New World Translation of the Holy Scriptures (1991)

1Andělovi¹ sboru v Efezu² piš: To říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd³, ten, který se prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů:⁴ (¹Zj 1:20 ²Sk 19:1 Ef 1:1 ³Zj 1:16 ⁴Zj 1:13) 2Znám tvé skutky¹ a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty,² kteří říkají, že jsou apoštolové,³ ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři. (¹J 2:25 Zj 2:19 Zj 3:1 ²1J 4:1 ³Sk 20:30 2K 11:13) 3Projevuješ také vytrvalost¹ a vydržel jsi kvůli mému jménu² a neumdlel jsi.³ (¹L 21:19 Žd 12:1 ²1P 4:14 ³Ga 6:9) 4Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.¹ (¹Mt 24:12) 5Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání¹ a konej dřívější skutky. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě² a chci odstranit tvůj svícen³ z jeho místa, pokud nebudeš činit pokání. (¹Sk 26:20 Zj 3:19 ²Zj 2:16 ³Zj 1:20) 6Přesto opravdu máš to, že nenávidíš¹ skutky Mikulášovy sekty², které nenávidím i já. (¹Ž 139:21 ²1K 11:19 Zj 2:15) 7Kdo má ucho, ať slyší, co duch¹ říká sborům: Tomu, kdo zvítězí², chci dopřát, aby jedl ze stromu života³, který je v Božím ráji. (¹Mt 11:15 Zj 2:17 Zj 2:29 ²1J 5:4 ³Ř 2:7 Zj 2:10) 8A andělovi¹ sboru ve Smyrně piš: To říká ten První a ten Poslední,² který zemřel a opět ožil:³ (¹Zj 2:1 ²Zj 1:17 ³Ř 14:9) 9Znám tvé soužení a chudobu - ale jsi bohatý¹ - a rouhání těch, kteří říkají, že oni jsou Židé,² a přece nejsou, ale jsou synagógou Satanovou.³ (¹2K 6:10 1Tm 6:18 Jk 2:5 ²Sk 13:45 ³2K 11:14 Zj 3:9)  10Neboj se toho, co máš vytrpět.¹ Pohleď, Ďábel² bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni³ a abyste měli soužení deset dnů.⁴ Prokaž se jako věrný až do smrti⁵ a chci ti dát korunu života.⁶ (¹Mt 10:28 ²1P 5:8 ³2K 8:2 Žd 2:18 ⁴Ř 8:35 Žd 10:33 ⁵2Tm 4:7 ⁶Ř 2:7 Jk 1:12 Zj 20:4) 11Kdo má ucho, ať slyší,¹ co duch² říká sborům: Kdo zvítězí³, tomu rozhodně neuškodí druhá smrt⁴. (¹Zj 13:9 ²1J 4:2 ³1J 5:5 ⁴Zj 20:6 Zj 20:14 Zj 21:8) 12A andělovi sboru v Pergamu piš: To říká ten, který má ostrý, dlouhý dvojsečný meč:¹ (¹Zj 1:16 Zj 19:15) 13Vím, kde bydlíš, totiž tam, kde je Satanův trůn; a přece se dále držíš mého jména¹ a nezapřel jsi svou víru ve mne² ani ve dnech Antipa, mého svědka³, toho věrného, který byl zabit⁴ po vašem boku, kde bydlí Satan. (¹Mk 13:9 Zj 2:3 ²L 12:8 J 14:1 1J 2:23 ³Sk 1:8 ⁴Mt 24:9) 14Nicméně mám několik věcí proti tobě, že tam máš ty, kteří se drží učení Baláma¹, jenž vyučoval Balaka² klást kámen úrazu před izraelské syny, aby jedli věci obětované modlám a aby smilnili.³ (¹Nu 22:6 Nu 31:16 2P 2:15 Ju 1:11 ²Nu 22:4 ³Nu 25:2 Sk 15:29 1K 5:9 1K 10:8 Ef 5:5) 15Tak i ty máš takové, kteří se podobně drží učení Mikulášovy sekty¹. (¹2P 2:1 Zj 2:6) 16Proto čiň pokání¹. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě rychle a chci s nimi válčit² dlouhým mečem svých úst³. (¹Sk 3:19 ²Iz 11:4 ³Zj 1:16) 17Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům:¹ Tomu, kdo zvítězí,² chci dát něco z utajené manny³ a chci mu dát bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno⁴, které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá.⁵ (¹Zj 2:7 ²1J 5:5 Zj 3:12 ³Ex 16:15 Ex 16:31 Ž 78:24 J 6:51 Žd 9:4 ⁴Př 22:1 Zj 3:12 ⁵Zj 19:12) 18A andělovi sboru v Thyatiře¹ piš: To říká Boží Syn², ten, který má oči jako ohnivý plamen³ a jehož nohy jsou jako čistá měď:⁴ (¹Sk 16:14 ²J 20:31 ³Zj 1:14 Zj 19:12 ⁴Zj 1:15) 19Znám tvé skutky a tvou lásku¹ a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků² je víc než těch dřívějších.³ (¹Žd 6:10 ²Jk 2:20 ³Fp 3:16) 20Opravdu ti však zazlívám, že snášíš tu ženu Jezábel¹, která se nazývá prorokyní a vyučuje² a svádí z cesty mé otroky,³ aby smilnili⁴ a jedli věci obětované modlám.⁵ (¹1Kr 16:31 2Kr 9:22 ²1Tm 2:12 ³Ef 6:6 ⁴Sk 15:29 1K 5:11 Ga 5:19 Ef 5:5 ⁵Zj 2:14) 21A dal jsem jí čas, aby činila pokání,¹ ale není ochotna činit pokání ze svého smilstva.² (¹Ř 2:4 ²Ř 2:5 Zj 21:8) 22Pohleď, hodlám ji uvrhnout na lůžko nemocných, a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, pokud nebudou činit pokání z jejích skutků. 23A její děti chci zabít smrtící ranou, takže všechny sbory poznají, že jsem to já, kdo zkoumá ledviny a srdce, a chci vám dát jednotlivě podle vašich skutků.¹ (¹Mt 16:27 Zj 22:12) 24Ale vám ostatním, kteří jste v Thyatiře, všem těm, kteří nemají toto učení, právě těm, kteří, jak říkají, nepoznali hluboké Satanovy věci,¹ říkám: Nevkládám na vás žádné jiné břemeno.² (¹Ž 64:6 J 8:44 Sk 13:10 1K 4:5 ²Sk 15:28) 25Nicméně se držte toho, co máte,¹ dokud nepřijdu. (¹Zj 3:11) 26A tomu, kdo zvítězí a zachovává mé skutky až do konce,¹ chci dát autoritu nad národy,² (¹Mt 28:20 ²Ž 2:8 Mt 19:28 L 22:29 Zj 3:21 Zj 20:4) 27a jistě bude pást lidi železným prutem,¹ takže budou rozbiti na kusy jako hliněné nádoby,² stejně jako jsem přijal já od svého Otce, (¹Zj 12:5 Zj 19:15 ²Ž 2:9 Da 2:44 Mi 4:13) 28a chci mu dát jitřní hvězdu¹. (¹Nu 24:17 Zj 22:16) 29Kdo má ucho, ať slyší, co duch¹ říká sborům.² (¹1J 4:2 ²Zj 2:7)


