New Covenant

1Ve kterých dnech se spoluvedly myriády davu pošlapat takto jeden druhého, začal vykládat k jeho učedníkům napřed, Držte se k sobě od kvasu Fariseů - čímž je pokrytectví! 2Ale nic není spoluzahaleno, které nebude odhaleno a skryto, které nebude poznáno! 3Proti kterémuž to, které jste řekli v temnotě, ve světle bude slyšet a které jste mluvili k uchu v komorách, bude prohlašováno přes střechy! 4Ale vám přátelé moji vykládám, Nestrachujte se ničeho od těch, zabíjejících tělo a uprostřed toho nedržících nic, co by mnohonásobně více udělali, 5ale poukáži vám, koho se strachovat. Strachujte se toho, uprostřed toho zabití držícího autoritu vhodit do geheny. Ano vykládám vám, toho se strachujte! 6Není snad pět vrabců prodáno za dva assariony? A ani jeden z nich není zapomenutý v pohledu božského! 7Ale i ty vlasy vaší hlavy byly všechny spočítány - proto se nestrachujte, množství vrabců pronášíte! 8Ale vykládám vám - každý, kdokoliv se potvrdí ve mne před lidmi, i ten syn člověka se potvrdí v něm před zpravodaji božského! 9Ale ten, nepromlouvající mne v pohledu lidí, bude odepřen v pohledu zpravodajů božského! 10A každému, který řekne slovo do syna člověka, bude mu odpuštěno. Ale těm, rouhajícím se do světícího spiritu, odpuštěno nebude! 11Ale jakmile vás přinesou k těm přes synagogy a vládcům a autoritám, nestarejte se jak, nebo co obhájíte, nebo co řeknete, 12protože světící spirit vás naučí ve stejnou hodinu to, které musíte říci! 13Ale řekl mu jeden z davu, Učiteli, řekni mému bratrovi, aby uprostřed mne rozčlenil dědictví! 14Ale ten mu řekl, Člověče, kdo mne určil soudcem, nebo rozhodčím přes vás? 15Ale řekl k nim, Nazírejte a zachovávejte se od hrabivosti, neboť v tom zvyšování nadbytku jeho života není někomu to z těch jeho majetků! 16Ale řekl k nim podobenství, vykládaje, Nějakému bohatému člověku krajina dobře nesla 17a rozvažoval v sobě, vykládaje, Co udělám? Neboť nemám, kam bych spoluvedl moje plody. 18A řekl, Tohle udělám - strhnu moje sýpky a vybuduji větší! A tam spolu povedu všechny moje plodiny a moje dobro! 19A řeknu mé duši, Duše, držíš množství dobra uloženého do mnoha let, uklidni se, polykej, pij, buď dobré mysli! 20Ale božský mu řekl, Nemyslící! Tuhle noc tvoji duši od tebe vyžadují! Ale to, které jsi připravil, komu to bude? 21Takový je ten hromadící poklady sobě a ne bohatnoucí do božského! 22Ale řekl k jeho učedníkům, Skrze to vám vykládám, nestarejte se o vaši duši, co polykáte, ani o tělo, v čem je potopíte! 23Ta duše je více, než výživa a tělo než potopení! 24Zvažujte havrany, neboť nezasévají ani nesklízejí, kterých není komora ani sýpka a božský je vykrmí! Jak hodně více pronášíte vy ty ptáky! 25Ale kdo z vás jsa starostlivý, může přidat přes jeho zralost jeden loket? 26Proto jestli nemůžete to nejmenší, proč týkaje se těch ostatních věcí se staráte? 27Zvažujte lilie, jak vzrůstají, nenamáhají se ani nepředou! Ale vykládám vám, ani Šalomon ve veškeré jeho glory nebyl obalený jako jedna z těchto! 28A jestli trávu v poli - dnes jsoucí a zítra vhozenou do pece - ten božský takto odívá, jak hodně více vás, malé víry? 29A vy nehledejte co polykat nebo co pít a nekolísejte, 30protože všechny tyhle věci národy světa vyhledávají. Ale váš otec vidí, že tyhle užijete! 31Nicméně hledejte království božského a tyhle všechny vám budou přidány! 32Nestrachujte se, maličké stádo, neboť vašemu otci se zalíbilo dát vám království! 33Prodejte vaše majetky a dejte na milostivosti! Dělejte si měšce co nezestárnou, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kam se zloděj nepřiblíží ani mol nekazí! 34Protože kde je ten váš poklad, tam bude i vaše srdce! 35Ať jsou vaše bedra okolo opásaná a ti svítící hořící  36a vy podobni lidem přijatým k svému panujícímu, když se uvolňuje vzhůru ze svatby, přicházeje a klepaje, aby mu ihned otevřeli. 37Nejpožehnanější oni otroci, které ten panující přicházející, nalezne bdělé! Amen vám vykládám, že se opáše okolo a dá jim spočinout a odcházeje stranou, jim přisluhuje. 38A když přijde ve druhé stráži, i ve třetí hlídcepřijda a nalezne je takhle, nejpožehnanější jsou oni otroci! 39Ale tohle znejte, že jestli by despota domu viděl, v jaké hodině zloděj přichází, bděl by a nebyl by odpustil, aby jeho dům byl prokopán. 40I vy se proto staňte připravenými, neboť kterou hodinu se nedomníváte, syn člověka přijde! 41Ale Petr mu řekl, Panující, vykládáš tohle podobenství k nám, nebo i ke všem? 42Ale panující řekl, Kdo je nepochybně ten věřící a rozvážný správce domu, kterého panující určí přes jeho léčení, dát v dobré době pšeničnou míru? 43Nejpožehnanější onen otrok, kterého jeho panující přicházející, nalezne takto dělajícího! 44Pravdivě vám vykládám, že jej určí přes veškerý jeho majetek! 45Ale když si onen otrok v jeho srdci říká, Můj panující oddaluje přijít a začne bít chlapce i dívky a sytit se a popíjet a opije se, 46panující onoho otroka přijde ve dni, který nevyhlíží a v hodině, kterou nezná, přesekne jej ve dva a umístí jeho části uprostřed nevěřících. 47Ale onen otrok, poznavší záměr svého panujícího a nepřipravil se, ani nedělal věci k jeho záměru, bude zbit mnohými! 48Ale ten nepoznavší, dělaje věci zasluhující si ran, bude zbit trochu. Ale každý, kterému bylo dáno mnoho, mnoho bude při něm hledáno. 49Oheň jsem přišel hodit do země a jak chci, aby již byl zapálený! 50Ale mám být ponořený ponořením a jak jsem spolu držený - až pokud to nebude splněno! 51Domníváte se, že jsem se dostavil dát mír v zemi? Ne, vykládám vám, ale spíše rozčlenění! 52Protože bude od nynějška pět rozčleněno v jednom domě - tři přes dva a dva přes tři. 53Otec bude rozčleněný přes syna a syn přes otce, matka přes dceru a dcera přes matku, tchyně přes její závojem zahalenou a závojem zahalená přes její tchyni. 54Ale vyložil i těm davům, Jakmile vidíte oblačnost povstávající od západu, ihned vykládáte, Přijde sprcha! A stane se tak. 55A když fouká jižní vítr, vykládáte že, Bude pálení! A stane se. 56Pokrytci! Tvář nebe a země vidíte jak osvědčit! Ale jak to, že neosvědčíte tuhle dobu? 57Ale proč i od sebe nesoudíte to spravedlivé? 58Protože jak se vedeš uprostřed tvého protiprávného přes vládce, dej tomu pracování v cestě být od něho zbavený, aby tě nedovlekl k soudci a ten soudce tě předá praktikantovi a praktikant tě hodí do vězení. 59Vykládám ti, nevyjdeš odtud, až když odevzdáš poslední leptu!


