1Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu,1 kterou jsem vám oznámil,2 kterou jste také přijali, ve které také stojíte,3 (1Ga 1:11 2Sk 18:11 3Ř 5:2) 2jejímž prostřednictvím jste také zachraňováni,1 řečí, kterou jsem vám dobrou zprávu oznamoval, pokud se jí držíte, pokud jste se ovšem nestali věřícími bezúčelně.2 (1Ř 1:16 2Ga 3:4) 3Mezi prvními věcmi jsem vám totiž předal,1 co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy;2 (1Ga 1:12 2Ž 22:15 Iz 53:8 Iz 53:12 Da 9:26 1P 2:24) 4a že byl pohřben,1 ano, že byl třetí den2 vzbuzen podle Písem3;4 (1Iz 53:9 Mt 27:60 2L 24:46 3Ž 16:10 Iz 53:10 Jon 2:10 4Mt 28:7) 5a že se objevil Kéfovi,1 potom dvanácti.2 (1L 24:34 2J 20:26) 6Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška,1 ale někteří usnuli ve smrti. (1Mt 28:17) 7Potom se objevil Jakubovi1, pak všem apoštolům,2 (1Sk 12:17 2Sk 1:2 Sk 1:6) 8ale poslednímu ze všech se objevil také mně,1 jakoby předčasně narozenému. (1Sk 9:4 1K 9:1) 9Jsem totiž nejmenší1 z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval2 Boží sbor. (1Ef 3:8 2Sk 8:3 Ga 1:13 1Tm 1:13) 10Ale to, co jsem, jsem z Boží nezasloužené laskavosti1. A jeho nezasloužená laskavost ke mně se neprokázala jako marná,2 ale usilovně jsem pracoval víc než oni všichni,3 avšak ne já, ale Boží nezasloužená laskavost, která je se mnou.4 (1Ef 4:7 22K 6:1 32K 11:23 4Fp 2:13) 11Ale ať jsem to já nebo oni, tak kážeme, a tak jste uvěřili.1 (1Sk 18:10) 12Jestliže se tedy o Kristu káže, že byl vzbuzen z mrtvých,1 jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?2 (1Sk 4:2 Sk 17:31 2Mt 22:23 Sk 26:8) 13Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen.1 (1Ř 10:7) 14Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra.1 (11Te 4:14) 15Nadto jsme také shledáni falešnými Božími svědky,1 protože jsme vydali svědectví2 proti Bohu, že vzbudil Krista,3 jehož však nevzbudil, jestliže mrtví skutečně nemají být vzbuzeni.4 (1Sk 3:15 2Sk 1:22 3Sk 2:24 Sk 4:10 Sk 13:30 4Sk 17:31 1K 6:14) 16Jestliže totiž mrtví nemají být vzbuzeni, ani Kristus nebyl vzbuzen. 17Dále, jestliže Kristus nebyl vzbuzen, je vaše víra zbytečná; ještě jste ve svých hříších.1 (1Ř 4:25 Žd 7:25) 18Vskutku také ti, kteří usnuli ve smrti ve spojení1 s Kristem, zahynuli.2 (1Sk 7:59 21K 15:14) 19Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě,1 jsme ze všech lidí nejvíce k politování. (1J 1:12) 20Kristus však byl vzbuzen z mrtvých,1 první ovoce2 z těch, kteří usnuli ve smrti.3 (11P 1:3 2Lv 23:10 Ko 1:18 3Sk 26:23) 21Poněvadž je totiž smrt1 skrze člověka, vzkříšení2 mrtvých je také skrze člověka. (1Gn 3:19 2J 11:25) 22Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají,1 tak i v Kristu budou všichni oživeni.2 (1Ř 5:12 2Ř 5:17 Ř 6:23) 23Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce,1 potom ti, kteří patří Kristu během jeho přítomnosti.2 (1Zj 1:5 2Mt 24:3 Mt 25:31 1Te 4:16) 24Potom konec, až předá království svému Bohu a Otci, když přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc.1 (1Ž 110:2 Da 2:44) 25Musí totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy.1 (1Ž 110:1) 26Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.1 (1Zj 20:14) 27Bůh totiž mu všechno podřídil pod nohy.1 Ale když říká, že všechno bylo podřízeno,2 je zřejmé, že s výjimkou toho, kdo mu všechno podřídil.3 (1Ž 8:6 Ef 1:22 2Žd 2:8 31P 3:22) 28Ale až mu bude podřízeno všechno,1 potom se také sám Syn podřídí Tomu,2 kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.3 (1Fp 3:21 2J 3:35 J 14:28 31K 3:23) 29Co jinak budou dělat ti, kteří jsou křtěni proto, aby byli mrtví?1 Jestliže mrtví vůbec nemají být vzbuzeni,2 proč jsou také křtěni,3 aby byli takoví? (1Ř 6:4 2Sk 17:31 31K 12:13 Ga 3:27) 30Proč jsme také každou hodinu v ohrožení?1 (1Ř 8:36 2K 11:26) 31Denně čelím smrti.1 Potvrzuji to jásáním2 nad vámi, bratři, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. (11K 4:9 21Te 2:19) 32Jestliže jsem jako lidé bojoval s divokými zvířaty v Efezu,1 k čemu je mi to dobré? Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.2 (12K 1:8 2Iz 22:13) 33Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.1 (1Př 13:20 1K 5:6 2P 2:2) 34Probuďte se ke střízlivosti spravedlivým způsobem1 a nehřešte, neboť někteří nemají poznání o Bohu.2 Mluvím, abyste se zastyděli.3 (1Ř 13:11 Ef 5:14 21Te 4:5 31K 6:5) 35Přesto někdo řekne: Jak mají být mrtví vzbuzeni? Ano, s jakým druhem těla přicházejí?1 (11J 3:2) 36Ty nerozumný! Co zaséváš, není oživeno, dokud to nejdříve nezemře;1 (1J 12:24) 37a pokud jde o to, co zaséváš, nezaséváš tělo, které se bude vyvíjet, ale pouhé zrno,1 třeba pšenice nebo čehokoli jiného; (1Gn 1:11) 38ale Bůh mu dává tělo,1 právě jak se mu zalíbilo,2 a každému ze semen jeho vlastní tělo. (1Gn 1:12 21K 12:18) 39Ne všechno tělo je tělo stejné, ale jedno je lidské a je jiné tělo skotu a jiné tělo ptáků a jiné ryb.1 (1Gn 1:28) 40A jsou nebeská1 těla a pozemská těla;2 ale sláva3 nebeských těl je jednoho druhu a sláva pozemských těl je jiného druhu. (1Gn 22:11 Da 7:10 2Gn 2:7 Žd 2:7 3Mt 28:3 L 24:4) 41Sláva slunce1 je jednoho druhu a sláva měsíce2 je jiná a sláva hvězd3 je jiná; skutečně, hvězda se od hvězdy liší slávou. (1Ž 72:5 2Gn 1:16 3Da 12:3) 42Tak je také vzkříšení mrtvých.1 Zaseto je v porušenosti, vzbuzeno je v neporušenosti.2 (1J 12:25 2Ř 2:7) 43Zaseto je v necti,1 vzbuzeno je ve slávě.2 Zaseto je v slabosti,3 vzbuzeno je v síle.4 (1J 17:14 2Ko 3:4 31K 1:27 4Zj 20:4) 44Zaseto je hmotné tělo,1 vzbuzeno je duchovní tělo.2 Jestliže je hmotné tělo, je také duchovní. (11K 6:13 2J 14:3) 45Tak je to i napsáno: První člověk Adam se stal živou duší.1 Poslední Adam se stal životodárným2 duchem.3 (1Gn 2:7 2J 5:26 31Tm 3:16) 46První přesto není to, co je duchovní, ale to, co je hmotné, potom to, co je duchovní.1 (11P 3:18) 47První člověk je ze země a udělaný z prachu;1 druhý člověk je z nebe.2 (1Gn 3:19 2J 3:13 J 6:33) 48Jaký je ten udělaný z prachu,1 takoví jsou také ti udělaní z prachu; a jaký je ten nebeský2, takoví jsou také ti, kteří jsou nebeští.3 (1Gn 2:7 2Fp 3:20 3Fp 3:21) 49A právě jako jsme nesli obraz1 toho udělaného z prachu, poneseme také obraz2 toho nebeského. (1Gn 5:3 2Ř 8:29) 50To však