1Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. 53Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 Of Ethan--(See on
Ps 88:1, title). This Psalm was composed during some season of great national distress, perhaps Absalom's rebellion. It contrasts the promised prosperity and perpetuity of David's throne (with reference to the great promise of
2Sm 7:12-17), with a time when God appeared to have forgotten His covenant. The picture thus drawn may typify the promises and the adversities of Christ's kingdom, and the terms of confiding appeal to God provided appropriate prayers for the divine aid and promised blessing. (Psa. 89:1-52)
mercies--those promised (
Es 55:3;
Act 13:34), and--
faithfulness--that is, in fulfilling them.
2 I have said--expressed, as well as felt, my convictions (
2Co 4:13).
3 The object of this faith expressed in God's words (
2Sm 7:11-16).
with--or literally, "to"
my chosen--as the covenant is in the form of a promise.
6 This is worthy of our belief, for His faithfulness (is praised) by the congregation of saints or holy ones; that is, angels (compare
Dt 33:2;
Dn 8:13).
sons of the mighty--(compare
Ps 29:1). So is He to be admired on earth.
8 To illustrate His power and faithfulness examples are cited from history. His control of the sea (the most mighty and unstable object in nature), and of Egypt (
Ps 87:4), the first great foe of Israel (subjected to utter helplessness from pride and insolence), are specimens. At the same time, the whole frame of nature founded and sustained by Him, Tabor and Hermon for "east and west," and "north and south," together representing the whole world, declare the same truth as to His attributes.
12 rejoice in thy name--praise Thy perfections by their very existence.
15 His government of righteousness is served by "mercy" and "truth" as ministers (
Ps 85:10-
Ps 85:13).
know the joyful sound--understand and appreciate the spiritual blessings symbolized by the feasts to which the people were called by the trumpet (
Lv 25:9, &c.).
walk . . . countenance--live in His favor (
Ps 4:6;
Ps 44:3).
16 in--or, "by"
thy righteousness--Thy faithful just rule.
glory--or, "beauty."
of their strength--They shall be adorned as well as protected.
our horn--exalt our power (
Ps 75:10;
Lc 1:69).
18 (Margin). Thus is introduced the promise to "our shield," "our king," David.
19 Then--when the covenant was established, of whose execution the exalted views of God now given furnish assurance.
thou . . . to thy holy one--or godly saint, object of favor (
Ps 4:3). Nathan is meant (
2Sm 7:17;
1Ch 17:3-15).
laid help--literally, "given help." David was chosen and then exalted.
20 I have found--having sought and then selected him (
1Sm 16:1-6).
21 will protect and sustain (
Es 41:10),
22 by restraining and conquering his enemies, and performing My gracious purpose of extending his dominion--
25 hand [and] right hand--power (
Ps 17:7;
Ps 60:5).
sea, and . . . rivers--limits of his empire (
Ps 72:8).
26 first-born--one who is chief, most beloved or distinguished (
Ex 4:22;
Col 1:15). In God's sight and purposes he was the first among all monarchs, and specially so in his typical relation to Christ.
28 This relation is perpetual with David's descendants, as a whole typical in official position of his last greatest descendant. Hence though in personal relations any of them might be faithless and so punished, their typical relation shall continue. His oath confirms His promise, and the most enduring objects of earth and heaven illustrate its perpetual force (
Ps 72:5,
Ps 72:7,
Ps 72:17).
35 Once--one thing (
Ps 27:4).
by my holiness--as a holy God.
that I will not lie--literally, "if I lie"--part of the form of swearing (
1Sm 24:6;
2Sm 3:35).
37 It shall . . . moon . . . heaven--literally, "As the moon, and the witness in the sky is sure, that is, the moon."
38 present a striking contrast to these glowing promises, in mournful evidences of a loss of God's favor.
cast off--and rejected (compare
Ps 15:4;
Ps 43:2;
Ps 44:9).
39 An insult to the "crown," as of divine origin, was a profanation.
40 The ruin is depicted under several figures--a vineyard whose broken "hedges," and "strongholds," whose ruins invite spoilers and invaders; a warrior, whose enemies are aided by God, and whose sword's "edge"--literally, "rock" or "strength" (
Jos 5:2) is useless; and a youth prematurely old.
45 days of his youth--or, "youthful vigor," that is, of the royal line, or promised perpetual kingdom, under the figure of a man.
46 How long, &c.--(Compare
Ps 13:1;
Ps 88:14;
Jr 4:4).
47 These expostulations are excited in view of the identity of the prosperity of this kingdom with the welfare of all mankind (
Gn 22:18;
Ps 72:17;
Es 9:7;
Es 11:1-
Es 11:10); for if such is the fate of this chosen royal line.
48 What man--literally, "strong man--shall live?" and, indeed, have not all men been made in vain, as to glorifying God?
49 The terms of expostulation are used in view of the actual appearance that God had forsaken His people and forgotten His promise, and the plea for aid is urged in view of the reproaches of His and His people's enemies (compare Isa. 37:17-35).
50 bear in my bosom--as feeling the affliction of the people (
Ps 69:9).
footsteps--ways (
Ps 56:6).
52 Blessed, &c.--denotes returning confidence (
Ps 34:1-
Ps 34:3).
Amen, and Amen--closes the third book of Psalms.