Ohavnost

Pro nás lidi platí, že náš pohled na mnoho oblastí chování se liší od toho, jak to vidí Bůh. Ať již jde o lásku, pýchu a podobně, máme tendenci své řekněme charakterové vady zlehčovat. Láska není totéž co zamilovanost nebo chtíč, pýcha je i neochota přijmout pomoc, spoléhání se na sebe. Náš pohled se navíc často mění podle aktuálního společenského postoje. To, co bylo před padesáti lety naprosto nemyslitelné, je dnes často „běžnou normou“. Boží postoj se naproti tomu nemění.

Jedním z biblických výrazů, který v naší mluvě již prakticky nemá místo, je „ohavnost“. Pokud již na tento termín přijde řeč, ukáže se, že každý považuje za ohavnost něco jiného. Domnívám se však, že bude zajímavé zjistit, jaký je rozdíl mezi tím, co je ohavností pro lidi a co pro Boha.

Abychom kvůli různorodosti překladů žádné místo výskytu v bibli neminuli, musíme se podívat přímo do biblických jazyků. Nejjednodušším řešením je využít Strongova čísla a nějaký překlad, který je jimi osazený, plus pro porovnání nějaký český překlad a případně i hebrejský nebo řecký „originální“ text.


V hebrejštině se pro „ohavnost“ používá slovo תּועבה [čti „toebah“] (117 výskytů), odpovídající Strongovo číslo je H8441. Toto slovo vychází ze slovesa תּעב [čti „taab“] (22 výskytů), se Strongovým číslem H8581. V řečtině se pro ohavnost používá slovo βδελυγμα [čti „bdelygma“] (6 výskytů), se Strongovým číslem G946. Podle dostupných slovníků je významem těchto slov ohavnost, odporná věc (morálně), hnus, nečistá věc, záležitost týkající se modlářství, ohledně rituálů (nečisté jídlo, modly, smíšená manželství).

 

   


To jsou věci. Travesty show není zábava, ale ohavnost. Stejně tak manželská nevěra, homosexuální styk, lhaní, podvádění, pýcha, vyvolávání svárů,...  Co to pro nás znamená?

Opakovaně jsme v Písmu vyzýváni, abychom se stali skutečnými následovníky Pána Ježíše Krista, abychom se mu ve všem podobali (Mt 10,24-25), abychom byli dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec (Mt 5,48), že máme Boha jako milované děti napodobovat (Ef 5,1) a máme zkoumat, co se líbí Pánu (Ef 5,10).

Není však možné podobat se Bohu, a přitom mít odlišný hodnotový systém. Nemůžeme považovat za správné něco, co Bůh nazývá ohavností, a přitom se dál chtít Bohu podobat. Názory světa na nejrůznější způsoby jednání a uvažování se v čase mění, Boží postoj zůstává neměnný.

Na nás je rozhodnutí. Staneme se přítelem světa (tak, že přijmeme jeho hodnotový systém), nebo se raději staneme Božími přáteli, když přijmeme Jeho hodnotový systém? Protože přesně takhle "natvrdo" to je:     

Jk 4,4: Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

  

Libor Diviš 

Odeslat komentář ...

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi komentář přímo na e-mail!

  

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.33 (18 hlasů)
English version  Deutsche Version