Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 21. kapitola

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage^a na Olivové hoře,^b poslal Ježíš dva učedníky ^a Mk 11:1; L 19:29† ^b Mt 24:3; Mt 26:30; 2S 15:30; Za 14:4; L 22:39; J 8:1; Sk 1:12
2 a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete ^puvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⁽‚Pán je potřebuje a hned je pošle.‘⁾^t1“ ^t1 n.: ‚Pán je potřebuje‘, a on je hned pošle.
4 Toto^a všechno se ^pstalo, aby se naplnilo,^b co bylo řečeno skrze proroka: ^a J 12:12 - J 12:15// ^b Mt 1:22p
5 ‚Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a ^psedící na oslici a ^[na^] oslátku, synu té ^spod ^sjhem.‘^a ^a Iz 62:11//; Za 9:9
6 Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.^a ^a Mt 1:24; Mt 10:5; Mt 26:19; Mk 5:43; Mk 6:39; L 8:55; Sk 1:4; 1K 9:14
7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8 Mohutný zástup rozprostřel^t2 své pláště^a na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu. ^t2 n.: nastlal ^a 2Kr 9:13
9 Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana^v3 synu Davidovu! ^pPožehnaný, který přichází ve jménu Pána!^a Hosana na výsostech!“^b ^v3 [aram. pův. zn.: Zachraň, prosím (srv. 2S 14:4p); v Ježíšově době se však výraz stal liturgickým projevem chvály Bohu, resp. králi] ^a Mt 23:39; Ž 118:25n// ^b L 2:14
10 ^sKdyž ^svjel^t4 do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo^t5 a říkalo: „Kdo to je?“^a ^t4 ř.: vstoupil ^t5 n.: roztřáslo (ve smyslu: rozrušilo; Mt 28:4); srv. dosl. význam - Mt 27:51; Zj 6:13; srv. Mt 2:3v ^a Mt 8:27; L 5:21; Sk 9:5
11 Zástupy říkaly: „To je ⁽prorok^a Ježíš, ten⁾^t6 z Nazareta^b v Galileji.“ ^t6 var.: [Ježíš, ten prorok] ^a Mt 16:14 ^b Mt 2:23
12 Ježíš^a vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů^b ^a Mk 11:15 - Mk 11:18//; L 19:45 - L 19:17; J 2:13 - J 2:16 ^b Lv 1:14; L 2:24
13 a ^hřekl jim: „Je ^pnapsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby‘,^a ale vy z něj děláte^t7 jeskyni lupičů.^b“ ^t7 var.: [jste udělali] ^a Iz 56:7// ^b Jr 7:11
14 A přistoupili k němu v chrámě ⁽slepí a chromí⁾,^t8 a uzdravil^a je. ^t8 var.: [chromí a slepí]; srv. Lv 21:18n a 2S 5:8 ^a Mt 4:23
15 ^sKdyž velekněží a ^sučitelé ^sZákona ^sspatřili ty ⁽podivuhodné věci⁾,^t9 které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni^t10 ^t9 ř. ta thaumasia; HL ^t10 n.: rozmrzelí / rozhořčeni; Mt 20:24; Mt 26:8; Mk 10:14
16 a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim ^hřekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:^a‚Z úst nemluvňat^b a kojenců^t11 sis připravil chválu‘?^t12“ ^t11 ř.: kojených ^t12 Ž 8:3: Heb. ‚založil jsi sílu‘ překládá LXX ‚sis připravil (/ obnovil) chválu‘. ^a Mt 12:3! ^b Mt 11:25
17 I nechal je a vyšel ven z města do Betanie,^v13 kde přenocoval.^a ^v13 [vesnice na vých. svahu Olivové hory; Mt 26:6; L 24:50; J 11:1] ^a L 21:37†
18 ^sKdyž^a ^sse časně ráno ^svracel do města, ^sdostal ^shlad.^b ^a Mk 11:12 - Mk 11:14// ^b Mt 4:2
19 Spatřil u cesty fíkovník^v14 a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. ^hŘekl mu: „Ať se z tebe již nikdy^t15 ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl. ^v14 L 13:6 - L 13:9; Fíkovník je symbol pro Izrael (Oz 9:10; Jr 8:13). (Jeroným vykládá ovoce fíkovníku jako symbol Ducha svatého.) ^t15 ř.: navěky
20 ^sKdyž to učedníci ^suviděli, užasli^a se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ ^a Mt 8:4