říkám, bratři, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království,1 ani porušenost nezdědí neporušenost.2 (1J 3:3 21P 1:23) 51Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme ve smrti, ale všichni budeme přeměněni1 (11Te 4:17) 52ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní totiž trubka1 a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni. (11Te 4:16) 53Co je totiž porušitelné, musí obléci neporušenost,1 a co je smrtelné2, musí obléci nesmrtelnost. (1Ř 2:7 2Ř 8:11 2K 5:4) 54Ale až to, co je porušitelné, obleče neporušenost a to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, potom se stane slovo, které je napsáno: Smrt1 je pohlcena navždy.2 (1Zj 20:6 Zj 21:4 2Iz 25:8) 55Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?1 (1Oz 13:14) 56To žihadlo1, které působí smrt, je hřích, ale síla pro hřích je Zákon.2 (1Ř 6:23 2Ř 3:20 Ř 7:13) 57Ale díky Bohu, neboť nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!1 (1J 3:16 Sk 4:12 1J 5:4) 58Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými,1 nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle,2 protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.3 (1Ko 1:23 Žd 3:14 2P 3:17 2Ř 12:11 32Pa 15:7 1K 3:8 Zj 14:13)
Comentario de la Biblia de Matthew HenryVersículos 1-11.
El apóstol demuestra la resurrección de Cristo de entre los muertos. 12-19.
Contesta a los que niegan la resurrección del cuerpo. 20-34.
La resurrección de los creyentes para la vida eterna. 35-50.
Contesta las objeciones. 51-54.
El misterio del cambio que ocurrirá en los que estén vivos en la segunda venida de Cristo. 55-58.
El triunfo del creyente sobre la muerte y la tumba.-Una exhortación a la diligencia. Vv. 1-11. La palabra resurrección señala, habitualmente, nuestra existencia más allá de la tumba. No se halla un rasgo de la doctrina del apóstol en todas las enseñanzas de los filósofos. La doctrina de la muerte y resurrección de Cristo es el fundamento del cristianismo. Si se quita, se hunden de inmediato todas nuestras esperanzas de eternidad. Por sostener con firmeza esta verdad los cristianos soportan el día de la tribulación, y se mantienen fieles a Dios. Creemos en vano, a menos que nos mantengamos en la fe del evangelio. Esta verdad es confirmada por las profecías del Antiguo Testamento; muchos vieron a Cristo después que resucitó. Este apóstol fue altamente favorecido, pero siempre tuvo una baja opinión de sí, y la expresaba. Cuando los pecadores son hechos santos por la gracia divina, Dios hace que el recuerdo de los pecados anteriores los haga humildes, diligentes y fieles. Atribuye a la gracia divina todo lo que era valioso en él. Aunque no ignoran lo que el Señor ha hecho por ellos, en ellos y por medio de ellos, cuando miran toda su conducta y sus obligaciones, los creyentes verdaderos son guiados a sentir que nadie es tan indigno como ellos. Todos los cristianos verdaderos creen que Jesucristo, y éste crucificado, y resucitado de entre los muertos, es la suma y la sustancia del cristianismo. Todos los apóstoles concuerdan en este testimonio; por esta fe vivieron y en esta fe murieron.
