1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat, svatá shromáždění — to jsou mé svátky: 3Šest dní se bude vykonávat práce a sedmého dne je nejsvětější sobota, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou práci, je to Hospodinova sobota ve všech vašich sídlech. 4Toto jsou Hospodinovy svátky, svatá shromáždění, která budete svolávat v jejich určený čas. 5Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer je velikonoční oběť Hospodinu. 6Patnáctého dne toho měsíce je Hospodinův svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. 7Prvního dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. 8Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti; sedmého dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. 9Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 10Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi. 11On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává. 12V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu 13a jako patřičnou přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou litou oběť čtvrtinu hínu vína. 14Chléb, pražené zrní ani čerstvé obilí nebudete jíst až do toho dne, kdy svému Bohu přinesete obětní dar. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. 15Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. 16Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. 17Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. 18Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. 19Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti. 20Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze. 21Právě v ten den svoláte a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace. 22A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh. 23Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 24Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí, památku troubení, svaté shromáždění. 25Nebudete dělat žádnou všední práci a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. 26Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 27Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. 28Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. 29Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. 30Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. 31Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. 32Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu. 33Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 34Promluv k synům Izraele: Patnáctého dne sedmého měsíce je svátek stánků po sedm dní pro Hospodina. 35Prvního dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. 36Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti. Osmého dne budete mít svaté shromáždění a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Bude shromáždění, nebudete dělat žádnou všední práci. 37Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat jako svatá shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivé oběti — oběť zápalnou, oběť přídavnou, obětní hod a úlitby podle každodenního určení, 38kromě Hospodinových sobot, kromě vašich darů, kromě všech vašich slíbených obětí a kromě všech vašich dobrovolných obětí, které dáváte Hospodinu. 39Patnáctého dne sedmého měsíce, když seberete úrodu země, jistě budete slavit Hospodinův svátek po sedm dní. Prvního dne bude odpočinutí a osmého dne bude odpočinutí. 40Prvního dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve listnatých stromů a potočních topolů a budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, po sedm dní. 41Budete jej slavit jako Hospodinův svátek po sedm dní v roce. To je věčné ustanovení pro vaše generace; v sedmém měsíci ho budete slavit. 42Ve stáncích budete bydlet po sedm dní; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, 43aby vaše generace poznaly, že jsem nechal bydlet syny Izraele ve stanech, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh. 44Tak Mojžíš vyhlásil synům Izraele Hospodinovy svátky.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 2 OF SUNDRY FEASTS. (
Lev 23:1-
Lev 23:4)
Speak unto the children of Israel, . . . concerning the feasts of the Lord--literally, "the times of assembling, or solemnities" (
Isa 33:20); and this is a preferable rendering, applicable to all sacred seasons mentioned in this chapter, even the day of atonement, which was observed as a fast. They were appointed by the direct authority of God and announced by a public proclamation, which is called "the joyful sound" (
Ps 89:15). Those "holy convocations" were evidences of divine wisdom, and eminently subservient to the maintenance and diffusion of religious knowledge and piety.
3 Six days shall work be done: but the seventh day is the sabbath of rest--(See on
Exod 20:8). The Sabbath has the precedence given to it, and it was to be "a holy convocation," observed by families "in their dwellings"; where practicable, by the people repairing to the door of the tabernacle; at later periods, by meeting in the schools of the prophets, and in synagogues.
4 These are the feasts of the Lord, which ye shall proclaim in their seasons--Their observance took place in the parts of the year corresponding to our March, May, and September. Divine wisdom was manifested in fixing them at those periods; in winter, when the days were short and the roads broken up, a long journey was impracticable; while in summer the harvest and vintage gave busy employment in the fields. Besides, another reason for the choice of those seasons probably was to counteract the influence of Egyptian associations and habits. And God appointed more sacred festivals for the Israelites in the month of September than the people of Egypt had in honor of their idols. These institutions, however, were for the most part prospective, the observance being not binding on the Israelites during their wanderings in the wilderness, while the regular celebration was not to commence till their settlement in Canaan.
5 THE PASSOVER. (
Lev 23:5-
Lev 23:8)
the Lord's passover--(See
Exod 12:2,
Exod 12:14,
Exod 12:18). The institution of the passover was intended to be a perpetual memorial of the circumstances attending the redemption of the Israelites, while it had a typical reference to a greater redemption to be effected for God's spiritual people. On the first and last days of this feast, the people were forbidden to work [
Lev 23:7-
Lev 23:8]; but while on the Sabbath they were not to do any work, on feast days they were permitted to dress meat--and hence the prohibition is restricted to "no servile work." At the same time, those two days were devoted to "holy convocation"--special seasons of social devotion. In addition to the ordinary sacrifices of every day, there were to be "offerings by fire" on the altar (see
Num 28:19), while unleavened bread was to be eaten in families all the seven days (see
1Cor 5:8).
