Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Jeruzalémská bible je špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973 –, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem. Česká verze Jeruzalémské bible vzniká metodou srovnávacího překladu z francouzštiny (originální znění JB) a původních biblických jazyků (pro přesné rozpoznání předlohy). Její autoři berou v potaz i bohatou tradici českých biblických překladů 20. století, které se můžou stát inspirací, cennou zejména po terminologické stránce. Žádný ale není měřítkem, či dokonce svazujícím břemenem v otázce jazykového stylu. I pro tvůrce české JB je totiž nejdůležitější, aby výsledek jejich práce byl věrný biblickému originálu, s co nejpatrnějším uchováním jeho stylu i literární formy. Manželé Dagmar a František X. Halasovi zahájili práci na českém překladu v roce 1980, v polistopadové době se začalo s publikováním prvních sešitů pracovního vydání. Průběžně pokračují redakční práce, aby česká Jeruzalémská bible vyšla co nejdřív jako celek. Pracovní vydání české verze Jeruzalémské bible je určeno k diskusi mezi odbornou i laickou veřejností. Vyzýváme tedy všechny čtenáře, aby své diskusní příspěvky, připomínky k českému překladu a textové korektury zasílali na adresu redakce: nakladatelství KRYSTAL OP, Husova 8, 110 00 Praha 1, e-mail: krystalop@volny.cz
Copyright: Copyright © František X. a Dagmar Halasovi, Copyright © Krystal OP s.r.o
URL: http://krystal.op.cz/
1 Král David byl stařec pokročilého věku; dávali mu přikrývku, ale on se nezahřál.
2 Tu mu jeho služebníci řekli: „Ať se pro krále, našeho pána, vyhledá nějaká dívka, jež bude králi posluhovat a bude o něho pečovat: bude léhat na tvé hrudi, a králi, našemu pánu, bude teplo.“
3 Když se tedy po celém území Izraele hledala krásná dívka, našli Abišag ze Šunemu a přivedli ji králi.
4 Tato dívka byla nanejvýš krásná; pečovala o krále a sloužila mu, ale on ji nepoznal.
5 A Hagitin syn Adoniáš si hrál na knížete a říkal: „Vládnout budu já!“ Opatřil si vůz a spřežení a padesát strážců, kteří před ním běhali.
6 Otec se mu, pokud žil, nestavěl na odpor a neřekl mu: „Proč se tak chováš?“ I on byl velmi sličný a jeho matka ho porodila po Absalomovi.
7 Smluvil se se Serujiným synem Joabem a s knězem Ebjatarem, kteří se k Adoniášovi přidali;
8 ale ani kněz Sadok, ani Jehojadův syn Benajahu, ani prorok Natan, ani Šimej a Rej, ani Davidovi hrdinové při Adoniášovi nebyli.
9 Když jednou Adoniáš zabíjel u Klouzavého kamene, který je poblíž Valchářova pramene, ovce, býky a tučná telata, pozval všechny své bratry, královské prince, a všechny Judovce v králově službě,
10 ale nepozval proroka Natana, ani Benajahua, ani hrdiny, ani svého bratra Šalomouna.
11 Tu řekl Natan Šalomounově matce Betsabe: „Nedoslechla ses, že Hagitin syn Adoniáš se stal bez vědomí našeho pána Davida králem?
12 Dobrá! Teď mi dovol, abych ti dal radu, abys zachránila život sobě i svému synu Šalomounovi.
13 Jdi, vejdi ke králi Davidovi a řekni mu: ‘Což jsi ty, králi, můj pane, nesložil své služebnici přísahu: Tvůj syn Šalomoun bude vládnout po mně a na můj trůn zasedne on? Jak to tedy, že se králem stal Adoniáš?’
14 A ve chvíli, kdy tam budeš a ještě budeš rozmlouvat s králem, vejdu po tobě já a podpořím tvá slova.“
15 Betsabe se odebrala ke králi do jeho komnaty (on byl velice starý a obsluhovala ho Abišag ze Šunemu).
16 Poklekla a poklonila se před králem a král řekl: „Co si přeješ?“
17 Ona mu odpověděla: „Můj pane, ty jsi přísahal své služebnici při Jahvovi, svém Bohu: ‘Tvůj syn Šalomoun bude vládnout po mně a na můj trůn zasedne on.’
18 A hle, nyní se králem stal Adoniáš a ty, králi, můj pane, že bys o tom nic nevěděl?
19 On totiž zabil spoustu býků, tučných telat a ovcí a pozval všechny královské prince, kněze Ebjatara, generála Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval!