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   These churches were in such different states as to purity of doctrine and the power of godliness, that the words of Christ to them will always suit the cases of other churches, and professors. Christ knows and observes their state; though in heaven, yet he walks in the midst of his churches on earth, observing what is wrong in them, and what they want. The church of Ephesus is commended for diligence in duty. Christ keeps an account of every hour's work his servants do for him, and their labour shall not be in vain in the Lord. But it is not enough that we are diligent; there must be bearing patience, and there must be waiting patience. And though we must show all meekness to all men, yet we must show just zeal against their sins. The sin Christ charged this church with, is, not the having left and forsaken the object of love, but having lost the fervent degree of it that at first appeared. Christ is displeased with his people, when he sees them grow remiss and cold toward him. Surely this mention in Scripture, of Christians forsaking their first love, reproves those who speak of it with carelessness, and thus try to excuse indifference and sloth in themselves and others; our Saviour considers this indifference as sinful. They must repent: they must be grieved and ashamed for their sinful declining, and humbly confess it in the sight of God. They must endeavour to recover their first zeal, tenderness, and seriousness, and must pray as earnestly, and watch as diligently, as when they first set out in the ways of God. If the presence of Christ's grace and Spirit is slighted, we may expect the presence of his displeasure. Encouraging mention is made of what was good among them. Indifference as to truth and error, good and evil, may be called charity and meekness, but it is not so; and it is displeasing to Christ. The Christian life is a warfare against sin, Satan, the world, and the flesh. We must never yield to our spiritual enemies, and then we shall have a glorious triumph and reward. All who persevere, shall derive from Christ, as the Tree of life, perfection and confirmation in holiness and happiness, not in the earthly paradise, but in the heavenly. This is a figurative expression, taken from the account of the garden of Eden, denoting the pure, satisfactory, and eternal joys of heaven; and the looking forward to them in this world, by faith, communion with Christ, and the consolations of the Holy Spirit. Believers, take your wrestling life here, and expect and look for a quiet life hereafter; but not till then: the word of God never promises quietness and complete freedom from conflict here.

