Bible of Kralice (CZ - 1613)

1Měl pak Achab sedmdesáte synů v Samaří. I napsal Jéhu list, a poslal jej do Samaří k knížatům Jezreelským, starším, a kteříž chovali syny Achabovy, s tímto poručením: 2Hned jakž vás dojde list tento, poněvadž u vás jsou synové pána vašeho, jsou i vozové u vás, i koni, i město hrazené a zbroj, 3Vybeřte nejlepšího a nejzpůsobnějšího z synů pána svého, a posaďte na stolici otce jeho, a bojujte za dům pána svého. 4Kteříž bojíce se náramně, pravili: Aj, dva králové neostáli před ním, a kterak my ostojíme? 5A tak poslal ten, kterýž byl ustanoven nad domem, a kterýž ustanoven byl nad městem, i starší, a kteříž chovali syny Achabovy, k Jéhu, řkouce: Služebníci tvoji jsme, a všecko, což nám rozkážeš, učiníme. Neustanovíme žádného krále; což se tobě dobře líbí, učiň. 6I napsal k nim list po druhé, řka: Jste-li moji a hlasu mého posloucháte-li, vezmouce hlavy všech synů pána svého, přiďte ke mně zítra o tomto času do Jezreel. (Synů pak králových bylo sedmdesáte mužů u nejpřednějších v městě, kteříž chovali je.) 7Tedy stalo se, jakž jich došel list ten, že zjímali syny královské, a zbili sedmdesáte mužů, a vkladše hlavy jejich do košů, poslali je k němu do Jezreel. 8A přišed posel, oznámil jemu, řka: Přinesli hlavy synů královských. A on řekl: Sklaďte je na dvě hromady u vrat brány až do jitra. 9Potom ráno vyšed, postavil se a řekl všemu lidu: Spravedliví jste vy. Aj, já spuntoval jsem se proti pánu svému a zabil jsem jej; kdo by pobil tyto všecky? 10Věztež nyní, žeť nepochybilo nižádné slovo Hospodinovo, kteréž mluvil Hospodin proti domu Achabovu, ale vykonal Hospodin to, což byl mluvil skrze služebníka svého Eliáše. 11A tak pobil Jéhu všecky, kteříž pozůstali z domu Achabova v Jezreel, i všecky nejpřednější jeho, i známé jeho, i kněží jeho, tak že nezůstalo z nich žádného živého. 12Potom vstav, odebral se a jel do Samaří, a již byl v Betekedu pastýřů na cestě. 13I nalezl tam Jéhu bratří Ochoziáše, krále Judského, a řekl: Kdo jste vy? Odpověděli: Jsme bratří Ochoziášovi a jdeme, abychom pozdravili synů králových a synů královny. 14Tedy řekl: Zjímejte je živé. I zjímali je živé, a pobili je u čisterny v Betekedu, čtyřidceti a dva muže, a nezůstal z nich žádný. 15Potom bera se odtud, nalezl Jonadaba syna Rechabova, kterýž se s ním potkal, a pozdravil ho. I řekl jemu: Jest-liž srdce tvé přímé, jako jest srdce mé s srdcem tvým? Odpověděl Jonadab: Jest, arci jest. Řekl Jéhu: Podejž mi ruky své. I podal mu ruky své. A on kázal mu vsednouti k sobě na vůz, 16A řekl: Pojeď se mnou, a viz horlivost mou pro Hospodina. A tak vezli jej na voze jeho. 17Když pak přijel do Samaří, pobil všecky, kteříž byli pozůstali z domu Achabova v Samaří, a vyhladil jej vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil k Eliášovi. 18Zatím shromáždiv Jéhu všecken lid, řekl jim: Achab málo sloužil Bálovi, Jéhu bude mu více sloužiti.  19Protož nyní všecky proroky Bálovy, všecky služebníky jeho, a všecky kněží jeho svolejte ke mně, ať žádný tam nezůstává; nebo velikou obět budu obětovati Bálovi. Kdož by koli nebyl přítomen, nezůstane živ. Ale Jéhu činil to chytře, aby vyhladil ctitele Bálovy. 