Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Jeruzalémská bible je špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973 –, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem. Česká verze Jeruzalémské bible vzniká metodou srovnávacího překladu z francouzštiny (originální znění JB) a původních biblických jazyků (pro přesné rozpoznání předlohy). Její autoři berou v potaz i bohatou tradici českých biblických překladů 20. století, které se můžou stát inspirací, cennou zejména po terminologické stránce. Žádný ale není měřítkem, či dokonce svazujícím břemenem v otázce jazykového stylu. I pro tvůrce české JB je totiž nejdůležitější, aby výsledek jejich práce byl věrný biblickému originálu, s co nejpatrnějším uchováním jeho stylu i literární formy. Manželé Dagmar a František X. Halasovi zahájili práci na českém překladu v roce 1980, v polistopadové době se začalo s publikováním prvních sešitů pracovního vydání. Průběžně pokračují redakční práce, aby česká Jeruzalémská bible vyšla co nejdřív jako celek. Pracovní vydání české verze Jeruzalémské bible je určeno k diskusi mezi odbornou i laickou veřejností. Vyzýváme tedy všechny čtenáře, aby své diskusní příspěvky, připomínky k českému překladu a textové korektury zasílali na adresu redakce: nakladatelství KRYSTAL OP, Husova 8, 110 00 Praha 1, e-mail: krystalop@volny.cz
Copyright: Copyright © František X. a Dagmar Halasovi, Copyright © Krystal OP s.r.o
URL: http://krystal.op.cz/
1 Jahve promluvil na hoře Sinaji k Mojžíšovi; řekl:
2 Promluv k Izraelitům; řekneš jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude půda odpočívat jednu sobotu pro Jahva.
3 Po šest let budeš osévat své pole, po šest let budeš ořezávat svou vinici a budeš z nich sklízet plody.
4 Ale sedmého roku bude mít půda svůj sobotní odpočinek, sobotu pro Jahva: nebudeš osévat své pole a nebudeš ořezávat svou vinici,
5 nebudeš žnout klasy, jež nebudou svazovány do snopů, a nebudeš sklízet své hrozny, jež nebudou prořezávány. Pro půdu to bude rok odpočinku.
6 Sama sobota půdy vás bude živit, tebe, tvého služebníka, tvou služku, tvého nádeníka, tvého hosta, zkrátka ty, kdo u tebe budou bydlet.
7 I tvému dobytku a zvířatům tvé země budou sloužit za potravu všechny její plodiny.
8 Napočítáš sedm ročních týdnů, sedmkrát sedm let, to je dobu sedmi ročních týdnů, čtyřicet devět let.
9 Sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce, dáš zaznít rohu, v Den smíření budete v celé zemi troubit na roh.
10 Prohlásíte tento padesátý rok za svatý a vyhlásíte osvobození všech obyvatel země. Bude to pro vás milostivé léto; každý z vás nabude znovu svého dědictví, každý z vás se vrátí ke svému rodu.
11 Tento padesátý rok pro vás bude milostivým létem: nebudete sít, nebudete žnout klasy, jež nebudou svazovány do snopů, nebudete sklízet vinnou révu, která poroste volně.
12 Milostivé léto pro vás bude posvátnou věcí, budete jíst polní plodiny.
13 V onom milostivém létu nabudete každý znovu svého dědictví.
14 Prodáváš-li svému krajanovi nebo kupuješ-li od něho, ať nikdo nepoškozuje svého bratra!
15 Od krajana budeš kupovat se zřetelem na počet let, jež uplynula od milostivého léta; on ti stanoví cenu se zřetelem na počet sklizní.
16 Čím větší bude počet těch let, tím větší zaplatíš cenu, při menším počtu let ji zaplatíš o to menší, neboť on ti prodává určitý počet sklizní.
17 Ať nikdo z vás nepoškozuje svého krajana, ale měj bázeň před svým Bohem, neboť já jsem Jahve, váš Bůh.
18 Budete uplatňovat mé zákony a mé zvyky, budete je dodržovat a uplatňovat, a tak budete přebývat v té zemi v bezpečí.
19 Půda bude vydávat své plody, vy budete jíst dosyta a budete přebývat v bezpečí.
20 Pro případ, že byste řekli: „Co budeme v tom sedmém roce jíst, nebudeme-li sít a nebudeme-li sklízet své plodiny?“ -
21 Předepsal jsem svému požehnání, abyste ho šestého roku došli v takové míře, aby zabezpečilo plodiny na tři roky.
22 Když budete osmého roku sít, budete moci jíst staré plodiny ještě až do devátého roku; až do doby, kdy vzejdou plodiny toho roku, budete jíst ty staré.
