Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 22. kapitola

1 A Ježíš k nim znovu promluvil^t1 v podobenstvích: ^t1 ř.: odpověděv řekl
2 „Království^a Nebes ⁽^sje ^spodobné⁾^t2 králi,^t3 který vystrojil svatbu^b svému synu. ^t2 Mt 13:24p ^t3 ř.: člověku králi; (také v Mt 18:23) ^a L 14:16 - L 14:24// ^b L 12:36
3 A poslal své otroky,^a ^saby ^szavolali ^ppozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. ^a Mt 21:34
4 Poslal znovu jiné otroky ⁽se slovy⁾:^t4 ‚Řekněte ^ppozvaným: Hle, ^ppřichystal jsem svou hostinu, moji býci a ^skrmný ^sdobytek ^pjsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na ^ssvatební ^shostinu.‘ ^t4 ř.: říkaje
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.^a ^a L 17:28
6 Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.^a ^a Mt 23:34~; 2Te 2:15~
7 ⁽Král se rozhněval⁾,^t5 poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil. ^t5 var.: [Když to onen král uslyšel, rozhněval se]
8 Potom ^hřekl svým otrokům: ‚Svatba je sice připravena, ale ^ppozvaní jí nebyli hodni.^a ^a Mt 10:11; L 20:35; Sk 13:46
9 Jděte tedy na křižovatky cest^a a každého, koho naleznete, pozvěte na ^ssvatební ^shostinu.‘ ^a Př 1:21; Ez 21:26
10 I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⁽^ssvatební ^ssíň⁾^t6 se naplnila stolovníky.^t7 ^t6 var.: svatba (/ ^ssvatební ^shostina) ^t7 ř.: ležícími u stolu, tj. hosty; Mt 9:10p; Mk 6:26.Mk 6:40; J 12:2; J 13:28
11 ^sKdyž král ^svstoupil, ^saby ^sse na stolovníky ^spodíval, spatřil^a tam člověka, ^skterý ^sna ^ssobě ^p^sneměl svatební šat.^b ^a Mt 25:31n~ ^b 2Kr 10:22srv; Iz 64:5; Za 3:3; Ga 3:27; Zj 3:18; Zj 16:15
12 I ^hřekl mu: ‚Příteli,^a jak jsi sem vešel bez^t8 svatebního roucha?‘ A on oněměl. ^t8 ř.: nemaje ^a Mt 20:13
13 Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší^a temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ ^a Mt 8:12!
14 Neboť je mnoho pozvaných,^t9 ale málo vybraných.^v10“ ^t9 n.: povolaných ^v10 n.: vyvolených; [To jsou ti, kteří uposlechli Boží pozvání (2K 5:19n). Své vybrání tedy provádí vlastně každý sám.]
15 Tehdy^a farizeové šli a poradili^b se, jak by ho chytili za slovo.^c ^a Mk 12:13 - Mk 12:17//; L 20:20 - L 20:26 ^b Mt 12:14p; Ž 2:2 ^c L 11:54; Př 6:2; Ž 56:6n~; Iz 29:21~; Jr 18:18~
16 A ^hposlali k němu své učedníky spolu s herodiány,^v11 ^skteří ^sřekli: „Učiteli,^a víme, že jsi pravdivý^b a ^cBoží cestě^c učíš podle pravdy.^t12 A nedbáš na nikoho^t13 , neboť ⁽nebereš ohled na postavení člověka⁾.^t14 ^v11 [židovští přívrženci Heroda Velikého (Mt 2:1p) a jeho rodiny; Mk 3:6; Mk 12:13†] ^t12 ř.: v pravdě; n.: pravdivě; Ř 2:2p; 2K 7:14; Ko 1:6; 3J 1:3 ^t13 tj. nezáleží ti na tom, co si kdo o tobě myslí či říká; srv. Ga 1:10 ^t14 ř.: nehledíš do tváře lidí; [vazba navazuje na h. idiom „pozvedat tvář“ (Dt 10:17); srv. Sk 10:34; Ř 2:11; Ga 2:6; Ef 6:9; Ko 3:25; 1P 1:17] ^a Mt 8:19p ^b J 7:18; J 18:37 ^c Sk 18:26
17 Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň^a císaři, nebo ne?“ ^a Mt 17:25
18 Ježíš poznal jejich ⁽zlý úmysl⁾^t15 a řekl: „Proč mne zkoušíte,^a pokrytci?^b ^t15 ř.: špatnost / nepravost; L 11:39; Sk 3:26; Ř 1:29; 1K 5:8 ^a Mt 16:1 ^b Mt 6:2; Mt 23:13
