Český studijní překladEvangelium podle Jana - 4. kapitola

1 Když se Pán^t1 dověděl, že farizeové uslyšeli, že on^t2 získává^t3 a křtí^a více učedníků než Jan ^t1 var.: Ježíš; J 6:23; J 11:2; J 20:28; J 21:7.J 21:12; L 7:13p! ^t2 ř.: Ježíš ^t3 ř.: činí; Mt 28:19 ^a J 3:22
2 — ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci^a — ^a J 2:2
3 opustil Judsko^a a odešel ^[opět^] do Galileje.^b ^a Ř 1:18! ^b J 2:11; J 7:1
4 Musel však projít Samařskem.^a ^a L 9:52
5 ^hPřišel tedy do samařského města zvaného Sychar,^v4 blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.^a ^v4 [v blízkosti města Šekem (dnešní Nablus); snad vesnice Askar 1,5 km SV od Jákobovy studny] ^a Gn 48:22; Joz 24:32
6 Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, ^punaven cestou, ⁽se posadil⁾^t5 u toho pramene. Bylo kolem poledne.^t6 ^t5 ř.: seděl takto ^t6 ř.: šesté hodiny
7 Tu ^hpřišla samařská žena, ^saby ^snačerpala vodu. Ježíš jí ^hřekl: „Dej mi napít.“
8 Jeho učedníci totiž ^podešli do města,^a aby nakoupili jídlo. ^a J 4:5
9 Samařská žena mu ^hřekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, ^sabych ti ^sdala ^snapít?“ Židé totiž se Samařany^a ⁽nic společného neužívají⁾.^t7 ^t7 n.: se nestýkají ^a J 8:48; Mt 10:5
10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten ^cBoží dar^a a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“^b ^a Sk 8:20 ^b J 7:37; Jr 2:13; Zj 21:6
11 ^[Žena^] mu ^hřekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká;^v8 odkud tedy máš tu živou vodu? ^v8 [studna vyčištěná v této oblasti r. 1935 měřila 4,2 m]
12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“
13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.
14 Kdo by se však napil z vody, kterou^t9 mu ^fdám já, nebude nikdy^t10 žíznit, ale voda, kterou mu ^fdám, ^fse v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“^a ^t9 ř.: kterého ^t10 n.: v tomto věku; ř. eis ton aióna (srv. J 6:51; L 1:55; Mt 21:19) ^a J 3:15!
15 Ta žena mu ^hřekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila^a a nemusela sem chodit nabírat.“ ^a J 6:35
16 ^[Ježíš^] jí ^hřekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“
17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí ^hřekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘^a ^a J 1:47n~; J 2:24~; J 21:17~
18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To ^pjsi řekla pravdu.“
19 Žena mu ^hřekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.^a ^a J 6:14; J 7:40; J 9:17; Mt 16:14!
20 Naši otcové se klaněli^a Bohu na této hoře,^v11 a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“^b ^v11 [tj. Gerizím (Dt 11:29; Ježíš na ni mohl při rozhovoru ukázat); podle SP zde (nikoliv na Ébalu - Dt 27:4; Joz 8:30) Izraelci postavili oltář. Samařané zde kolem r. 400 př. Kr. postavili chrám, který Židé kolem r. 128 zbořili] ^a J 12:20; Mt 4:10; Sk 8:27; Zj 14:7 ^b J 9:53
21 Ježíš jí ^hřekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina,^a kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.^b ^a J 4:23; J 5:25; J 16:2; J 16:25; J 16:32 ^b Mal 1:11~; 1Tm 2:8~
22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana^a je ze Židů. ^a L 19:9; Sk 4:12; Ř 1:16; Zj 7:10
23 Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu^t12 a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. ^t12 n.: Duch /-u; Fp 3:3
24 ^cBůh je duch,^t12 a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu^t12 a pravdě.“ ^t12 n.: Duch /-u; Fp 3:3
25 Žena mu ^hřekla: „Vím,^t13 že ^smá ^spřijít^t14 Mesiáš,^a zvaný Kristus.^b Až on přijde, ^foznámí nám všechno.“ ^t13 var.: víme ^t14 ř.: přichází ^a J 1:41 ^b J 4:29; Mt 1:16; Mt 27:17
26 Ježíš jí ^hřekl: „Já jsem^a to — ten, který k tobě mluví.“^b ^a J 6:35p; J 8:24; J 13:19 ^b J 9:37
27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘
28 Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla^a do města a ^hřekla lidem: ^a Mt 28:8
29 „Pojďte ⁽se podívat⁾^t15 na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ ^t15 ř.: pohleďte