23 Půda se nebude prodávat se ztrátou veškerých práv, neboť půda patří mně a vy jste pro mne pouze cizinci a hosty.
24 U každého pozemkového majetku ponecháte právo zpětného odkupu půdy.
25 Upadne-li tvůj bratr do nesnází a musí prodat něco ze svého dědictví, přijde k němu jeho nejbližší příbuzný a uplatní své rodinné právo na to, co jeho bratr prodává.
26 Ten, kdo nemá nikoho, kdo by toto právo uplatnil, může, až najde prostředky na zpětný odkup,
27 spočítat roky, během nichž má ještě trvat zcizení, uhradit kupci částku za zbývající dobu a nabýt nazpět svého dědictví.
28 Nenajde-li prostředky na tuto úhradu, zůstane prodaná půda nabyvateli až do milostivého léta. Ten odtud v milostivém létu odejde a ujme se svého vlastního dědictví.
29 Prodá-li někdo obytný dům ve městě obehnaném hradbou, bude mít právo na zpětný odkup až do vypršení roku následujícího po prodeji; jeho právo zpětného odkupu je omezeno na ten rok,
30 a pokud zpětný odkup nebude proveden k vypršení toho roku, bude ten dům v hrazeném městě majetkem nabyvatele a jeho potomků s vyloučením jakýchkoli jiných práv: v milostivém létu z něho nemusí odejít.
31 Ale domy ve vesnicích neobehnaných hradbou budou pokládány za domy ležící na venku, budou zahrnuty pod právo zpětného odkupu a v milostivém létu z nich nabyvatel musí odejít.
32 Pokud jde o levitská města, o domy v městech, jež jsou jejich majetkem, ty jsou zahrnuty pod trvalé právo odkupu v jejich prospěch.
33 A bude-li účinkem práva zpětného odkupu postižen levita, opustí v milostivém létu prodaný majetek a vrátí se do svého domu, do města, kde má nárok na majetek. Domy levitských měst jsou totiž jejich majetkem uprostřed Izraelitů
34 a orná pole patřící k těmto městům nesmějí být prodávána, neboť je to jejich trvalý majetek.
35 Upadne-li tvůj bratr, jenž s tebou žije, do nesnází a nebude s to vůči tobě obstát, podpoříš ho jako cizince nebo hosta a on bude žít s tebou.
36 Neber mu práci ani zisk, ale měj bázeň před svým Bohem a tvůj bratr ať žije s tebou.
37 Nebudeš mu dávat peníze, tak abys z toho měl zisk, ani potravu, tak abys za ni vybíral úroky:
38 já jsem Jahve, váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kanaánskou zemi, abych byl vaším Bohem.
39 Upadne-li tvůj bratr vůči tobě do nesnází a prodá-li se ti, nebudeš mu ukládat otrockou práci,
40 bude u tebe jako námezdník nebo jako host a bude u tebe pracovat až do milostivého léta.
41 Pak tě i se svými dětmi opustí a vrátí se ke svému rodu, ujme se opět vlastnictví svých otců.
42 Oni jsou totiž mými služebníky, je jsem vyvedl z egyptské země a nesmějí se prodávat tak, jako se prodává otrok.
43 Nebudeš ho ovládat násilím, ale budeš mít bázeň před svým Bohem.
44 Služebníci a služebnice, které budeš mít, budou pocházet z národů, jež vás obklopují; z těch si smíte kupovat služebníky a služebnice.
45 Navíc je smíte kupovat z dětí hostů, kteří u vás sídlí, i z jejich rodin, jež s vámi žijí a jež oni zplodili na vaší půdě: ti budou vaším vlastnictvím
46 a vy je smíte ponechat jako dědictví svým synům po vás, kteří je tak budou mít v trvalém vlastnictví. Budete je mít za otroky, ale vaše bratry, Izraelity, nebude nikdo ovládat násilím.
47 Dosáhne-li nějaký cizinec nebo člověk, jenž je tvým hostem, určité zámožnosti, zatímco tvůj bratr vůči němu upadne do nesnází a prodá se onomu cizinci, onomu hostu nebo potomku rodiny některého usídlence,
48 bude mít po dokonaném prodeji právo na vykoupení a některý z jeho bratrů ho může vykoupit.