19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.^v16 ^v16 [Obvyklá řím. mince, kterou se platila daň císaři. Na jedné straně byl obraz císaře Tiberia (L 3:1), na druhé nápis: Tiberius Caesar Augustus, syn božského Augusta (L 2:1)]; Mt 18:28; Mt 20:2; Zj 6:6
20 ^hŘekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“
21 Odpověděli^t17 mu: „Císařův.“ Tu jim ^hřekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři,^a a co je ^cBoží, ^cBohu.“^v18 ^t17 ř.: Říkají ^v18 [na člověku je Boží obraz (Gn 1:26; 1K 11:7), tudíž patří Bohu] ^a Ř 13:7
22 ^sKdyž to ^suslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.^a ^a Mk 12:12
23 V^a ten den k němu přišli saduceové,^b kteří říkají, že není vzkříšení,^t19 a zeptali se ho: ^t19 ř.: vstání; Sk 23:8; 1K 15:12 ^a Mk 12:18 - Mk 12:27//; L 20:27 - L 20:40 ^b Mt 3:7
24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr ^ssi ^spodle ^sřádu ^sšvagrovství ^svezme jeho ženu a svému bratrovi ⁽vzbudí potomka⁾.^t20‘^a ^t20 ř.: postaví semeno ^a Dt 25:5//; Gn 38:8
25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a ^sprotože ^sneměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
26 Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
27 Poslední ze všech zemřela ta žena.
28 Kterému z těch sedmi ^sbude tedy ta žena ^spatřit při^t21 vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“ ^t21 ř. en - ‚ve‘
29 Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, ^sprotože ^sneznáte Písma^a ani ^cBoží moc.^b ^a J 20:9; Ř 15:4:: ^b Jr 32:17~; Sk 26:8~
30 Při^t21 vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají,^a ale jsou jako Boží andělé^b v nebi. ^t21 ř. en - ‚ve‘ ^a Mt 24:38 ^b Mt 18:10
31 ^sPokud ^sjde ^so vzkříšení mrtvých, nečetli^a jste, co vám bylo od ^cBoha řečeno slovy: ^a Mt 12:3!
32 ‚Já jsem ^cBůh Abrahamův, ^cBůh Izákův a ^cBůh Jákobův‘?^a Bůh není ^cBohem mrtvých, ale živých.^t22“ ^t22 ř.: žijících ^a Ex 3:6//; Ex 3:15n; Sk 7:32
33 ^sKdyž to zástupy ^suslyšely, byly ohromeny jeho učením.^a ^a Mt 7:28
34 ^sKdyž^a farizeové ^suslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu ^a Mk 12:28 - Mk 12:31//; L 10:25 - L 10:28
35 a jeden z nich, ^[zákoník^], ho chtěl zkoušet^t23 a zeptal se: ^t23 n.: pokoušet; v. Mt 22:18
36 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?^t24“ ^t24 ř.: velké
37 On mu řekl: „‚^fMiluj^t25 Pána, svého ^cBoha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘^a ^t25 ř.: ^fBudeš milovat ^a Dt 6:5//; Joz 22:5
38 To je největší^t24 a první přikázání. ^t24 ř.: velké
39 Druhé je mu podobné: ‚^fMiluj^t25 svého bližního jako sebe samého.‘^a ^t25 ř.: ^fBudeš milovat ^a Lv 19:18//
40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“^a ^a Mt 7:12
41 ^sKdyž^a ^sse farizeové ^pshromáždili, Ježíš se jich zeptal: ^a Mk 12:35 - Mk 12:37//; L 20:41 - L 20:44
42 „Co si myslíte o Mesiáši?^a Čí je syn?“ ^hŘekli mu: „Davidův.“^b ^a Mt 2:4p ^b Mt 1:1; Mt 9:27
43 ^hŘekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu^anazývá Pánem, ^skdyž ^spraví: ^a Sk 1:16; Zj 1:10
44 ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⁽za podnož tvých nohou⁾^t26‘?^a ^t26 srv. Iz 66:1; 1K 15:25; Žd 10:13; var.: pod tvé nohy ^a Ž 110:1; Sk 2:34; Žd 1:13
45 Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“
46 A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.

Zobrazit ve Studijní on-line bibli