Český studijní překladEvangelium podle Lukáše - 20. kapitola
1 Aa stalo se v jednom z těch dnů, skdy sučil lid v chrámě a szvěstoval sevangelium, že k němu přistoupili velekněží a sučitelé sZákona se staršími a Mt 21:23 - Mt 21:27//
2 a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“
3 Odpověděl jim: „I já se vás fzeptám na [jednu] věc. Povězte mi:
4 Křest Janůva byl z nebe, nebo z lidí?“ a L 7:29
5 Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, fřekne: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘
6 Řekneme-li však ‚z lidí‘, všechen lid nás bude fkamenovat, neboť je ppřesvědčen, že Jan byl prorok.“
7 I odpověděli, že nevědí, odkud.
8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“
9 Začala lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. a Mt 21:33 - Mt 21:46//
10 sV sstanovený sčas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.
11 Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.
12 A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.
13 Pán vinice řekl: ‚Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad (se před ním fzastydí.)t1‘ t1 n.: na něho vezmou ohled.
14 sKdyž ho vinaři sspatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.‘
15 A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?
16 Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ sKdyž to suslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“
17 On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, pco je napsáno: ‚Kámen, který stavitelé spo sprozkoumání szavrhli, se stal hlavou úhlu.‘a a Ž 118:22//
18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho frozdrtí.a“ a Mt 21:44p
19 V tu hodinu na něj chtělit2 sučitelé sZákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim. t2 ř.: hledali; L 19:47
20 (sPozorněa ho ssledovali)t3 a poslali špehy, skteří spředstírali, že jsou spravedliví, aby (ho chytili za slovo),t4 a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. t3 var.: Vzdálili se t4 ř.: se uchopili jeho slova a L 14:1; Mt 22:15 - Mt 22:22//
21 Otázali se ho: „Učiteli,a víme, že správně mluvíš a učíš a (nebereš ohled na osobu),t5 ale podle pravdy učíš cBoží cestě. t5 ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš) a L 7:40!
22 Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“
23 Ježíš zpozoroval jejich lstivostt6 a řekl jim: t6 n.: vychytralost; 2K 11:3
24 „Proč mne zkoušíte? Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“
25 On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je cBoží, cBohu.“
26 A nedokázali ho před lidem nachytatt7 v [jeho] rřeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli. t7 ř.: uchopit
27 Přišlia někteří ze saduceů, kteří popírajít8 vzkříšení, a zeptali se ho: t8 var.: říkají, že není a Mt 22:23 - Mt 22:33//
28 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.t9a t9 ř.: semeno a Dt 25:5//; Gn 38:8
29 Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.
30 Stejně i druhý.
31 Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32 Nakonec zemřela i ta žena.
33 Komu z nich bude tato žena patřit přit10 vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ t10 ř. en - ‚ve‘
34 Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věkua se žení a vdávají. a Mt 12:32!
35 Avšak ti, kteří budou suznáni sza shodnya dosáhnout budoucíhot11 věku a zmrtvýchvstání,t12 se nebudou ženit ani vdávat. t11 ř.: onoho t12 n.: vzkříšení z mrtvých a 1Te 1:5
36 Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.t13 t13 n.: vzkříšení
37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš ‚při keři‘, když nazývá Pána cBohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.a a Ex 3:2; Ex 3:6; Ex 3:15n; Mt 22:32
38 Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“
39 Někteří z sučitelů sZákona sna sto řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“
40 A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41 Řekla jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? a Mt 22:41 - Mt 22:23,7//
42 Vždyť sám David v knize Žalmů říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘.a a Ž 110:1//
44 David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“
45 sKdyž všechen lid sposlouchal, řekl [svým] učedníkům:
46 „sMějtea se sna spozoru před sučiteli sZákona, kteří se chtějí procházet v sdlouhých sřízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. a L 12:1; Mt 6:1!
47 Vyjídají domy vdov a okázalet14 se dlouho modlí; ti fdostanou větší trest.t15“ t14 n.: předstíraně t15 ř.: soud / odsouzení; Mk 12:40; srv. Jr 1:16; Ga 5:10
