Výběr jazyka rozhraní: 
Výběr jazyka rozhraní:
Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Přináší nadčasové poselství Bible v současné, čtivé češtině. Usiluje o maximální věrnost původním hebrejským, aramejským a řeckým textům, zároveň však chce oslovit dnešní čtenáře, ať už jsou zvyklí čerpat z této knihy inspiraci pro každý den, anebo ji otevírají poprvé. Druhé vydání (2015) doplněné o deuterokanonické knihy.
PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ
Šest let po první edici Bible21 máme nesmírnou radost, že můžeme náš překlad představit čtenářům v nové podobě. V roce 2009 jsme byli překvapeni nečekanou odezvou, kterou nové znění v moderní češtině vyvolalo. Nikdo z nás si nepředstavoval, že se o Bibli se bude týdny a měsíce diskutovat v médiích i jinde a především, že nového překladu se během krátké doby rozšíří více než 100 000 výtisků. Upřímně za to děkujeme Bohu, všem podporovatelům a samozřejmě čtenářům! Ohlasům odborné i laické veřejnosti vděčíme za řadu připomínek a návrhů k úpravám a opravám. Také jako překladatelé jsme se textu nadále věnovali, jak s ohledem na přesnost, tak i na srozumitelnost. Výsledkem je několik set (veskrze drobných) změn oproti prvnímu vydání. Část čtenářů, stejně jako česká překladatelská tradice, si rovněž žádala, abychom po vydání Bible v užším, tzv. palestinském kánonu, do budoucna překlad rozšířili také o knihy alexandrijského kánonu, dříve známé jako Apokryfy, nyní nazývané přesněji Deuterokanonické knihy. Podobně jako před námi Český ekumenický překlad, i my nyní ve druhém vydání předkládáme čtenářům Písmo v tomto širším rozsahu.
Zároveň bychom tímto počinem rádi přispěli k letošním připomínkám 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, který Bibli do tehdejší češtiny upravoval, biblickou zvěstí žil, zvěstoval ji svým současníkům a pro věrnost jejímu pochopení nakonec položil život. S pokorou a vděčností tedy čtenářům představujeme toto vydání Bible21 jako druhé, opravené, rozšířené a jubilejní. Přejeme čtenářům a jistě i sobě, aby i pro nás v 21. století platilo, co před šesti staletími uvedl Jan Hus ve své Postile: „Boží Písmo jest zákon nad jiné zákony, v němž spravedlivý člověk má mysliti i v noci i ve dne.“
Překladatelé
Praha, květen 2015
Copyright: Vedoucí projektu: Alexandr Flek, B.A., M.Th. Odborná spolupráce: Mgr. Jiří Hedánek (hebrejština, aramejština) Pavel Hoffman, B.A., M.A., M.Div. (řečtina) Zdeněk Sýkora, M.Div. (textová kritika). Vydal BIBLION, o. s., © 2009,2015 Krocínovská 6, 160 00 Praha 6 za podpory Nadačního fondu NBK Vydání druhé, 2015 Citace nepřesahující 500 biblických veršů nebo 50% díla, ve kterém jsou užity, je možné publikovat v jakékoli formě bez písemného svolení vydavatele, pokud taková citace neobsahuje celou knihu nebo více knih Bible. V díle citujícím tento překlad uveďte laskavě následující anotaci: „Citáty označené zkratkou B21 jsou z Bible, překladu 21. století © 2015 BIBLION, o. s. Použito se svolením vydavatele. Všechna práva vyhrazena.“ Pro kratší citace v neprodejných materiálech není výše uvedená plná anotace nutná, citát je však na konci potřeba označit zkratkou „Bible21“ nebo „B21“. Adresa pro objednávky a veškerou korespondenci: BIBLE21, 756 45, Branky 11
Gericht; Kraft der Vorsehung wurde Lot gerettet, aber durch die Trübsal
Im folgenden Kapitel wird Lot, selbst unten in der Niederung dieser Welt, die er, wie auch die Juden, erwählt hatte wegen seiner Verbindung mit dem himmlischen Menschen, dem Verwahrer der Ratschlüsse und der Weisheit Gottes, der Sich auch verwendet, kraft der Vorsehung errettet, er geht aber durch die Trübsal und erleidet den Verlust von allem, um deswillen er die himmlischen Bedingungen abgelehnt und die Erde gesucht hatte, da er ebenso unwissend war in bezug auf das Gericht wie auf den himmlischen Schatz. Solcherart ist die Stellung des Volkes des Glaubens, wenn es in der Welt des Gerichts versinkt. Bald der Ungewissheit des Unglaubens vor der Tatsache des sichtbaren Gerichts preisgegeben, sucht er seine Zuflucht an dem Orte der Segnung Abrahams, wohin er vordem zu fliehen sich fürchtete und den er früher für die Annehmlichkeiten der gut bewässerten Ebene verlassen hatte; er befindet sich aber in elender Finsternis, und er ist der Vater eines beständigen Dornes für das Volk Gottes. Dieser letzte Teil wird nur historisch wiedergegeben, damit Israel den Ursprung Moabs und Ammons kennen sollte, und er liefert einen allgemeinen Grundsatz für alle Zeiten.