Comentario de la Biblia de Matthew Henry
Versículos 1-12. Cristo reprende a los intérpretes de la ley. 13-21. Advertencia contra la avaricia.-La parábola del rico. 22-40. Condenación de las preocupacionesl mundanas. 41-53. Llamado a velar. 54-59. Llamado a reconciliarse con Dios.

Vv. 1-12. Una firme creencia en la doctrina de la providencia universal de Dios y su magnitud debiera bastarnos cuando estamos en peligros, y estimularnos a confiar en Dios en el camino del deber. La providencia se fija en las criaturas más bajas, hasta de los gorriones, y en consecuencia en las preocupaciones menores de los discípulos de Cristo. Quienes ahora confiesen a Cristo serán reconocidos por Él en el día grande, ante los ángeles de Dios. Para disuadirnos de negar a Cristo, y desertar de sus verdades y caminos, aquí se nos asegura que los que niegan a Cristo, aunque puedan así salvar la vida misma, y aunque puedan ganar un reino, serán los grandes perdedores al final; porque Cristo no los conocerá, no los reconocerá, ni les mostrará favor. Pero que ningún descarriado penitente y tembloroso dude que obtendrá el perdón. Esto es muy diferente de la enemistad franca que es blasfemia contra el Espíritu Santo, la cual no será perdonada jamás porque de ella nunca habrá arrepentimiento.