30 Vyšli z města a šli k němu.
31 Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi,^a najez se.“ ^a J 1:38p
32 On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“
33 Učedníci se mezi sebou ptali:^t16 „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ ^t16 ř.: říkali
34 Ježíš jim ^hřekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli^a toho, který mne poslal,^t17 a dokonal^b jeho dílo. ^t17 od ř. pempó (srv. J 3:34p); J 5:30.J 5:37; J 6:38n; J 7:16; J 8:16; J 9:4; J 12:49; J 13:20; J 14:24; J 15:21; J 16:5; Ř 8:3 ^a J 5:30; J 6:38 ^b J 17:4; J 19:28
35 Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde^t18 žeň‘?^a Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole,^t19 že se bělají^t20 ke žni. ^t18 ř.: přichází ^t19 n.: krajiny ^t20 ř.: jsou bílá ^a Mt 9:37
36 Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu^t21 k věčnému životu,^a aby se společně radovali rozsévač i žnec. ^t21 n.: ovoce (ř. sg.) ^a J 3:36
37 Neboť v tom je pravdivé ^cpřísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.
38 Já jsem vás poslal žnout to, na čem ^pjste nepracovali. Druzí ^ppracovali^a a vy ^pjste vstoupili do jejich ^stěžké ^spráce.“^b ^a J 1:7 ^b 1Te 1:3
39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro ^cslovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“^a ^a J 4:29
40 Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, ^saby u nich ^szůstal. I zůstal^a tam dva dny. ^a L 19:5
41 A mnohem více jich uvěřilo pro jeho ^cslovo.
42 Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami ^pjsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce^a světa, ^[Kristus^].“ ^a L 2:11!; 1J 4:14
43 Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.
44 Neboť Ježíš sám ^svydal ^ssvědectví, že prorok ve své vlasti^a nemá vážnost. ^a Mk 6:4
45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci^a ho přijali, ^sprotože ^p^sviděli všechno, co učinil o svátku^b v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek. ^a J 13:2; Mk 14:70; Sk 2:7 ^b J 2:23
46 ^[Ježíš^] opět přišel do Kány^a Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.^b ^a J 2:1p ^b J 2:12
47 ^sKdyž ^suslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil ^[ho^], aby přišel^t22 a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral. ^t22 ř.: sestoupil
48 Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy,^a jistě neuvěříte.“ ^a Sk 4:30
49 Královský úředník mu ^hřekl: „Pane, pojď,^t23 než mé dítě zemře!“ ^t23 Mk 5:23; ř.: sestup
50 Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil^a ^cslovu, které mu Ježíš řekl, a šel. ^a Mt 8:13
51 Ještě ^sbyl ^sna ^scestě ^sdolů, ^skdyž mu ^svyšli ^snaproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec^t24 žije. ^t24 var.: syn
52 Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu ^szačalo ^sbýt lépe. Řekli mu: „Včera v jednu^t25 hodinu ho opustila horečka.“^a ^t25 ř.: sedmou ^a Mt 8:15
53 Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: ‚Tvůj syn žije‘. A uvěřil on i celý jeho dům.^a ^a Sk 10:2p; Sk 16:34
54 Toto bylo už druhé znamení,^a které Ježíš učinil, ^skdyž ^spřišel z Judska do Galileje. ^a J 2:11!

Zobrazit ve Studijní on-line bibli