1Potom Izraelité odešli a šli tábořit do moabských stepí za Jordán, k Jerichu. 2Siporův syn Balak viděl všechno, co Izrael udělal Amoritům; 3Moaba zachvátila hrůza před tím lidem, byl totiž velice četný. Moab měl z Izraelitů strach; 4řekl starším Madianu: „Hleďte na to množství, které kolem nás všechno spásá, jako spásá vůl polní trávu.“ Králem Moabu byl tenkrát Siporův syn Balak. 5Vypravil posly k Beorovu synovi Balaamovi do Petoru na Řece v zemi synů Amavových. Říkal mu: „Hle, ten lid, jenž vyšel z Egypta, pokryl celou zem; usadil se naproti mně. 6Přijď tedy, prosím tě, a proklej mi ten lid, neboť on je mocnější než já. Tak ho budeme s to porazit a zahnat ze země. Já totiž vím: komu požehnáš, je požehnaný, koho prokleješ, je prokletý.“ 7Starší Moabu a starší Madianu odešli se mzdou pro věštce v rukou. Vyhledali Balaama a vyřídili mu Balakova slova. 8Řekl jim: „Zůstaňte tu přes noc a odpovím vám podle toho, co mi řekne Jahve.“ Moabská knížata zůstala u Balaama. 9Bůh přišel k Balaamovi a řekl mu: „Kdo jsou ti muži, kteří jsou u tebe?“ 10Balaam Bohu odpověděl: „Moabský král, Siporův syn Balak, mi vzkázal toto: 11Hle, ten lid, jenž vyšel z Egypta, pokryl celou zem. Přijď tedy a proklej mi ho; já s ním pak budu s to válčit a zahnat ho.“ 12Bůh řekl Balaamovi: „Nepůjdeš s nimi. Nebudeš proklínat ten lid, neboť je požehnaný.“ 13Balaam ráno vstal a řekl knížatům, jež poslal Balak: „Odejděte do své země, neboť Jahve odmítá pustit mě s vámi.“ 14Moabská knížata vstala, odebrala se k Balakovi a řekla mu: „Balaam odmítl s námi přijít.“ 15Balak vypravil opět knížata, ale ve větším počtu a váženější než ta první. 16Odebrali se k Balaamovi a řekli mu: „Tak promluvil Siporův syn Balak: Neodmítej, prosím tě, a přijď až ke mně. 17Neboť ti prokáži převeliké pocty a udělám vše, co mi řekneš. Přijď tedy a proklej mi ten lid.“ 18Balaam Balakovým vyslancům takto odpověděl: „I kdyby mi Balak dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych v ničem překročit příkaz Jahva, svého Boha, ať v malé či velké věci. 19Teď tu i vy zůstaňte přes noc a já seznám, co by mi Jahve ještě mohl říci.“ 20Bůh za Balaamem v noci přišel a řekl mu: „Nepřišli pro tebe ti muži? Vstaň a odejdi s nimi. Uděláš však jen to, co ti řeknu.“ 21Ráno Balaam vstal, osedlal si oslici a odešel s moabskými knížaty. 22Jeho odchod vzbudil Jahvův hněv a Jahvův Anděl se mu postavil do cesty, aby mu zabránil projít. On seděl na oslici, doprovázeli ho dva jeho chlapci. 23A oslice viděla Jahvova Anděla, jak stojí na cestě s obnaženým mečem v ruce; odbočila z cesty do polí. Ale Balaam bil oslici, aby ji přivedl zpět na cestu. 24Jahvův Anděl se potom postavil do úvozu mezi vinice, napravo i nalevo byla zeď. 25Oslice viděla Jahvova Anděla, přitiskla se ke zdi a dřela o ni Balaamovi nohu. Zase ji bil. 26Jahvův Anděl se přesunul a postavil se do soutěsky, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. 27Když oslice viděla Jahvova Anděla, lehla si pod Balaamem. Balaam se rozhněval a bil oslici holí. 28Tu otevřel Jahve oslici ústa a ona Balaamovi řekla: „Co jsem ti udělala, že jsi mě takhle třikrát zbil?“ 29Balaam oslici odpověděl: „Protože sis ze mne tropila blázny! Kdybych byl měl v ruce meč, už bych tě byl zabil.“ 30Oslice Balaamovi řekla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až dodnes? Což mám ve zvyku se k tobě takhle chovat?“ On odpověděl: „Ne.“ 31Tu Jahve otevřel Balaamovi oči. On uviděl Jahvova Anděla, jak stojí s obnaženým mečem na cestě. Uklonil se a padl tváří k zemi. 32Jahvův Anděl mu řekl: „Proč jsi takhle tu svou oslici třikrát zbil? To já jsem ti přišel zahradit cestu; neboť pokud jsem tu já, ta cesta nikam nepovede. 33Oslice mě viděla a po třikrát se mi vyhnula. To jsi měl štěstí, že se vyhnula, protože bych tě byl už zabil. Ji bych však byl nechal naživu.“ 34Balaam Jahvovu Andělu odpověděl: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem totiž, že přede mnou na té cestě stojíš. A teď, pokud se ti to nelíbí, se vrátím.“ 35Jahvův Anděl Balaamovi odpověděl: „Jdi s těmi muži. Jenom neříkej nic víc, než co ti budu říkat.“ Balaam odešel s knížaty, jež k němu vypravil Balak. 36Balak se tedy dozvěděl, že Balaam přichází, a vydal se mu naproti směrem k Ar Moabu, na hranici Arnonu, na sám konec území. 37Balak řekl Balaamovi: „Což jsem pro tebe nevypravil posly? Proč jsi ke mně nepřišel? Cožpak jsem nebyl s to tě poctít?“ 38Balaam Balakovi odpověděl: „Přišel jsem k tobě a jsem zde. Smím teď něco říci? To slovo, které mi do úst vloží Bůh, to řeknu.“ 39Balaam s Balakem odešli. Došli do Kirjat-Chusotu. 40Balak zabil skot i brav a kusy z něho předložil Balaamovi a knížatům, jež ho doprovázela. 41Potom vzal Balak ráno Balaama a vyvedl ho na Bamot-Baal, odkud mohl dohlédnout na kraj tábora.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 BALAK'S FIRST MESSAGE FOR BALAAM REFUSED. (Num. 22:1-20)
Israel . . . pitched in the plains of Moab--so called from having formerly belonged to that people, though wrested from them by Sihon. It was a dry, sunken, desert region on the east of the Jordan valley, opposite Jericho.
