Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613.
1 Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země.
2 A přijdou na tě všecka požehnání tato, a vyplní se při tobě, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého.
3 Požehnaný budeš v městě, požehnaný i na poli.
4 Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, provorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.
5 Požehnaný koš tvůj i díže tvá.
6 Požehnaný budeš vcházeje, požehnaný i vycházeje.
7 A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou; jednou cestou vytáhnou proti tobě, a sedmi cestami před tebou utíkati budou.
8 Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.
9 Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý, jakož zapřisáhl tobě, když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, a choditi po cestách jeho.
10 I uzří všickni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou, a budou se báti tebe.
11 Učiní také Hospodin, že hojnost míti budeš všeho dobrého, plodu života svého, i plodu dobytků svých, i úrod zemských v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá.
12 Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš.
13 I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší, a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je.
14 A neuchýlíš se od žádného slova, kteráž já dnes přikazuji tobě, ani na pravo ani na levo, odcházeje po bozích cizích, abys jim sloužil.
15 Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázaní a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě.
16 Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli.
17 Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá.
18 Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.
19 Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje.
20 Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne.
21 Dopustí Hospodin, aby se přídržely tebe morní bolesti, až tě i vypléní z země, do níž se béřeš, abys ji dědičně opanoval.
22 Bíti tě bude Hospodin souchotinami, zimnicí, pálivostí, horkem, mečem, suchem a rudou, a budou tě stíhati, až tě i zkazí.
23 I to nebe, kteréž jest nad hlavou tvou, bude měděné, a země, kteráž jest pod tebou, železná.
24 Dá Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen.
25 Učiní i to Hospodin, že poražen budeš od nepřátel svých; jednou cestou vytáhneš proti nim, a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich, a musíš se smýkati po všech královstvích země.
26 I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému, a šelmám zemským, a nebude, kdo by je odehnal.
27 Raní tě Hospodin vředem Egyptským, neduhy na zadku, prašivinami a svrabem nezhojitelným.
28 Raní tě Hospodin pominutím smyslu, slepotou a tupostí srdce,
29 Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil.
30 Manželku sobě zasnoubíš, a jiný s ní obývati bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici štípíš, a sbírati na ní nebudeš.
31 Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude, a ty jeho jísti nebudeš; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou, anižť se zase navrátí; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým, a žádný ho nevysvobodí.
32 Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou, a oči tvé na to hledíce, umdlívati budou pro ně celého dne, a nebude síly v ruce tvé.
33 Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny.
34 A omámený budeš nad těmi věcmi, kteréž viděti budou oči tvé.
35 Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách, tak že se nebudeš moci zhojiti, od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy.
36 Zavede tě Hospodin i krále tvého, kteréhož ustanovíš nad sebou, do národu, kteréhož jsi ty neznal, ani předkové tvoji, a sloužiti tam budeš bohům cizím, dřevu a kameni.
37 A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin.
38 Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání, a málo shromáždíš, nebo sžerou to kobylky.
39 Vinice štípíš a dělati je budeš, ale vína píti ani sbírati nebudeš, nebo červ sžíře je.
40 Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých, a však olejem se pomazovati nebudeš, nebo sprchne ovoce s olivy tvé.
41 Synů a dcer naplodíš, a nebudeš jich míti, nebo zajati budou.
42 Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí.
43 Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš.
44 On půjčovati bude tobě, a ty nebudeš míti, co bys půjčil jemu; on bude přednější, a ty poslednější.
45 A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou, a obklíčí tě, až i zahyneš, jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého, a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě.
46 A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky,
47 Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí.
48 A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí; a vloží na šíji tvou jho železné, dokudž tě nesetře.
49 Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš,
50 Národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje.
51 A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí.
52 A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě,
53 Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.
54 Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal,
55 Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých.
56 Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své,
57 Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.
58 Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto, kteráž psána jsou v knize této, abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého:
59 Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé, a rány semene tvého, rány veliké a trvánlivé, i nemoci těžké a dlouhé.
60 A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské, jichžs se strašil, a přichytí se tebe.
61 Všelijaký také neduh a všelikou ránu, kteráž není psána v knize zákona tohoto, uvede Hospodin na tebe, dokudž nebudeš vyhlazen.
62 A zůstane vás maličko, ješto vás prvé bylo mnoho, jako hvězd nebeských, proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého.
63 I stane se, že jakož se veselil Hospodin nad vámi, dobře vám čině a rozmnožuje vás, tak veseliti se bude Hospodin nad vámi, když vás zkazí a vyhladí, a vypléněni budete z země, do kteréž jdete, abyste dědičně vládli jí.
64 A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kameni.
65 A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli.
66 I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem.
67 Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.
68 A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech, cestou, o níž jsem řekl tobě: Nebudeš jí viděti více; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky, a nebude, kdo by koupil.