Vv. 12-19. Habiendo mostrado que Cristo fue resucitado, el apóstol contesta a los que dicen que no habrá resurrección. No habría justificación ni salvación si Cristo no hubiera resucitado. Si Cristo estuviera aún entre los muertos, ¿no debería la fe en Cristo ser vana e inútil? La prueba de la resurrección del cuerpo es la resurrección de nuestro Señor. Aun los que murieron en la fe hubieran perecido en sus pecados si Cristo no hubiera resucitado. Todos los que creen en Cristo tienen esperanza en Él, como Redentor; esperanza de redención y salvación por Él, pero si no hubiera resurrección, o recompensa futura, la esperanza de ellos en Él sería sólo para esta vida. Tendrían que estar en peor condición que el resto de la humanidad, especialmente en la época y las circunstancias en que escribió el apóstol, porque en aquel entonces, los cristianos eran odiados y perseguidos por todos los hombres. Pero no es así; ellos, de todos los hombres, disfrutan bendiciones firmes en medio de todas sus dificultades y pruebas, aun en los tiempos de la persecución más fuerte.
Vv. 20-34. A todos los que por fe se unen a Cristo, por su resurrección se les asegura la propia. Como por el pecado del primer Adán todos los hombres se hicieron mortales, porque todos obtuvieron su misma naturaleza pecaminosa, así, por medio de la resurrección de Cristo todos los que son hechos partícipes del Espíritu, y de la naturaleza espiritual, reviviremos y viviremos por siempre.
Habrá un orden en la resurrección. El mismo Cristo fue la primicia; en su venida resucitará su pueblo redimido antes que los otros; al final, también los impíos serán resucitados. Entonces, será el fin del estado presente de cosas. Si queremos triunfar en esa solemne e importante ocasión, debemos someternos ahora a su reinado, aceptar su salvación, y vivir para su gloria. Entonces, nos regocijaremos al completarse su empresa, para que Dios reciba toda la gloria de nuestra salvación, para que le sirvamos por siempre, y disfrutemos de su favor. —¿Qué harán los que se bautizan por los muertos, si en ninguna manera los muertos resucitan? Quizá aquí se use el bautismo como una figura de aflicciones, sufrimientos y martirio, como en Mateo xx, 22, 23. ¿Qué es, o qué será, de quienes sufrieron muchos daños graves y hasta perdieron su vida por esta doctrina de la resurrección, si los muertos en ninguna manera resucitan? -Cualquiera sea el significado, indudablemente los corintios entendían el argumento del apóstol. Para nosotros es evidente que el cristianismo sería una confesión necia, si no nos propusiera esperanzas más allá de esta vida, al menos en tiempos de peligro, como en los primeros tiempos, y a menudo desde entonces.
Es lícito y adecuado que los cristianos se propongan ventajas para sí mismos por su fidelidad a Dios; y dar nuestro fruto para santidad, y nuestro fin sea la vida eterna. Pero no debemos vivir como bestias, porque no morimos como ellas. Debe ser la ignorancia sobre Dios lo que lleva a que alguien no crea en la resurrección y la vida futura. Los que reconocen un Dios y una providencia, y observan cuán injustas son las cosas en la vida actual, cuán a menudo le va muy mal a los mejores hombres, no pueden dudar de un estado ulterior en que todo será enderezado. No nos juntemos con los impíos, pero advirtamos a todos los que nos rodeen, especialmente a los niños y jóvenes, que los eviten como a la peste. Despertemos a la justicia, y no pequemos.