20 A přece celý Izrael vzhlíží, králi, můj pane, k tobě, abys ty mu označil následníka krále, mého pána.
21 A až král, můj pán, ulehne se svými otci, já a můj syn Šalomoun si to odpykáme!“
22 Ještě mluvila, když přišel prorok Natan.
23 Králi ohlásili: „Je tu prorok Natan.“ On vešel ke králi a poklonil se před ním tváří k zemi.
24 Natan řekl: „Králi, můj pane, tys tedy ustanovil: ‘Bude po mně vládnout a na můj trůn zasedne Adoniáš!’
25 Neboť on dnes odešel, zabil spoustu býků, tučných telat a ovcí a pozval všechny královské prince, důstojníky vojska a kněze Ebjatara; hle, oni před ním jedí a pijí a volají: ‘Ať žije král Adoniáš!’
26 Ale mne, tvého služebníka, kněze Sadoka, Jehojadova syna Benajahua a tvého služebníka Šalomouna, nás nepozval.
27 Je to možné, že ta věc vychází od krále, mého pána, a že jsi svým věrným neoznámil, kdo bude následovat na trůně po králi, mém pánu?“
28 Král David se ujal slova a řekl: „Zavolejte mi Betsabe.“ Ona vešla ke králi a stanula před ním.
29 Tu jí král složil tuto přísahu: „Jako že žije Jahve, jenž mě vysvobodil ze všech mých úzkostí,
30 jak jsem ti přísahal při Jahvovi, Bohu Izraele, že tvůj syn Šalomoun bude po mně vládnout a zasedne namísto mne na trůně, tak to ještě dnes vykonám.“
31 Betsabe poklekla, tváří k zemi se poklonila před králem a řekla: „Ať žije na věky můj pán, král David!“
32 Potom král David řekl: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Natana a Jehojadova syna Benajahua.“ Oni vešli ke králi
33 a on jim řekl: „Vezměte s sebou královský strážní oddíl, posaďte mého syna Šalomouna na mou vlastní mulu a odveďte ho do Gichonu.
34 Tam mu kněz Sadok a prorok Natan dají pomazání na krále Izraele, budete troubit na roh a volat: ‘Ať žije král Šalomoun!’
35 Pak za ním vystoupíte, on vejde, usedne na můj trůn a bude vládnout namísto mne, neboť vévodou nad Izraelem a nad Judou jsem ustanovil jeho.“
36 Jehojadův syn Benajahu králi odpověděl: „Amen. Takto ať mluví Jahve, Bůh mého pána krále.
37 Jako byl Jahve s králem, mým pánem, ať je i se Šalomounem a ať povznese jeho trůn ještě víc než trůn mého pána, krále Davida!“
38 Kněz Sadok, prorok Natan, Jehojadův syn Benajahu, Kereťané a Peleťané odešli, posadili Šalomouna na královu mulu a odvedli ho do Gichonu.
39 Kněz Sadok vzal ze Stanu roh s olejem a pomazal Šalomouna, troubilo se na roh a všechen lid volal: „Ať žije král Šalomoun!“
40 Potom všechen lid šel vzhůru za ním a lid hrál na flétnu a projevoval velkou radost, křičeli, až pukala země.
41 Adoniáš a všichni jeho spoluhodovníci ten hluk uslyšeli; právě skončili s jídlem. Také Joab slyšel hlas rohu a zeptal se: „Co je to v tom vzrušeném městě za lomoz?“
42 Ještě mluvil a hle, přišel syn kněze Ebjatara Jonatan a Adoniáš řekl: „Pojď sem! Ty jsi přece poctivý muž a určitě přinášíš dobrou zprávu.“
43 Jonatan odpověděl: „Ach ano! Náš pán, král David, udělal králem Šalomouna!
44 Král s ním poslal kněze Sadoka, proroka Natana, Jehojadova syna Benajahua, Kereťany a Peleťany, oni ho posadili na královu mulu,
45 kněz Sadok a prorok Natan ho v Gichonu pomazali na krále, vyšli odtamtud s radostným křikem a město je vzrušené; to je ten hluk, který jste slyšeli.
