1Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještě zavřín byl v síni stráže, řkoucí: 2Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho: 3Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš. 4Nebo takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, o domích města tohoto, a o domích králů Judských, kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem: 5Potáhnouť k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými těly lidskými, kteréž zbiji v hněvě svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvář svou od města tohoto. 6Aj, já zopravuji je a vzdělám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého. 7Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdělám je jako prvé, 8A očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hřešili proti mně, a jimiž zpronevěřovali se mně. 9A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím. 10Takto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterémž vy říkáte: Popléněno jest, tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného člověka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada, 11Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin. 12Takto praví Hospodin zástupů: Na místě tomto popléněném, tak že není žádného člověka ani hovada, i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů, kdež by chovali stáda. 13V městech při horách, v městech na rovinách a v městech v straně polední, tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma, i v městech Judských, ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího, praví Hospodin. 14Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu. 15V těch dnech a za času toho způsobím to, aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi. 16V těch dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpečně, a toť jest, což jemu přivolá Hospodin, spravedlnost naše. 17Nebo takto praví Hospodin: Nebudeť vypléněn muž z rodu Davidova, ješto by neseděl na stolici domu Judského. 18Z kněží také Levítských nebude vypléněn muž od tváři mé, ješto by neobětoval zápalu, a zapaloval suchou obět, a obětoval obět po všecky dny. 19Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 20Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci časem svým: 21Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby neměl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými kněžími, aby nebyli služebníky mými. 22A jakož nemůže sečteno býti vojsko nebeské, ani změřen býti písek mořský, tak rozmnožím símě Davida služebníka svého, a Levítů mně přisluhujících. 23Opět stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 24Což nesoudíš, co lid tento mluví, říkaje: Že dvojí čeled, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem před oblíčejem jejich. 25Takto praví Hospodin: Nebude-liť smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i země zdržáno, 26Také símě Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho těch, kteříž by panovati měli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase přivedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 PROPHECY OF THE RESTORATION FROM BABYLON, AND OF MESSIAH AS KING AND PRIEST. (Jer. 33:1-26)
shut up-- (
Jer 32:2-
Jer 32:3;
2Tim 2:9). Though Jeremiah was shut up in bondage, the word of God was "not bound."
2 maker thereof--rather, "the doer of it," namely, that which Jeremiah is about to prophesy, the restoration of Israel, an act which is thought now impossible, but which the Almighty will effect.
formed it--namely, Jerusalem (
Jer 32:44) [CALVIN]. Rather, "that formed," that is, moulds His purpose into due shape for execution (
Isa 37:26).
Lord . . . his name-- (
Exod 3:14-
Exod 3:15).
3 Call . . . I will answer-- (
Jer 29:12;
Ps 91:15). Jeremiah, as the representative of the people of God, is urged by God to pray for that which God has determined to grant; namely, the restoration. God's promises are not to slacken, but to quicken the prayers of His people (
Ps 132:13,
Ps 132:17;
Isa 62:6-
Isa 62:7).
mighty things--Hebrew, "inaccessible things," that is, incredible, hard to man's understanding [MAURER], namely, the restoration of the Jews, an event despaired of. "Hidden," or "recondite" [PISCATOR].
thou knowest not--Yet God had revealed those things to Jeremiah, but the unbelief of the people in rejecting the grace of God had caused him to forget God's promise, as though the case of the people admitted of no remedy.
4 houses . . . thrown down by the mounts--namely, by the missiles cast from the besiegers' mounds (
Jer 32:24); "and by the sword" follows properly, as, after missiles had prepared the way, the foe next advanced to close quarters "with the sword."
5 They--the Jews; the defenders of the "houses" (
Jer 33:4), "come forward to fight with the Chaldeans," who burst into the city through the "thrown-down houses," but all the effect that they produce "is, to fill them (the houses) with their own "dead bodies."
6 (
Jer 30:17). The answer to Jeremiah's mournful question (
Jer 8:22).
cure--literally, the long linen bandage employed in dressing wounds.
truth--that is, stability; I will bring forth for them abundant and permanent peace, that is, prosperity.
7 cause . . . to return--that is, reverse (
Jer 33:11;
Jer 32:44). The specification, both of "Judah" and "Israel," can only apply fully to the future restoration.
as at the first-- (
Isa 1:26).
8 cleanse-- (
Ezek 36:25;
Zech 13:1;
Heb 9:13-
Heb 9:14). Alluding to the legal rites of purification.
all their iniquity . . . all their iniquities--both the principle of sin within, and its outward manifestations in acts. The repetition is in order that the Jews may consider how great is the grace of God in not merely pardoning (as to the punishment), but also cleansing them (as to the pollution of guilt); not merely one iniquity, but all (
Mic 7:18).