20Řekl také Jéhu: Zasvěťte svátek Bálovi. I prohlásili jej. 21Rozeslal zajisté Jéhu po vší zemi Izraelské. I sešli se všickni ctitelé Bálovi, tak že nezůstalo ani jednoho, ješto by nepřišel. A když vešli do domu Bálova, naplněn jest dům Bálův, od jednoho konce až do druhého. 22Tedy řekl tomu, kterýž vládl rouchem: Vynes roucha všechněm ctitelům Bálovým. I přinesl jim roucha. 23Potom všel i Jéhu a Jonadab syn Rechabův do domu Bálova, a řekl ctitelům Bálovým: Vyhledejte a vizte, ať není zde s vámi někdo z ctitelů Hospodinových, kromě samých ctitelů Bálových. 24A tak vešli, aby obětovali oběti a zápaly. Jéhu pak postavil sobě vně osmdesáte mužů, jimž byl řekl: Jestliže kdo uteče z lidí těch, kteréž já uvozuji vám v ruce vaše, život váš za život jeho. 25I stalo se, když kněz dokonal obětování zápalu, řekl Jéhu drabantům a hejtmanům: Vejdětež a zbíte je, ať žádný neuchází. Kteřížto pobili je ostrostí meče, a rozmetali těla jejich drabanti a hejtmané. Potom šli dále do každého města, kdež byl dům Bálův, 26A vymítajíce modly z domu Bálova, pálili je. 27Zkazili také modlu Bálovu, a zbořivše dům jeho, nadělali z něho záchodů až do dnešního dne. 28A tak vyplénil Jéhu Bále z lidu Izraelského. 29A však proto od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, neodstoupil Jéhu, totiž od těch telat zlatých, kteráž byla v Bethel a v Dan. 30Tedy řekl Hospodin Jéhu: Poněvadž jsi snažně vykonal to, což dobrého jest před očima mýma, a všecky věci, kteréž jsem měl v srdci svém, učinil jsi domu Achabovu, synové tvoji až do čtvrtého pokolení seděti budou na stolici Izraelské. 31Ale Jéhu nebyl toho pilen, aby chodil v zákoně Hospodina, Boha Izraelského, celým srdcem svým, aniž odstoupil od hříchů Jeroboáma, kterýž byl uvedl v hříchy lid Izraelský. 32Za těch dnů počal Hospodin zmenšovati Izraele; nebo je porazil Hazael po všech končinách Izraelských, 33Od Jordánu, proti východu slunce, všecku zemi Galád, Gádovu a Rubenovu i Manassesovu, od Aroer, kteréž jest při potoku Arnon, tak Galád jako Bázan. 34O jiných věcech Jéhu, a cožkoli činil, i o vší síle jeho, sepsáno jest v knize o králích Izraelských. 35I usnul Jéhu s otci svými, a pochovali jej v Samaří, a kraloval Joachaz syn jeho místo něho. 36Dnů pak, v nichž kraloval Jéhu nad lidem Izraelským v Samaří, bylo let osmmecítma.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   JEHU CAUSES SEVENTY OF AHAB'S CHILDREN TO BE BEHEADED. (2Ki. 10:1-17)
Ahab had seventy sons in Samaria--As it appears (2Kgs 10:13), that grandsons are included it is probable that this number comprehended the whole posterity of Ahab. Their being all assembled in that capital might arise from their being left there on the king's departure for Ramoth-gilead, or from their taking refuge in some of the strongholds of that city on the news of Jehu's conspiracy. It may be inferred from the tenor of Jehu's letters that their first intention was to select the fittest of the royal family and set him up as king. Perhaps this challenge of Jehu was designed as a stroke of policy on his part to elicit their views, and to find out whether they were inclined to be pacific or hostile. The bold character of the man, and the rapid success of his conspiracy, terrified the civic authorities of Samaria and Jezreel into submission.