In Kapitel 28 haben wir die Grundsätze der Regierung Gottes inmitten dieses Volkes und die unmittelbaren Folgen des Gehorsams oder Ungehorsams - Folgen, die sich so ernst im Geschick dieses unglückseligen, um der Väter willen immer noch geliebten Volkes erfüllten. Die Folgen der Übertretung des Gesetzes als eines Grundsatzes der Beziehungen mit Gott wegen des Punktes einer Gerechtigkeit, die eine angemessene Grundlage für die Annahme Gottes bildete, dürfen nicht mit den zeitweiligen Folgen des Ungehorsams unter der Regierung Gottes verwechselt werden. Auf diese letzteren bezieht sich Kapitel 28. Wir können für uns die tiefe Belehrung der Verse 47 und 48 beachten. Was Israel betrifft, so zeigt uns die Weltgeschichte die Erfüllung der Drohungen dieses Kapitels.
Kapitel 29 redet von der persönlichen Anwendung alles Vorhergehenden auf das Gewissen des Volkes, sowohl gemeinsam als auch einzeln, damit keine bittere Wurzel der Sünde da sei. (Vergleiche Heb 12, 15 - die jetzige Anwendung dieser Ermahnung auf die Zucht und die liebevolle Fürsorge der Heiligen.)
Es ist erforderlich, sich Vers 29 zu merken. Darin finden wir den Gegensatz zwischen den auf diese Weise geoffenbarten Folgen des Gehorsams und des Ungehorsams, und den Vorsätzen Gottes in bezug auf das Volk trotz ihres Ungehorsams - Vorsätze, die offenkundig keine Regel für ihr Betragen sein konnten. Die Regel wurde in der Satzung des Gesetzes gefunden. Die Bedeutung dieses Verses ist so verdreht worden, daß es sich lohnt, auf seine Bedeutung so hinzuweisen. Die verborgenen Dinge sind die Vorsätze Gottes in bezug auf das Volk, obwohl sie ungehorsam gewesen und aus dem Lande vertrieben sein sollten. Doch obwohl sie keine Verhaltensregel sind, sind sie geoffenbart und von größtem Interesse. In dem, was folgt, beginnt Gott schon, sie unserer Beachtung vorzustellen, und sicherlich geziemt es sich für uns, sie uns zu merken.
Auf diese Weise haben wir in diesen Kapiteln die Beziehungen des frommen Juden mit Gott aufgrund der Erfüllung der den Vätern gegebenen Verheißungen in dem gegenwärtigen Genusse des Landes; die Beziehungen des Volkes mit Gott im Hinblick auf den auf die Übertretung des Gesetzes angekündigten Fluch; die Beziehungen des Volkes mit Gott den Grundsätzen Seiner Regierung gemäß, die die Folgen, entweder durch ihren Gehorsam oder Ungehorsam, herbeiführt, und nach dem Ungehorsam schließlich, wenn dieser seine Frucht gebracht hat, die Absichten Gottes, die Seinem Vorsatz entsprechen und die nichts ändern kann.
Jetzt müssen wir ein wenig bei diesem letzten Punkt verweilen. Kapitel 30 gibt uns einen wichtigen Grundsatz. Er setzt voraus, daß das Volk die Folgen des Ungehorsams schon auf sich geladen hatte, und sie werden als aus dem Lande vertrieben und als Fremdlinge unter fernen Nationen betrachtet. In einem solchen Falle konnte das Gesetz nicht befragt werden, in der Tat hatte die Übertretung des Gesetzes ihre Früchte getragen.
Es wird aber ein ganz neuer Grundsatz eingeführt: die Rückkehr der Herzen des Volkes zu Jehova, und der Gehorsam in ihrem Geiste, wie hinzugefügt werden muß. Daraufhin führt sie Jehova in ihr Land zurück und segnet sie daselbst. Der Fluch wird auf ihre Feinde gelegt,- sie sollen im Lande die Satzungen Jehovas beobachten und erneut Seinen vollen Segen genießen, denn das Gebot war weder im Himmel noch jenseits des Meeres, sondern im Munde und im Herzen. Dies war nicht der neue Bund, sondern der Glaube hatte den Geist des Gesetzes grundsätzlich erfaßt und das Herz Jehova zugewandt, als das Gesetz äußerlich undurchführbar war.
Das Errichten des neuen Bundes aufgrund dieser Rückkehr des Herzens zu einer von Gott festgelegten Zeit wird etwas wohl Bestimmtes sein. Hier haben wir den Grundsatz ihrer Rückkehr, während sie sich unter dem Fluche des Gesetzes befanden, das sie übertreten hatten. Deshalb führt der Apostel diese Schriftstelle als die Grundlage des Grundsatzes, als ein Zeugnis dessen an, was Gerechtigkeit durch den Glauben war, und zwar in Anwendung auf Christum Selbst - die Rückkehr des Herzens zu dem Gegenstand und Ende des Gesetzes, und das, während sie wegen seiner Übertretung unter Gericht standen und jede Hoffnung auf Gerechtigkeit durch das Erfüllen des Gesetzes unmöglich war - wie Christus das Ende des Gesetzes zur Gerechtigkeit war. Dieser Grundsatz wird hier gefunden. Der Apostel bringt Christum als die wahre Erfüllung des Gesetzes. Am Ende des Kapitels erklärt Mose, daß er ihnen jetzt das Gute und das Böse vorgelegt hat, und daß sie die Folgen ihrer Wahl würden tragen müssen.