 8   Our Lord Jesus is the First, for by him were all things made; he was before all things, with God, and is God himself. He is the Last, for he will be the Judge of all. As this First and Last, who was dead and is alive, is the believer's Brother and Friend, he must be rich in the deepest poverty, honourable amidst the lowest abasement, and happy under the heaviest tribulation, like the church of Smyrna. Many who are rich as to this world, are poor as to the next; and some who are poor outwardly, are inwardly rich; rich in faith, in good works, rich in privileges, rich in gifts, rich in hope. Where there is spiritual plenty, outward poverty may be well borne; and when God's people are made poor as to this life, for the sake of Christ and a good conscience, he makes all up to them in spiritual riches. Christ arms against coming troubles. Fear none of these things; not only forbid slavish fear, but subdue it, furnishing the soul with strength and courage. It should be to try them, not to destroy them. Observe, the sureness of the reward; I will give thee: they shall have the reward from Christ's own hand. Also, how suitable it is; a crown of life: the life worn out in his service, or laid down in his cause, shall be rewarded with a much better life, which shall be eternal. The second death is unspeakably worse than the first death, both in the agonies of it, and as it is eternal death: it is indeed awful to die, and to be always dying. If a man is kept from the second death and wrath to come, he may patiently endure whatever he meets with in this world.

 12   The word of God is a sword, able to slay both sin and sinners. It turns and cuts every way; but the believer need not fear this sword; yet this confidence cannot be supported without steady obedience. As our Lord notices all the advantages and opportunities we have for duty in the places where we dwell, so he notices our temptations and discouragements from the same causes. In a situation of trials, the church of Pergamos had not denied the faith, either by open apostacy, or by giving way so as to avoid the cross. Christ commends their stedfastness, but reproves their sinful failures. A wrong view of gospel doctrine and Christian liberty, was a root of bitterness from which evil practices grew. Repentance is the duty of churches and bodies of men, as well as of particular persons; those who sin together, should repent together. Here is the promise of favour to those that overcome. The influences and comforts of the Spirit of Christ, come down from heaven into the soul, for its support. This is hidden from the rest of the world. The new name is the name of adoption; when the Holy Spirit shows his own work in the believer's soul, this new name and its real import are understood by him.

 18   Even when the Lord knows the works of his people to be wrought in love, faith, zeal, and patience; yet if his eyes, which are as a flame of fire, observe them committing or allowing what is evil, he will rebuke, correct, or punish them. Here is praise of the ministry and people of Thyatira, by One who knew the principles from which they acted. They grew wiser and better. All Christians should earnestly desire that their last works may be their best works. Yet this church connived at some wicked seducers. God is known by the judgments he executes; and by this upon seducers, he shows his certain knowledge of the hearts of men, of their principles, designs, frame, and temper. Encouragement is given to those who kept themselves pure and undefiled. It is dangerous to despise the mystery of God, and as dangerous to receive the mysteries of Satan. Let us beware of the depths of Satan, of which those who know the least are the most happy. How tender Christ is of his faithful servants! He lays nothing upon his servants but what is for their good. There is promise of an ample reward to the persevering, victorious believer; also knowledge and wisdom, suitable to their power and dominion. Christ brings day with him into the soul, the light of grace and of glory, in the presence and enjoyment of him their Lord and Saviour. After every victory let us follow up our advantage against the enemy, that we may overcome and keep the works of Christ to the end.