopí a džbánek na vodu od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl, nikdo se to nedozvěděl, nikdo se neprobudil, protože všichni spali, neboť na ně padl hluboký spánek od יהוה.

   Dalším důvodem, proč se určitě Bůh mohl z Davida radovat, byl jeho postoj ke spravedlnosti a vůbec k Bohu:

1. Paralipomenon 18, 13-14: יהוה  pomáhal Davidovi, kamkoli šel. David kraloval nad celým Izraelem a vykonával právo a spravedlnost nad vším svým lidem.

2. Samuelova 22, 21-31: יהוה mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mi podle čistoty mých rukou. Vždyť jsem dbal na יהוה cesty, nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně. Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil. Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. יהוה mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem. S věrným jednáš věrně, s bezúhonným člověkem bezúhonně, s čistým jednáš čistě, se zvráceným se pouštíš do boje. Nuzný lid zachraňuješ, tvoje oči jsou proti povýšeným, snižuješ je. Ty jsi, יהוה, mé světlo, יהוה prozařuje mou temnotu. S tebou doženu loupežnou hordu, se svým Bohem přeskočím zeď. Bůh -- jeho cesta je bezúhonná, יהוה řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště.

   Následující slova řekl Bůh Šalomounovi, a potvrdil tak Davidův charakter:

1. Královská 9, 4-5: A co se tebe týče, jestliže budeš přede mnou chodit, jako chodil tvůj otec David s bezúhonným srdcem a v přímosti, budeš činit všechno, co jsem ti přikázal, a zachovávat má ustanovení a má nařízení, navěky upevním tvůj královský trůn nad Izraelem, jak jsem řekl tvému otci Davidovi: Nebude ti vyhlazen muž z izraelského trůnu.

   Shrnutí:

   Podívali jsme se poměrně podrobně na Davidův charakter, resp. na jeho pozitivní stránky. Pro úplnost bych měl podotknout, že ani David nebyl dokonalý. Dopustil se několika hříchů, mezi kterými vede smilstvo s Bat-šebou, vražda jejího muže Urijáše a příkaz k sečtení Izraele. Davidův charakter však byl i přes tyto "úlety" mimořádný a obdivuhodný. Napadá mne podobnost zejména s Jóbem a Danielem. Když si v hlavě srovnávám charaktery "velkých Božích služebníků", napadá mne, že David se od nich odlišuje především svou citlivostí. Byl silný, odvážný a plný víry ve svého Boha, ale zároveň se nijak nestyděl naplno projevovat své city a pocity. Pláč ani velká radost u něho nebyla ničím výjimečným. David se nestyděl ani coby král naplno radovat a např. ze všech sil tancovat a poskakovat před Bohem (kolem Boží schrány). Žalmy jsou plné jeho "vylévání srdce před Bohem". Nijak si nezakládal na své "důstojnosti". Zakládal si na své bezúhonnosti a přímosti srdce, na své závislosti na Bohu. Byl neuvěřitelně pokorný, a všechny "své" úspěchy vždy správně připisoval Bohu. David odmítal zabít Saula, ale vyplnění daného zaslíbení nechával na Bohu. Kombinace neohroženého bojovníka, básníka a zpěváka, spravedlivého a moudrého krále, pokorného Božího služebníka a neobvykle citlivého muže je v celých dějinách lidstva výjimečným jevem. Jednoduše řečeno, David nám coby příklad Božího služebníka nastavil opravdu hodně "vysokou laťku".