9 it--the city.
a name . . . a praise-- (
Jer 13:11;
Isa 62:7).
them--the inhabitants of Jerusalem.
they shall fear . . . for all the goodness-- (
Ps 130:4). The Gentiles shall be led to "fear" God by the proofs of His power displayed in behalf of the Jews; the ungodly among them shall "tremble" for fear of God's judgments on them; the penitent shall reverentially fear and be converted to Him (
Ps 102:15;
Isa 60:3).
10 ye say . . . desolate-- (
Jer 32:43).
11 (
Jer 7:34;
Jer 16:9).
Praise the Lord, &c.--the words of
Ps 136:1, which were actually used by the Jews at their restoration (
Ezra 3:11).
sacrifice of praise-- (
Ps 107:22;
Ps 116:17). This shall continue when all other sacrifices shall be at an end.
12 habitation of shepherds . . . flocks--in contrast to
Jer 33:10, "without man . . . inhabitant . . . without beast" (
Jer 32:43; compare
Jer 31:24;
Jer 50:19;
Isa 65:10).
13 pass . . . under . . . hands of him that telleth them--Shepherds, in sending forth and bringing back their sheep to the folds, count them by striking each as it passes with a rod, implying the shepherd's provident care that not one should be lost (
Lev 27:32;
Mic 7:14; compare
John 10:28-
John 10:29;
John 17:12).
14 perform--"I will make to rise"; God's promise having for a time seemed to "lie" dead and abortive [CALVIN].
15 Repeated from
Jer 23:5.
the land--the Holy Land: Israel and Judah (
Jer 23:6).
16 Jerusalem--In
Jer 23:6, instead of this, it is "Israel." "The name" in the Hebrew has here to be supplied from that passage; and for "he" (Messiah, the antitypical "Israel"), the antecedent there (
Isa 49:3), we have "she" here, that is, Jerusalem. She is called by the same name as Messiah, "The Lord Our Righteousness," by virtue of the mystical oneness between her (as the literal representative of the spiritual Church) and her Lord and Husband. Thus, whatever belongs to the Head belongs also to the members (
Eph 5:30,
Eph 5:32). Hence, the Church is called "Christ" (
Rom 16:7;
1Cor 12:12). The Church hereby professes to draw all her righteousness from Christ (
Isa 45:24-
Isa 45:25). It is for the sake of Jerusalem, literal and spiritual, that God the Father gives this name (Jehovah, Tsidkenu, "The Lord our Righteousness") to Christ.
17 The promises of perpetuity of the throne of David fulfilled in Messiah, the son of David (
2Sam 7:16;
1Kgs 2:4;
Ps 89:4,
Ps 89:29,
Ps 89:36; compare
Luke 1:32-
Luke 1:33).
18 Messiah's literal priesthood (
Heb 7:17,
Heb 7:21,
Heb 7:24-
Heb 7:28), and His followers' spiritual priesthood and sacrifices (
Jer 33:11;
Rom 12:1;
Rom 15:16;
1Pet 2:5,
1Pet 2:9;
Rev 1:6), shall never cease, according to the covenant with Levi, broken by the priests, but fulfilled by Messiah (
Num 25:12-
Num 25:13;
Mal 2:4-
Mal 2:5,
Mal 2:8).
20 covenant of the day--that is, covenant with the day: answering to "covenant with David" (
Jer 33:21, also
Jer 33:25, "with day"; compare
Jer 31:35-
Jer 31:36;
Lev 26:42;
Ps 89:34,
Ps 89:37).
22 (
Gen 15:5;
Gen 22:17). The blessing there promised belonged to all the tribes; here it is restricted to the family of David and the tribe of Levi, because it was on these that the welfare of the whole people rested. When the kingdom and priesthood flourish in the person of Messiah, the whole nation shall temporally and spiritually prosper.
24 this people--certain of the Jews, especially those who spoke with Jeremiah in the court of the prison (
Jer 32:12;
Jer 38:1).
the two families--Judah and Israel.
before them--in their judgment. They suppose that I have utterly cast off Israel so as to he no more a nation. The expression, "My people," of itself, shows God has not cast off Israel for ever.
25 (
Jer 31:35-
Jer 31:36;
Gen 8:22;
Ps 74:16-
Ps 74:17). I who have established the laws of nature am the same God who has made a covenant with the Church.
26 Isaac-- (
Ps 105:9;
Amos 7:9,
Amos 7:16).
The prophecy (
Jer 34:1-
Jer 34:7) as to Zedekiah is an amplification of that in
Jer 32:1-
Jer 32:5, in consequence of which Jeremiah was then shut up in the court of the prison. The prophecy (
Jer 34:8-
Jer 34:22) refers to the Jews, who, afraid of the capture of the city, had, in obedience to the law, granted freedom to their servants at the end of seven years, but on the intermission of the siege forced them back into bondage.