49 Mohou ho vykoupit jeho strýc z otcovy strany, syn jeho strýce, nebo některý z členů jeho rodiny, anebo má-li na to prostředky, může se vykoupit sám.
50 V dohodě s tím, kdo ho koupil, provede součet let spadajících mezi rok prodeje a milostivé léto; částka prodejní ceny bude vyčíslena v poměru k těmto letům, přičemž se jeho dny budou počítat jako dny námezdníkovy.
51 Zbývá-li ještě mnoho let, jež mají uplynout, splatí podle jejich počtu jako hodnotu svého výkupného určitou část své prodejní ceny.
52 Zbývá-li již jen málo let, jež mají uplynout do milostivého léta, vypočítá podle jejich počtu to, co zaplatí za své vykoupení,
53 tak jako kdyby byl placen podle let. Nebude se s ním před tvýma očima svévolně zacházet.
54 Pokud nebyl vykoupen žádným ze zmíněných způsobů, odejde i se svými dětmi v milostivém létu.
55 Neboť Izraelité jsou služebníky mými; jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země. Já jsem Jahve, váš Bůh.
Es scheint mir, daß die restlichen Kapitel dieses Buches eine besondere Bedeutung haben. In Kapitel 3. Mo 23 hat der Geist Gottes die Geschichte der Wege Gottes mit Seinem Volke auf Erden von Anfang bis zum Ende, von Christo bis zur Ruhe des Tausendjährigen Reiches dargestellt.
Kapitel 24 stellt nur zunächst das innere Werk dar, das sich einerseits auf das Priestertum allein bezog, und andererseits auf die öffentliche Sünde eines Abtrünnigen - die Frucht der Verbindung mit einem ägyptischen Manne, der Jehova lästerte. Durch die Sorge des Priestertums (welcherart auch die öffentlichen Wege Gottes und der Zustand Israels sein mochten) blieb das gnädige Licht des Geistes erhalten, und dies besonders vom Abend bis zum Morgen - während der Zeit, wo Finsternis über Israel brütete.
Übrigens wurde der Weihrauch, der zum Gedächtnis auf die Kuchen gelegt wurde, die die zwölf Stämme Israels darstellten, zum lieblichen Geruch vor Jehova verbrannt, und die Priester machten sich dadurch mit den Stämmen eins, daß sie dieses Brot aßen - die Tätigkeit des Essens bedeutet ein beständiges sich Einsmachen.
Auf diese Weise bewahrte das Priestertum das Licht in bezug auf Israel, als unter ihnen alles finster war, und das Gedächtnis Israels bestand in einem lieblichen Wohlgeruch vor Gott, indem das Priestertum sich mit ihnen einsmachte. Obwohl das Volk in den Augen der Menschen verloren war, bestehen sie durch das Priestertum Jesu droben als ein Gedächtnis vor Gott. In einem gewissen Sinne hat die Kirche daran Anteil, wie es der Lehre nach in Römer 11 erklärt wird. Dies geht nur soweit, wie die Verheißung reicht, und daß wir Kinder Abrahams sind; das ist nicht das Geheimnis, in dem wir ohne Verheißung als verlorene Sünder aufgenommen und durch die unumschränkte Gnade in dieselbe Herrlichkeit wie der Herr Jesus hineingestellt werden. In Jesaja 54 sehen wir, daß Gläubige zu Jerusalem gerechnet werden, und zwar in Gnade, obwohl sie eine Witwe war.
Äußerlich wird das Urteil des Ausrottens und des gnadenlosen Todes gegen den Flucher vollstreckt.
Kapitel 25. Das Land selbst, das Jehova gehört, wird für Ihn gehalten; es muß die Ruhe Gottes genießen, und darüber hinaus sollte einer, der sein Erbteil darin verloren hatte, es nach den Ratschlüssen Gottes zu der bestimmten Zeit wiederfinden. Die Posaune des Jubeljahres würde erschallen, und Gott würde einen jeden wieder zu seinem Eigentum kommen lassen, und zwar nach Seinen (Gottes) Rechten, denn das Land war Sein. Dann sollten ihre Personen auch frei sein, denn die Kinder Israel waren Gottes Knechte. Es war aber nicht so mit denen, die dem Volke Gottes nicht angehörten. Obwohl Israel sich einem Fremden verkauft hat, hat Der, der Sich zum nächsten Verwandten gemacht hat, sie aus seinen Händen erlöst. Der Jubeltag wird das Volk befreien, welcherart auch die Macht derer sei, die es gefangen halten.