21 Ježíš jim ⁽na to⁾^a řekl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru^b a nezapochybujete-li, ^fučiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, ^fstane se to.^c ^a Mt 4:4 ^b Mt 9:2! ^c Mt 17:20
22 A všechno, oč byste v modlitbě požádali,^a ⁽budete-li věřit⁾,^t16 ^fdostanete.“ ^t16 ř.: věříce ^a Mt 7:7
23 ^sKdyž^a ^spřišel do chrámu a vyučoval,^b přistoupili k němu velekněží^c a starší lidu a řekli: „⁽V jaké pravomoci⁾^t17 činíš tyto věci?^d Kdo ti dal tuto pravomoc?^t18“ ^t17 n.: Jakou mocí ^t18 n.: moc ^a Mk 11:27 - Mk 11:33//; L 20:1 - L 20:8 ^b Mt 26:55 ^c Mt 21:15; Mt 21:45; Mt 16:21!; Sk 4:23 ^d Sk 4:7
24 Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.
25 Odkud byl křest Janův?^a Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ ^a Mk 1:4; L 7:29; J 1:25; Sk 19:3
26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“^a ^a Mt 11:7
27 Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny.^t19 Přistoupil k prvnímu a řekl: ‚Synu,^t20 jdi dnes pracovat na mou vinici.‘^a ^t19 ř.: děti ^t20 ř.: Dítě ^a Mt 20:1
29 On odpověděl: ‚Nechci.‘ Ale potom toho litoval^a a šel. ^a Mt 21:32
30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: ‚Ano, pane‘, ale nešel.
31 Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“^a ^hŘekli: „Ten první.^t21“ Ježíš jim ^hřekl: „Amen, pravím vám,^b že celníci^c a nevěstky^d vás předcházejí do ^cBožího království.^e ^t21 var.: některé rkp. mají obrácené pořadí odpovědí a … druhý ^a Mt 7:21 ^b Mt 5:18 ^c Mt 5:46p ^d L 7:37 - L 7:50 ^e Mt 3:2p; J 3:5; Sk 14:22
32 Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A ^skdyž ^sjste to ^suviděli, ani potom jste toho nelitovali, ^sabyste mu ^suvěřili.“
33 „Poslyšte^a jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici,^b obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.^c ^a Mk 12:1 - Mk 12:12//; L 20:9 - L 20:19 ^b Iz 5:1 ^c Mt 25:14
34 Když se přiblížil čas úrody,^t22 poslal své otroky^a k vinařům, ^saby převzali jeho úrodu.^t23 ^t22 ř.: plodů ^t23 ř.: plody ^a Mt 22:3; Jr 25:4
35 Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.^a ^a Mt 5:12; Mt 23:31; Sk 7:52
36 Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.
37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚⁽Zastydí se před mým synem.⁾^t24‘ ^t24 n.: Vezmou ohled na mého syna.
38 ^sKdyž však vinaři ^suviděli syna, řekli si: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se^t25 jeho dědictví!‘ ^t25 ř.: mějme; [var.: uchopme]
39 I chytili^a ho, vyhodili ven^b z vinice a zabili. ^a Mt 26:50 ^b Žd 13:12
40 Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“
41 ^hŘekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu^t23 odevzdávat v ^surčených ^sčasech.“ ^t23 ř.: plody
42 Ježíš jim ^hřekl: „Copak jste nikdy nečetli^a v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé ^spo ^sprozkoumání ^szavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘?^b ^a Mt 12:3! ^b Ž 118:22n//
43 Proto vám pravím, že vám bude ^cBoží království odňato a bude dáno národu, ^skterý ^spřináší jeho úrodu.^t23 ^t23 ř.: plody
44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.^t26“ ^t26 n.: rozpráší jako plevy; L 20:18
45 ^sKdyž velekněží a farizeové ^suslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.
46 Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.^a ^a Mt 16:14

Zobrazit ve Studijní on-line bibli