10 THE SHEAF OF FIRST FRUITS. (
Lev 23:9-
Lev 23:14)
ye shall bring a sheaf of the first-fruits of your harvest unto the priest--A sheaf, literally, an omer, of the first-fruits of the barley harvest. The barley being sooner ripe than the other grains, the reaping of it formed the commencement of the general harvest season. The offering described in this passage was made on the sixteenth of the first month, the day following the first Passover Sabbath, which was on the fifteenth (corresponding to the beginning of our April); but it was reaped after sunset on the previous evening by persons deputed to go with sickles and obtain samples from different fields. These, being laid together in a sheaf or loose bundle, were brought to the court of the temple, where the grain was winnowed, parched, and bruised in a mortar. Then, after some incense had been sprinkled on it, the priest waved the sheaf aloft before the Lord towards the four different points of the compass, took a part of it and threw it into the fire of the altar--all the rest being reserved to himself. It was a proper and beautiful act, expressive of dependence on the God of nature and providence--common among all people, but more especially becoming the Israelites, who owed their land itself as well as all it produced to the divine bounty. The offering of the wave-sheaf sanctified the whole harvest (
Rom 11:16). At the same time, this feast had a typical character, and pre-intimated the resurrection of Christ (
1Cor 15:20), who rose from the dead on the very day the first-fruits were offered.
15 FEAST OF PENTECOST. (
Lev 23:15-
Lev 23:22)
ye shall count unto you from the morrow after the sabbath--that is, after the first day of the passover week, which was observed as a Sabbath.
16 number fifty days--The forty-ninth day after the presentation of the first-fruits, or the fiftieth, including it, was the feast of Pentecost. (See also
Exod 23:16;
Deut 16:9).
17 Ye shall bring out of your habitations two wave loaves of two tenth deals, &c.--These loaves were made of "fine" or wheaten flour, the quantity contained in them being somewhat more than ten pounds in weight. As the wave-sheaf gave the signal for the commencement, the two loaves solemnized the termination of the harvest season. They were the first-fruits of that season, being offered unto the Lord by the priest in name of the whole nation. (See
Exod 34:22). The loaves used at the Passover were unleavened; those presented at Pentecost were leavened--a difference which is thus accounted for, that the one was a memorial of the bread hastily prepared at their departure, while the other was a tribute of gratitude to God for their daily food, which was leavened.
21 ye shall proclaim on the selfsame day, that it may be an holy convocation unto you: ye shall do no servile work therein--Though it extended over a week, the first day only was held as a Sabbath, both for the national offering of first-fruits and a memorial of the giving of the law.
22 thou shalt not make clean riddance of the corners of thy field when thou reapest, &c.--(See on
Lev 19:9). The repetition of this law here probably arose from the priests reminding the people, at the presentation of the first-fruits, to unite piety to God with charity to the poor.
24 FEAST OF TRUMPETS. (
Lev 23:23-
Lev 23:25)
In the seventh month, in the first day of the month, shall ye have a sabbath--That was the first day of the ancient civil year.
a memorial of blowing of trumpets--Jewish writers say that the trumpets were sounded thirty successive times, and the reason for the institution was for the double purpose of announcing the commencement of the new year, which was (
Lev 23:25) to be religiously observed (see
Num 29:3), and of preparing the people for the approaching solemn feast.
27 there shall be a day of atonement . . . and ye shall afflict your souls--an unusual festival, at which the sins of the whole year were expiated. (See
Lev 16:29-
Lev 16:34). It is here only stated that the severest penalty was incurred by the violation of this day.
34 the feast of tabernacles, for seven days unto the Lord--This festival, which was instituted in grateful commemoration of the Israelites having securely dwelt in booths or tabernacles in the wilderness, was the third of the three great annual festivals, and, like the other two, it lasted a week. It began on the fifteenth day of the month, corresponding to the end of our September and beginning of October, which was observed as a Sabbath; and it could be celebrated only at the place of the sanctuary, offerings being made on the altar every day of its continuance. The Jews were commanded during the whole period of the festival to dwell in booths, which were erected on the flat roofs of houses, in the streets or fields; and the trees made use of are by some stated to be the citron, the palm, the myrtle, and the willow, while others maintain the people were allowed to take any trees they could obtain that were distinguished for verdure and fragrance. While the solid branches were reserved for the construction of the booths, the lighter branches were carried by men, who marched in triumphal procession, singing psalms and crying "Hosanna!" which signifies, "Save, we beseech thee!" (
Ps 118:15,
Ps 118:25-
Ps 118:26). It was a season of great rejoicing. But the ceremony of drawing water from the pool, which was done on the last day, seems to have been the introduction of a later period (
John 7:37). That last day was the eighth, and, on account of the scene at Siloam, was called "the great day of the feast." The feast of ingathering, when the vintage was over, was celebrated also on that day [
Exod 23:16;
Exod 34:22], and, as the conclusion of one of the great festivals, it was kept as a sabbath.