Kapitel 26. Wir haben ein ergreifendes Bild von den Wegen Gottes in Geduld und in Züchtigung, wenn Israel Ihm zuwider wandelte. Wenn sie ihren Fehler bekennten, dann würde Er Seines Bundes gedenken, den Er mit Abraham, Isaak und Jakob gemacht hatte. Dies war ein Bund, der ohne Bedingungen gemacht war, auch mit dem Lande. Dann würde Er des Bundes gedenken, den Er mit ihren Vorfahren, als sie aus Ägypten herauszogen, unter dem Namen Jehova geschlossen hatte [1]. Bei ihrer Wiederherstellung wird Gott diese zwei Titel annehmen: der Allmächtige, den Namen Seiner Beziehungen mit den Vätern, und Jehova, den Namen Seiner Beziehungen mit dem Volke, wie es als zu Ihm hingeführt beim Ausgang aus Ägypten betrachtet wird.
Das letzte Kapitel (27) redet von den Rechten und Bestimmungen Gottes in allem, was sich auf die Ihm mittels des Priestertums geweihten Dinge bezog. Das findet notwendigerweise seinen Platz in dem, was vom Priestertum handelt; ich zweifle aber nicht daran, daß es eine viel umfassendere Bedeutung hat. Der Gegenstand, von dem hier die Rede ist, betrifft den, der sich Gott weiht, und das Land, das Ihm gehört - die Rechte Israels, deren Eigentum es nicht war, und wenn sie das Land anderen verkauften.
Was Christum betrifft, so opferte Er Sich Gott ohne Flecken; Er wurde zu einem niedrigen Preise eingeschätzt. Von Rechts wegen gehörte Israel dem Jehova. Als Immanuels Land genossen es nur die Israeliten, ohne seine Eigentümer zu sein, und sie konnten es nur bis zum Jubeljahr verpfänden; es würde dann als Immanuels Land zu seinem Besitzer zurückkehren. Wenn Israel (als Besitzer der Gabe Gottes betrachtet) das Land nicht gelöst hat, als es einem Fremden verkauft wurde, so wird es beim Kommen des Jubeljahrs absolut des Herrn sein; der Priester wird es besitzen. In Sacharja 11 wird Christus so eingeschätzt: der Preis, „dessen ich von ihnen (von Israel) wertgeachtet bin"".
Ich weise nur auf den in diesem Kapitel dargestellten Grundsatz hin, ohne vorzugeben, auf alle Einzelheiten der Anwendung einzugehen, die sich bieten mögen. Der Grundsatz ist das Wichtige, um uns dazu zu befähigen, den Vorsatz Gottes zu verstehen, und zwar im Falle eines jeden Gelübdes, ob es gelöst wird oder nicht; oder im Falle einer Länderei; ob sie am Jubeltage zurückkehren soll, an dem Tage, wo Gott wieder von Seinen Rechten im Lande Israel Besitz ergreifen wird und diejenigen, deren Recht es ist, einziehen läßt.
Somit wird uns in Kapitel 26 die Regierung Gottes gegeben, deren Ergebnis Seine Wiederkehr zu Seiner vorbehaltlosen Verheißung und zu Seinem irdischen Vorsatz ist, und in Kapitel 27 haben wir den absoluten Anspruch Jehovas. Kapitel 26 ist eigentlich eine Einschaltung, die die Wege Gottes und Seine gnädige Rückkehr zu Seiner Verheißung zeigt; Kapitel 25 zeigt das Lösen durch den Menschen, wenn er es kann, oder durch seinen nächsten Verwandten; Kapitel 27 redet vom absoluten Recht Gottes.
Es muß auch bemerkt werden, daß sich die Schätzung nach der Schätzung des Priesters richtet. Obwohl das dem Priester zugeschrieben wird, so wird doch dem König in Jeschurun (dem Aufrichtigen) die Wertschätzung anvertraut. Das zeigt deutlich, wer dies tun und unter welchen Merkmalen es geschehen soll, obwohl es sich nach dem Unterscheidungsvermögen der Gnade und den Rechten des Priestertums richtet. Es ist Christus als Priester, aber auch Christus als König in Israel, der das alles ordnen wird.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Ich nehme an, daß dies der Bund von 2. Mo 6 war, nicht das Gesetz. Er verband sich direkt mit dem Bund, der mit Abraham, lsaak und Jakob geschlossen war; der Name Jehova wurde hinzugefügt und das Volk unter diesem Namen aufgenommen.