2 Balak--that is, "empty." Terrified (
Deut 2:25;
Exod 15:15) at the approach of so vast a multitude and not daring to encounter them in the field, he resolved to secure their destruction by other means.
4 elders of Midian--called kings (
Num 31:8) and princes (
Josh 13:21). The Midianites, a distinct people on the southern frontier of Moab, united with them as confederates against Israel, their common enemy.
5 He sent messengers therefore unto Balaam--that is, "lord" or "devourer" of people, a famous soothsayer (
Josh 13:22).
son of Beor--or, in the Chaldee form, Bosor--that is, "destruction."
Pethor--a city of Mesopotamia, situated on the Euphrates.
6 Come . . . curse me this people--Among the heathen an opinion prevailed that prayers for evil or curses would be heard by the unseen powers as well as prayers for good, when offered by a prophet or priest and accompanied by the use of certain rites. Many examples are found in the histories of the Greeks and Romans of whole armies being devoted to destruction, and they occur among the natives of India and other heathen countries still. In the Burmese war, magicians were employed to curse the British troops.
7 the elders of Moab and . . . of Midian departed with the rewards of divination--like the fee of a fortune teller, and being a royal present, it would be something handsome.
8 Lodge here this night, and I will bring you word again, as the Lord shall speak unto me, &c.--God usually revealed His will in visions and dreams; and Balaam's birth and residence in Mesopotamia, where the remains of patriarchal religion still lingered, account for his knowledge of the true God. His real character has long been a subject of discussion. Some, judging from his language, have thought him a saint; others, looking to his conduct, have described him as an irreligious charlatan; and a third class consider him a novice in the faith, who had a fear of God, but who had not acquired power over his passions [HENGSTENBERG].
13 the Lord refuseth to give me leave to go with you--This answer has an appearance of being good, but it studiously concealed the reason of the divine prohibition [
Num 22:12], and it intimated his own willingness and desire to go--if permitted. Balak despatched a second mission, which held out flattering prospects, both to his avarice and his ambition (
Gen 31:30).
19 tarry ye also here this night, that I may know what the Lord will say unto me more--The divine will, as formerly declared, not being according to his desires, he hoped by a second request to bend it, as he had already bent his own conscience, to his ruling passions of pride and covetousness. The permission granted to Balaam is in accordance with the ordinary procedure of Providence. God often gives up men to follow the impulse of their own lusts; but there is no approval in thus leaving them to act at the prompting of their own wicked hearts (
Josh 13:27).
21 THE JOURNEY. (Num. 22:21-41)
Balaam . . . saddled his ass--probably one of the white sprightly animals which persons of rank were accustomed to ride. The saddle, as usually in the East, would be nothing more than a pad or his outer cloak.
22 God's anger was kindled because he went--The displeasure arose partly from his neglecting the condition on which leave was granted him--namely, to wait till the princes of Moab "came to call him" [
Num 22:20], and because, through desire for "the wages of unrighteousness" [
2Pet 2:15], he entertained the secret purpose of acting in opposition to the solemn charge of God.
24 the angel of the Lord stood in a path of the vineyards--The roads which lead through fields and vineyards are so narrow that in most parts a man could not pass a beast without care and caution. A stone or mud fence flanks each side of these roads, to prevent the soil being washed off by the rains.
28 the Lord opened the mouth of the ass--to utter, like a parrot, articulate sounds, without understanding them. That this was a visionary scene is a notion which seems inadmissible, because of the improbability of a vision being described as an actual occurrence in the middle of a plain history. Besides, the opening of the ass's mouth must have been an external act, and that, with the manifest tenor of Peter's language, strongly favors the literal view [
2Pet 2:15-16]. The absence of any surprise at such a phenomenon on the part of Balaam may be accounted for by his mind being wholly engrossed with the prospect of gain, which produced "the madness of the prophet" [
2Pet 2:16]. "It was a miracle, wrought to humble his proud heart, which had to be first subjected in the school of an ass before he was brought to attend to the voice of God speaking by the angel" [CALVIN].
34 I have sinned . . . if it displease thee, I will get me back again--Notwithstanding this confession, he evinced no spirit of penitence, as he speaks of desisting only from the outward act. The words "go with the men" was a mere withdrawal of further restraint, but the terms in which leave was given are more absolute and peremptory than those in
Num 22:20.
36 when Balak heard that Balaam was come, he went out to meet him--Politeness requires that the higher the rank of the expected guest, greater distance is to be gone to welcome his arrival.
38 the word that God putteth in my mouth, that shall I speak--This appears a pious answer. It was an acknowledgment that he was restrained by a superior power.
39 Kirjath-huzoth--that is, "a city of streets."
40 Balak offered oxen and sheep--made preparations for a grand entertainment to Balaam and the princes of Midian.
41 high places of Baal--eminences consecrated to the worship of Baal-peor (see on
Num 25:3) or Chemosh.
