Český studijní překladŽalmy - 42. kapitola
1 Pro vedoucího chval. Meditacea — synovév1 Kórachovi.v2 v1 Před „syny Kórachovými“ je stejná předložka jako u žalmů nadepsaných „Žalm Davidův“. Mohla by tedy znamenat i „(Žalm) synů Kórachových“. Stejně tak by ale mohla znamenat „pro syny Kórachovy“. Proto jsme se rozhodli ji nepřekládat a místo ní jsme použili pomlčku. Význam tak necháváme otevřený. Synům Kórachovým jsou určeny Ž 42-49, 84-85 a 87-88, tedy celkem 11 v2 [Výraz poukazuje na lévijský sbor vytvořený z Kórachových potomků určených Davidem pro službu v chrámu. Zastupovali lévijský rod Kehatovců (Nu 16:1; Nu 26:11). V době Davidově byl jejich vedoucím Héman (Ž 88:1; 1Pa 6:18), tak jako za rod Geršomovců Asaf (Ž 6:24; Ž 50; 73) a za rod Merarího Jedútún (neboli Étan, 1Pa 15:17; Ž 39:1).]; 2Pa 5:12 a Ž 32:1p
2 Jakoa laňt3 dychtív4 po vodních tocích,v5 tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! t3 v h. je výraz gramaticky maskulinum, ale používaný pro oba rody (srv. 2Kr 2:24); rozhodující je tedy slovesný tvar, který má f. v4 Jl 1:20†; [Tak jako dlouhotrvající sucho zesiluje touhu zvěře po vodě, tak žalmistovo trápení umocňuje jeho touhu po Bohu] v5 [Celoroční tok, který v létě nevysychá. Někdy je popisován jako „živá voda“, což může posluchači připomenout יהוה jakožto pramen živé vody (Jr 17:13; Jr 2:13; Zj 22:1)] a Ž 123:2
3 Má duše žíznía po Bohu, po živém Bohu!b Kdy předstoupím,c abych se ukázalt6 před Boží tváří? t6 [Vazba byla idiomem pro návštěvu svatyně či chrámu (Dt 16:16; Iz 1:12). S malou změnou samohlásky lze číst také: uviděl Boží tvář. „Uvidět něčí tvář“ znamenalo přijít do něčí přítomnosti (Gn 43:3; Ž 84:8)] a Ž 63:2; Ž 84:3v; Ž 143:6v b Dt 5:26! c Ž 43:4; Est 1:19srv; Est 8:1
4 Slzya jsou mi chlebemt7 ve dne i vb noci, když mi každý den říkají: Kdec je ten tvůj Bůh? t7 n~: potravou a Ž 80:5; Ž 102:10v b Ž 32:4 c Ž 42:11; Ž 79:10; Ž 115:2; Jl 2:17; Mi 7:10
5 Na tot8 vzpomínámt9 a vylévámt10 v sobět11 svou duši, jak jsem chodíval v zástuput12 a ubíral jsem set13 do Božího domua za zvuku jásotub a děkovných písní davu slavícího svátek. t8 h.: Tyto věci (popsané v druhé části verše) t9 [Toto „vzpomínání“ není náhodným upamatováním, ale vědomým činem, při němž žalmista jakoby prožíval jisté minulé události; srv. Ž 63:7n; 1Pa 16:12.1Pa 16:15; Jr 51:50; ::Iz 43:18] t10 tj. projevuji své pohnuté city; Ž 22:15; Ž 62:9; 1S 1:15; Pl 2:19; Jb 30:16 t11 h.: na sebe t12 HL; tradiční pochopení výrazu je dáno paralelismem k „houfu / davu“; $ t13 TM: + s nimi ($); LXX: do stánku Vznešeného (míněno jako paralelismus k Božímu domu) a Ž 27:4; Ž 55:15; Ž 122:1 b Ž 47:2; Ž 105:43; Ž 126:5n; 2Pa 20:22; Iz 44:23
6 Proč jsi tak skleslá,t14 má duše,a proč jsi (ve mně)t15 tak rozrušená?b Jen čekejc na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za (spásu jeho přítomnosti.)t16 t14 Ž 77:3v; [Slova vyjadřují způsob napomenutí sebe sama za malomyslnost: co to dělám, že se skláním jako truchlící? (Ž 35:14)] t15 h.: nade mnou t16 tj. za záchranné činy, jež plynou z jeho „tváře“ = přítomnosti; //v. 12; Ž 43:5; srv. Ž 44:4; Ž 116:13; Nu 6:26; některé př. ovšem upravují s LXX a Pš podle v. Ž 42:12: za svého spasitele a svého Boha. Má duše … a Ž 62:6; Mt 26:38 b Jr 31:20; Jr 48:36; Ez 7:16 c Ž 38:16; Ž 39:8; Ž 71:14; Ž 130:5; Pl 3:24; Mi 7:7
7 Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám vt17 jordánské zemi, na Chermónu,t18 na hoře Miseáru.v19 t17 h.: z … t18 TM pl. (pouze zde v StS) může označovat celé pohoří, resp. jeho jednotlivé vrcholky; někteří však považují koncové mém (označující pl.) za dittografii v19 [Tato tři zeměpisná označení mohou znamenat tři různé lokality, ale není vyloučeno, že autor měl na mysli jediné místo - Chermónské pohoří (Dt 3:8n), kde pramení Jordán. O hoře Miseáru se ani z Bible, ani z jiných pramenů nedovídáme. Slovo znamená „Maličká“ a mohlo jít o označení určitého z vrcholků Chermónu.]
8 Hlubinav20 volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů,t21 převalily se přese mě všechny tvé příbojea a tvá vlnobití.b v20 Toto slovo se vyskytuje již v Gn 1:2 a rovněž ve zprávě o potopě (Ž 7:11). Výraz, který bývá obrazem temnoty a chaosu, zde asi označuje hloubku jeho zoufalství. t21 n.: vodopádů; srv. vodní kanál - 2S 5:8† a Ž 88:8; Jon 2:4// b Ž 32:6~::; Ž 69:2~
9 Ve dne יהוהt22 přikazujet23 svému milosrdenstvía a v nocib je se mnou jeho píseň,c modlitba k (Bohu mého života.)t24 t22 [Na rozdíl od 1. Knihy žalmů, kde převládá slovo „יהוה (JHVH), ve 2. Knize převládá výraz „Bůh“ (v tomto Ž v poměru 12:1)]; srv. Ž 53:3p t23 [Z paralelismu je zřejmé, že ho (personifikované milosrdenství) posílá jako posla, aby bylo s ním.]; Ž 133:3 t24 n.: mému živému Bohu; srv. v. Ž 42:3! a Ž 6:5; Ž 13:6; Ž 23:6; Ž 57:4 b Ž 77:7; Iz 30:29; Sk 16:25 c Ž 149:5srv; Iz 30:29
10 Říkám Bohu, své skále:a Proč na mě zapomínáš?b Proč mám chodit v nářku,c utlačovánt25 nepřítelem?d t25 h.: v útlaku …; 2Kr 13:4 a Ž 18:3; Ž 31:4; Ž 71:3; Dt 32:4v b Ž 13:2 c Ž 38:7 d Ž 43:2
11 (Zkázou pro mé kostia je mi utrhání)v26 mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kdeb je ten tvůj Bůh? v26 h.: Se zkázou / Za zkázy v mých kostech mě tupí (1S 17:26; Neh 6:13) … a Ž 6:3 b Ž 42:4//
12 Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jehot27 přítomnosti,t28 za svého Boha. t27 TM: své t28 //v. 6p; Ž 43:5