Vv. 13-21. El reino de Cristo es espiritual, y no es de este mundo. El cristianismo no se mete en política; obliga a todos a obrar con justicia, pero el poder mundano no se fundamenta en la gracia. No estimula las expectativas de ventajas mundanas por medio de la religión. La recompensa de los discípulos de Cristo son de otra naturaleza.
La avaricia es un pecado del cual tenemos que estar constantemente precavidos, porque la dicha y el consuelo no dependen de la riqueza de este mundo. Las cosas del mundo no satisfacen los deseos del alma. Aquí hay una parábola que muestra la necedad de los mundanos carnales mientras viven, y su miseria cuando mueren. El carácter descrito es exactamente el de un hombre mundano prudente que no tiene gratitud hacia la providencia de Dios, ni un pensamiento recto sobre la incertidumbre de los asuntos humanos, el valor de su alma o la importancia de la eternidad. ¡Cuántos, aún entre cristianos profesos, señalan a personajes semejantes como modelos para imitar y personas con las cuales sería bueno relacionarse! Erramos si pensamos que los pensamientos se pueden ocultar, y que los pensamientos son libres. Cuando vio una gran cosecha en su terreno, en lugar de dar gracias a Dios por ella, o de regocijarse por tener mayor capacidad para hacer el bien, se aflige. ¿Qué haré ahora? ¿Qué hago ahora? El mendigo más pobre del país no podría haber dicho algo con mayor ansiedad. Mientras más tengan los hombres, más confusión tienen. Fue necio no pensar en usar de otro modo la riqueza, sino en darse gustos carnales y satisfacer los apetitos sensuales, sin pensar en hacer el bien a los demás. Los mundanos carnales son necios; y llega el día en que Dios los llamará por nombre propio, y ellos se llamarán así. La muerte de tales personas es miserable en sí y terrible para ellos. Pedirán tu alma. Él detesta separase de sus bienes, pero Dios lo requerirá, requerirá una rendición de cuentas, lo requerirá como de alma culpable, para ser castigada sin demora. Necedad de la mayoría de los hombres es preocuparse y perseguir lo que es sólo para el cuerpo y para el tiempo, y no para el alma y para la eternidad.

Vv. 22-40. Cristo insiste mucho en que esta cautela no dé lugar a preocupaciones confusas e inquietantes, Mateo vi, 25–34. Los argumentos aquí usados son para animarnos a echar sobre Dios nuestra preocupación, que es la manera correcta de obtener tranquilidad. Como en nuestra estatura, así en nuestra condición es sabio aceptarla como es. Una búsqueda angustiosa y ansiosa de las cosas de este mundo, aún de las necesarias, no va con los discípulos de Cristo. Los temores no deben dominar cuando nos asustamos con pensamientos de un mal venidero, y nos disponemos a preocupaciones innecesarias sobre cómo evitarlo. Si valoramos la belleza de la santidad, no codiciaremos los lujos de la vida. Entonces, examinemos si pertenecemos a esta manada pequeña.
Cristo es nuestro Maestro, y nosotros Sus siervos; no sólo siervos que trabajan, sino siervos que esperan. Debemos ser como hombres que esperan a su señor, que se sientan a esperar mientras él sigue afuera, preparados para recibirlo. En esto alude Cristo a su ascensión al cielo, su venida para reunir junto a Él su pueblo por la muerte, y segunda venida a juzgar al mundo. No tenemos certeza de la hora de su venida; por tanto, debemos estar siempre preparados. Si los hombres cuidan diligentes sus casas, seamos nosotros igualmente sabios con nuestras almas. Por tanto, estad vosotros preparados también; velando como lo haría el buen padre de familia si supiera a qué hora viene el ladrón.

Vv. 41-53. Todos tienen que tomar en serio lo que Cristo dice en su palabra e indagar al respecto. Nadie es dejado en tanta ignorancia como para no saber que muchas cosas que hace, y desprecia son buenas; por tanto, nadie tiene excusa en su pecado.
Introducir la dispensación del evangelio puede producir desolación. No es que sea la tendencia de la religión de Cristo, que es pura, pacífica y amable; pero su efecto es ser contraria al orgullo y la lujuria del hombre.
Habrá una amplia difusión del evangelio, pero antes Cristo tiene un bautismo con el cual ser bautizado, muy diferente del de agua y bautismo del Espíritu Santo. Debe soportar los sufrimientos y la muerte. No estaba en su plan de predicar el evangelio más ampliamente hasta haber pasado este bautismo. Nosotros debiéramos ser celosos para dar a conocer la verdad, porque aunque se susciten divisiones y la propia familia del hombre sea su enemiga, aún así, los pecadores se convertirán y Dios será glorificado.

Vv. 54-59. Cristo quiere que la gente sea tan sabia en cuanto a los intereses de su alma como con los asuntos exteriores. Que se apresuren a tener paz con Dios antes que sea demasiado tarde. Si un hombre halla que Dios está contra él por sus pecados, invoque a Dios en Cristo que reconcilia el mundo consigo mismo. Mientras estemos vivos estamos en el camino y ahora es nuestra oportunidad.