 5   he that was over the house--the governor or chamberlain of the palace.
the bringers-up of the children--Anciently, and still also in many Eastern countries, the principal grandees were charged with the support and education of the royal princes. This involved a heavy expense which they were forced to bear, but for which they endeavored to find some compensation in the advantages of their connection with the court.

 6   take ye the heads of the men, your master's sons--The barbarous practice of a successful usurper slaughtering all who may have claims to the throne, has been frequently exemplified in the ancient and modern histories of the East.

 8   Lay ye them in two heaps at the entering in of the gate, &c.--The exhibition of the heads of enemies is always considered a glorious trophy. Sometimes a pile of heads is erected at the gate of the palace; and a head of peculiarly striking appearance selected to grace the summit of the pyramid.

 9   said to all the people, Ye be righteous, &c.--A great concourse was assembled to gaze on this novel and ghastly spectacle. The speech which Jehu addressed to the spectators was artfully framed to impress their minds with the idea that so wholesale a massacre was the result of the divine judgments denounced on the house of Ahab; and the effect of it was to prepare the public mind for hearing, without horror, of a similar revolting tragedy which was soon after perpetrated, namely, the extinction of all the influential friends and supporters of the dynasty of Ahab, including those of the royal house of Judah.

 13   We are the brethren of Ahaziah--that is, not full, but step-brothers, sons of Jehoram by various concubines. Ignorant of the revolution that had taken place, they were travelling to Samaria on a visit to their royal relatives of Israel, when they were seized and put to death, because of the apprehension that they might probably stimulate and strengthen the party that still remained faithful in their allegiance to Ahab's dynasty.
children of the queen--that is, of the queen mother, or regent, Jezebel.

 15   Jehonadab the son of Rechab--(See 1Chr 2:55). A person who, from his piety and simple primitive manner of life (Jer. 35:1-19), was highly esteemed, and possessed great influence in the country. Jehu saw in a moment the advantage that his cause would gain from the friendship and countenance of this venerable man in the eyes of the people, and accordingly paid him the distinguished attention of inviting him to a seat in his chariot.
give me thine hand--not simply to aid him in getting up, but for a far more significant and important purpose--the giving, or rather joining hands, being the recognized mode of striking a league or covenant, as well as of testifying fealty to a new sovereign; accordingly, it is said, "he [Jehonadab] gave him [Jehu] his hand."

 19   HE DESTROYS THE WORSHIPPERS OF BAAL. (2Kgs 10:18-29)
call unto me all the prophets of Baal--The votaries of Baal are here classified under the several titles of prophets, priests, and servants, or worshippers generally. They might be easily convened into one spacious temple, as their number had been greatly diminished both by the influential ministrations of Elijah and Elisha, and also from the late King Joram's neglect and discontinuance of the worship. Jehu's appointment of a solemn sacrifice in honor of Baal, and a summons to all his worshippers to join in its celebration, was a deep-laid plot, which he had resolved upon for their extinction, a measure in perfect harmony with the Mosaic law, and worthy of a constitutional king of Israel. It was done, however, not from religious, but purely political motives, because he believed that the existence and interests of the Baalites were inseparably bound up with the dynasty of Ahab and because he hoped that by their extermination he would secure the attachment of the far larger and more influential party who worshipped God in Israel. Jehonadab's concurrence must have been given in the belief of his being actuated solely by the highest principles of piety and zeal.

 22   Bring forth vestments for all the worshippers of Baal--The priests of Baal were clad, probably, in robes of white byssus while they were engaged in the functions of their office, and these were kept under the care of an officer in a particular wardrobe of Baal's temple. This treacherous massacre, and the means taken to accomplish it, are paralleled by the slaughter of the Janissaries and other terrible tragedies in the modern history of the East.

 29   Howbeit from the sins of Jeroboam . . . Jehu departed not from after them--Jehu had no intention of carrying his zeal for the Lord beyond a certain point, and as he considered it impolitic to encourage his subjects to travel to Jerusalem, he re-established the symbolic worship of the calves.