So hatte der Glaube seinen Platz, und die Welt war gerichtet worden. So wird es in den Tagen des Sohnes des Menschen sein: hier ist der Erbe aber noch nicht tatsächlich eingeführt, sondern Er wird erwartet, und der Pfad des Glaubens bis Er kommt, oder das Gegenteil, wird geschildert.
Der Erbe und der Pfad des Glaubens
In den Kapiteln 1. Mose 20 und 21 haben wir die Frage des Erben und des Pfades des Glaubens von einem anderen Blickpunkt aus. Abraham verleugnet seine Beziehung zu seinem Weibe, was selbst die Welt ihm vorwirft, die besser weiß als er, was sie sein sollte. Gott in Seiner Treue bewahrt jedoch stets Seine Verheißungen, und Er richtet dasjenige, was sich mit der abgibt, um die es geht. Der Erbe der Verheißung wird geboren, und der Erbe nach dem Fleische, der Sohn der Magd oder des Gesetzes, wird vollständig verworfen. Jetzt tadelt Abraham die Mächtigen der Erde, vor denen er vordem seine Beziehung zu seinem Weibe verleugnet hatte.
Das Wirken des Unglaubens: Gottes Bewahrung Sarahs
Diese zwei Kapitel müssen aber etwas mehr erläutert werden. Ähnlich wie da, als Abraham nach Ägypten hinabzog, wirkt der Unglaube in bezug auf den Pfad, auf den er durch die Gnade berufen worden war, die wie immer in bezug darauf erwiesen war, daß er in der Trautheit der Beziehung wandeln sollte, in die Gott ihn hineingestellt hatte; in den Vorbildern wird dies im Weibe zum Ausdruck gebracht. Hier ist Sara, das Weib Abrahams, die Mutter des Erben der Welt, der Verheißung gemäß, und für Abraham gemäß der Hoffnung der Kirche, wie wir ja gesehen haben (obwohl Israel das Gefäß dem Fleische nach wäre). Diese Stellung verleugnet er. Sara ist wieder seine Schwester. Dies war schlimmer als zuvor, denn für den Glauben war sie die Mutter des Erben der Welt. Abimelech war im Unrecht, er handelte aus Selbstgefälligkeit, aber er tat es unbewusst. Vor Gott war die Lage Abrahams falscher als die des anderen. Gott warnt Abimelech und bewahrt Sara, die Abrahams Mangel an Glauben mit der Welt verbunden hatte, durch Seine eigene Macht; Abimelech gibt sie zurück, aber mit dem scharfen Vorwurf für die Kirche (wie sie hier sinnbildlich gesehen wird), daß wenigstens sie ihre eigene Beziehung zu Christo hätte kennen sollen. Im allgemeinen aber war Abraham am Orte des Glaubens und der Segnung, und als Prophet Gottes, dem niemand Übles tun durfte, bittet er für den fehlerhaften Abimelech, denn hier ist alles Gnade. Man sollte hier noch einen Punkt bemerken, daß dies eine Übereinkunft des Unglaubens war, als er anfangs aus dem Hause seines Vaters auszog (1. Mo 20, 13); so bald wirkte der Keim des Unglaubens bei dem Berufenen der Verheißung. Gott hält aber das göttliche Recht auf die Treue der Kirche allezeit aufrecht. Nun aber ist der Erbe geboren, der Erbe der Verheißung.
Der Erbe der Verheißung wird geboren und der Erbe der Magd wird ausgestoßen
Das bewirkt nicht nur einen für den Glauben erkennbaren Unterschied, sondern der Erbe der Magd wird, was das Erbe betrifft, ganz und gar ausgestoßen. Historisch wird er der Verheißung Gottes gemäß bewahrt - ein Sinnbild des gesetzlichen Israels; was aber irgendeinen Teil des Erbes betrifft, so wird er völlig verstoßen.
Abrahams Recht in der Welt
Und weiter - hier fürchtet Abraham nicht mehr den Fürsten dieser Welt, sondern er tadelt ihn. Nun, wo der Erbe gekommen ist, hat er die Welt wie auch die himmlische Gemeinschaft, und die Welt gibt zu, daß Gott in allen Dingen mit ihm ist. Deshalb ist der Eides-Brunnen (Beerseba) das Zeugnis für das Recht Abrahams in der Welt und für die Anerkennung Abimelechs, daß Gott mit ihm ist. Dem Eide und der Anerkennung seines Anrechts durch die Welt entsprechend, pflanzt er eine Tamariske, nimmt die Erde in Besitz und betet an, er ruft den Namen des ewigen Gottes an, den Namen Dessen, der einst Israel verheißen und niemals von Seinem Vorsatz abgelassen hatte, und der jetzt das, was Sein Mund gesprochen, auf Erden vollbracht hatte: es ist wohl nicht ein so gesegnetes Teil wie der himmlische Umgang und das Besitztum des Glaubens, sondern ein Beweis der unwandelbaren Treue Gottes, der die Verheißungen gegeben hatte. Dem Vorbild nach weilt Abraham jetzt dort, wo die Macht der Welt gewesen war. Dieser Ort wird Israel buchstäblich gehören, wir aber, auf die das Ende der Zeitalter gekommen ist, haben dies in einer höheren und besseren Weise. Es war das Unterpfand dessen, was sein sollte und sein wird, unsere Hoffnung ist in den Himmel, wohin Christus gegangen ist, verlegt worden. Wir herrschen dort aber auf eine bessere Weise.