46 A co víc: Šalomoun se posadil na královský trůn
47 a královi hodnostáři přišli našemu pánu, králi Davidovi, blahopřát a řekli: ‘Ať tvůj Bůh oslaví Šalomounovo jméno ještě víc než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn ještě víc než tvůj!’ a král se na loži poklonil
48 a potom takto promluvil: ‘Buď veleben Jahve, Bůh Izraele, jenž dovolil, aby mé oči dnes uviděly, jak jeden z mých potomků sedí na mém trůně!’“
49 Tu se všech Adoniášových hostů zmocnilo zděšení, vstali a každý odešel po svém.
50 Adoniáš sám měl strach ze Šalomouna, vstal a odešel se chytit rohů oltáře.
51 Šalomounovi to sdělili takto: „Hle, Adoniáš se zalekl krále Šalomouna, chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi král Šalomoun napřed odpřisáhne, že nedá svého služebníka usmrtit mečem.“
52 Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako čestný muž, nespadne mu ani vlásek na zem, ale zjistí-li se, že se provinil, pak zemře.“
53 A Šalomoun nařídil, aby ho odvedli od oltáře; on šel, klaněl se před Šalomounem, a ten mu řekl: „Jdi do svého domu.“
In 2. Samuel 7 haben wir die Verheißung eines Sohnes gesehen, den Gott dem David erwecken und der nach ihm herrschen würde; Gott würde ihm Vater sein, und er würde Ihm Sohn sein; er würde den Tempel Jehovas bauen, und den Thron seines Königtums würde Gott auf ewig befestigen. Dies war die Verheißung: eine Verheißung, die sich, wie David selbst verstand, völlig nur in der Person des Christus erfüllen würde (1. Chr 17, 17). Hier ist die Verantwortung: „Wenn er verkehrt handelt, werde ich ihn züchtigen mit einer Menschenrute und mit Schlägen der Menschenkinder"" (2. Sam 7, 14), was David auch sehr gut verstand (1. Chr 28, 9).
Das Buch, das wir betrachten, zeigt uns, daß diese Verantwortung dem Salomo völlig erklärt worden ist (1. Kön 9, 4 - 9).
Auch Psalm 89, 28 - 37 stellt uns diese beiden Dinge sehr deutlich vor Augen, nämlich die Gewißheit der Ratschlüsse Gottes, Seines festen Vorsatzes, und das Ausüben Seiner Regierung im Hinblick auf die Verantwortlichkeit des Menschen.
Im Buche der Chronika haben wir nur das, was sich auf die Verheißungen bezieht (1. Chr 17, 11 - 14), und zwar aus Gründen, über die wir bei dem Betrachten dieses Buches reden werden.
Aus allen diesen Schriftstellen ersehen wir, daß das Königtum der Familie Davids den Ratschlüssen Gottes und der Auswahl der Gnade gemäß aufgerichtet wurde; daß das Bestehen dieses Königtums von der Treue Gottes abhängig, infolgedessen sicher war, daß aber gleichzeitig die Familie Davids in der Person Salomos in jener Zeit tatsächlich unter der Bedingung des Gehorsams und der Treue Jehova gegenüber auf den Thron gesetzt wurde [1]. Sollte er selbst aber oder seine Nachkommenschaft in Sachen der Treue versagen, so würde das Gericht Gottes vollzogen werden, ein Gericht, das nichtsdestoweniger die Erfüllung dessen, was Gott in Seiner Gnade dem David zugesichert hatte, nicht verhindern würde.
Die Bücher der Könige enthalten die Geschichte der Aufrichtung des Königtums in Israel unter dieser Verantwortung, die Geschichte seines Falles und der Langmut Gottes und des Zeugnisses Gottes inmitten des Verfalls, der der Untreue des ersten Königs entsprang, und schließlich der Vollstreckung des Gerichts, dessen längerer Aufschub den Charakter Gottes verfälscht hätte, und auch das Zeugnis über die Heiligkeit dieses Charakters, das ausgedrückt werden sollte. Solch ein Aufschub hätte ein falsches Zeugnis in bezug auf das Wesen Gottes dargestellt.
Wir werden sehen, daß sich nach der Regierungszeit Salomos der Bericht größtenteils auf das Zeugnis durch die Propheten Elia und Elisa inmitten Israels bezieht und im allgemeinen auf jenes Königreich, das sich von Gott völlig abgewandt hatte. Vor dem völligen Verfall Israels ist von Juda nur wenig die Rede. Nach diesem wird der durch die Ungerechtigkeit seiner Könige herbeigeführte Verfall von Juda nicht länger aufgeschoben, obwohl es auch Augenblicke der Wiederherstellung gab.