Vv. 35-50. -1. ¿Cómo resucitarán los muertos, esto es, por qué medios? ¿Cómo pueden resucitar? -2. En cuanto a los cuerpos que resucitarán, ¿tendrán la misma forma, estatura, miembros y cualidades? La primera objeción es de quienes se oponen a la doctrina, la seguda de los curiosos. La respuesta para la
primera es: será efectuada por el poder divino; ese poder que todos ven obrar algo parecido, año tras año, en la muerte y el revivir del trigo. Necio es cuestionar al omnipotente poder de Dios para resucitar a los muertos, cuando lo vemos diariamente vivificando y reviviendo cosas que están muertas. A la
segunda pregunta: el grano emprende un tremendo cambio, y así será con los muertos, cuando sean levantados y vivan otra vez. La semilla muere, aunque una parte de ella brota a vida nueva, pero no podemos entender cómo es esto. Las obras de la creación y de la providencia nos enseñan diariamente a ser humildes, y a admirar la sabiduría y la bondad del Creador. Hay una gran variedad entre otros cuerpos como la hay entre las plantas. Hay una variedad de gloria entre los cuerpos celestiales. Los cuerpos de los muertos, cuando sean levantados, serán adecuados para el estado celestial; y habrá una variedad de gloria entre ellos.
Enterrar a los muertos es como entregar la semilla a la tierra para que brote de ella otra vez. Nada es más aborrecible que un cuerpo muerto. Pero en la resurrección, los creyentes tendrán cuerpos preparados para estar unidos para siempre a espíritus hechos perfectos. Todas las cosas son posibles para Dios. Él es el Autor y la Fuente de la vida espiritual y de la santidad para todo su pueblo, por la provisión de su Espíritu Santo para el alma; también vivificará y cambiará el cuerpo por obra de su Espíritu. Los muertos en Cristo no serán sólo resucitados sino resucitarán cambiados gloriosamente. Los cuerpos de los santos serán cambiados cuando resuciten. Entonces, serán cuerpos gloriosos y espirituales, aptos para el mundo y el estado celestiales, donde vivirán para siempre jamás. El cuerpo humano en su forma presente y con sus necesidades y debilidades, no puede entrar en el reino de Dios, ni disfrutar de él. Entonces, no sembremos para la carne, de la cual sólo podemos cosechar corrupción. El cuerpo sigue al estado del alma. Por tanto, el que descuida la vida del alma, expulsa a su bien presente; el que rehúsa vivir para Dios, despilfarra todo lo que tiene.
Vv. 51-58. No todos los santos morirán, pero todos serán cambiados. Muchas verdades del evangelio que estaban ocultas en misterios son dadas a conocer. La muerte nunca aparecerá en las regiones a las cuales nuestro Señor llevará a sus santos resucitados. Por tanto, procuremos la plena seguridad de la fe y la esperanza para que, en medio del dolor, y en la perspectiva de la muerte, podamos pensar con calma en los horrores de la tumba, seguros de que nuestros cuerpos dormirán ahí, y mientras tanto, nuestras almas estarán presentes con el Redentor.
El pecado da a la muerte todo su poder nocivo. El aguijón de la muerte es el pecado, pero Cristo, al morir quitó este aguijón; Él hizo expiación por el pecado; Él obtuvo la remisión del pecado. La fuerza del pecado es la ley. Nadie puede responder a sus exigencias, soportar su maldición o terminar sus transgresiones. De ahí, el terror y la angustia. De ahí que la muerte sea terrible para el incrédulo y el impenitente. La muerte puede sorprender al creyente, pero no puede retenerlo en su poder. ¡Cuántos manantiales de gozo para los santos, y de gratitud a Dios, son abiertas por la muerte y la resurrección, los sufrimientos y las conquistas del Redentor! -En el versículo 58 tenemos una exhortación a que los creyentes sean constantes, firmes en la fe de ese evangelio que predicó el apóstol y que ellos recibieron. Además, a permanecer inconmovibles en su esperanza y expectativa de este gran privilegio de resucitar incorruptible e inmortal. Para abundar en la obra del Señor, haciendo siempre el servicio del Señor y obedeciendo los mandamientos del Señor. Que Cristo nos dé la fe, y aumente nuestra fe, para que nosotros no sólo estemos a salvo, sino gozosos y triunfantes.