Vor dem Tode Davids führten die Ungerechtigkeit und der Ehrgeiz eines Sohnes, den er, „solange er lebte, nicht betrübt hatte"", zum feierlichen Ausrufen Salomos als König, dem ja Gott den Thron bestimmt und David verheißen hatte. In diesen Umständen zeigte sich der zu Lebzeiten Davids durch Klugheit im Zaum gehaltene Joab so, wie er war. Er macht sich dem Adonija so nützlich, wie er es David gegenüber getan hatte. Abjathar, der sich lange unter dem Urteilsspruch Gottes befunden hatte, tut dasselbe. Salomo, der Erwählte Gottes, der seine Rechte von Gott hielt, paßte ihnen nicht. Schließlich versagt aber die Klugheit des Menschen vor dem Gericht Gottes. Gott ordnet die Ereignisse in solch einer Weise, um auch die Klügsten früher oder später in ihrem wahren Licht zu zeigen. Scheinbar geht alles gut. Der älteste und geliebte Sohn des Königs, der Heeroberste, dem David selbst nicht widerstehen konnte, und der Priester, der David immer begleitet hatte, sind da, wie auch alle Söhne des Königs, außer dem Auserwählten Gottes; aber der Gedanke an Gott oder an Seinen Willen hatten dort keinen Platz. Die Genossen Davids, die ihm wahrhaftig zur Herrlichkeit Gottes gedient hatten, waren auch nicht da.
Der Prophet Gottes, der Zeuge Seines Willens, wird beim Erfüllen dieses Willens gebraucht, und Salomo wird zum König ausgerufen und vor den Augen Davids selbst feierlich eingeführt.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Dies ist die allumfassende Ordnung der Wege Gottes: zuerst Segen unter der Verantwortung des Menschen zu geben, der späterhin durch Seine Macht und Gnade vollendet wird. Und man sollte beachten, daß das erste, was der Mensch immer gemacht hat, ist, zu versagen. So erging es Adam und Noah, so war es unter dem Gesetz, so erging es dem Priesterturn, so auch, wie hier, dem Königtum unter Gesetz, so war es auch mit Nebukadnezar, wo es ein absolutes Königtum war, und ich füge hinzu, so ist es mit der Kirche. Schon in den Tagen der Apostel suchten alle das ihrige, nicht das, was Jesu Christi ist. Trotz allem setzt Gott Sein eigenes Handeln in Gnade fort, doch neben Seiner Regierung gemäß der Verantwortlichkeit der öffentlichen Körperschaft in dieser Welt; doch einer Regierung voller Langmut und Gnade.
EinleitungDie Bücher der Könige zeigen uns die in all ihrer Herrlichkeit aufgerichtete königliche Macht, ihren Fall und Gottes Zeugnis inmitten des Zusammenbruchs, mit Einzelheiten über Juda nach der Verwerfung Israels, bis Lo-ammi über die ganze Nation ausgesprochen worden war. Mit einem Wort ist es die Prüfung der in die Hände der Menschen gelegten königlichen Macht, nicht im absoluten Sinne wie bei Nebukadnezar, sondern der nach dem Gesetz regierenden königlichen Macht, wie auch das Volk geprüft worden war, als es mittels des Priestertums in Beziehung zu Gott gestellt war. Außer Christo kann nichts bestehen.
Obwohl die königliche Macht der Verantwortlichkeit ihrer Treue Jehova gegenüber unterstellt worden war, und obwohl sie jedesmal, wenn sie darin versagte, geschlagen und bestraft werden mußte, so war sie doch zu der Zeit durch die Ratschlüsse und den Willen Gottes aufgerichtet worden. Es war weder ein David, ein Vorbild von Christo in seinem Ausharren, der sich durch Schwierigkeiten, Hindernisse und Leiden einen Weg zum Thron bahnte, noch ein König, der, obwohl auf den Thron erhöht und stets siegreich, bis zum Ende seines Lebens ein Kriegsmann sein mußte - darin, daran zweifle ich nicht, ein Vorbild davon, was Christus bei seiner Wiederkunft unter den Juden sein wird, wenn Er das zukünftige Zeitalter durch die Unterwerfung der Nationen unter Sich Selbst anfangen wird, indem Er schon von den Streitigkeiten des Volkes befreit sein wird (Ps 18, 43. 44). Es war der König nach den Verheißungen und den Ratschlüssen Gottes, der in Frieden eingesetzte König, Haupt über das Volk Gottes, um es in Gerechtigkeit zu regieren, Sohn Davids nach Verheißung und Vorbild jenes, wahren Sohnes Davids, der ein Priester auf Seinem Throne sein wird, der den Tempel Jehovas bauen wird, und zwischen Dem und Jehova ein Rat des Friedens sein wird (Sach 6, 13).
Laßt uns ein wenig die Stellung dieser königlichen Macht nach dem Wort prüfen, denn in ihr trafen sich sowohl Verantwortung und Auswahl als auch der Vorschatten des Reiches Christi.