The Jerusalem Bible (CZ)

1Protože se už mnozí pokusili sepsat vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily, 2podle toho, co nám předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova, 3rozhodl jsem se i já, že všechno od počátku přesně vyzvím a pak to pro tebe, slovutný Theofile, po pořádku vypíši, 4aby sis dobře uvědomil spolehlivost poučení, jichž se ti dostalo. 5Byl jeden kněz za dnů judského krále Heroda, jménem Zachariáš, z Abiovy třídy, a měl ženu jménem Alžběta, pocházející z Áronova rodu. 6Oba byli spravedliví před Bohem a bezúhonně se řídili veškerými přikázáními a nařízeními Páně. 7Byli však bezdětní, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. 8A stalo se, že když přišla řada na jeho třídu a on vykonával před Bohem svou kněžskou službu, 9byl určen - podle kněžského obyčeje losem -, aby vstoupil do svatyně Páně a pálil tam kadidlo. 10A celé množství lidu se venku v hodině kadidla modlilo. 11Tu se mu zjevil anděl Páně, stál na pravé straně kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš uviděl, zmátlo ho to a padla na něho bázeň. 13Ale anděl mu řekl:,,Neboj se, Zachariáši, neboť tvá snažná prosba byla vyslyšena; tvá žena Alžběta ti porodí syna a ty mu dáš jméno Jan. 14Budeš mít radost a zaplesáš a mnozí se zaradují nad jeho narozením. 15Neboť on bude veliký před Pánem; nebude pít víno ani opojný nápoj; již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým 16a mnohé Izraelovy syny přivede nazpět k Pánu, jejich Bohu. 17Bude před ním kráčet v duchu a moci Eliášově, aby srdce otců přivedl nazpět k dětem a buřiče k rozvaze spravedlivých, a Pánu připraví pohotový lid.`` 18Zachariáš řekl andělovi:,,Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a má žena je pokročilého věku.`` 19A anděl mu odpověděl:,,Já jsem Gabriel, jenž stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst! 20A hle, oněmíš a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se ty věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se vyplní, až přijde jejich čas.`` 21Lid zatím čekal na Zachariáše a divil se, že se ve svatyni dlouho omeškává. 22Ale když vyšel, nemohl k nim promluvit a oni pochopili, že měl ve svatyni nějaké vidění. On se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý. 23A stalo se, že když se dny jeho služby naplnily, vrátil se domů. 24Nějaký čas nato jeho žena Alžběta počala a po dobu pěti měsíců se držela ve skrytu. Říkala si: " 25To pro mne udělal Pán v čase, kdy se mu zlíbilo zbavit mě pohany mezi lidmi!" 26Šestého měsíce byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města jménem Nazaret 27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z Davidova domu; a ta panna se jmenovala Maria. 28Vešel a řekl jí:,,Raduj se, milostiplná; Pán je s tebou.`` 29Ona byla nad tím slovem celá zmatená a rozvažovala, co ten pozdrav znamená. 30A anděl jí řekl:,,Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. 31Hle, ve svém lůně počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32On bude veliký a bude nazýván Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida; 33bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království nebude mít konce.`` 34Ale Maria andělovi řekla:,,Jak to bude, když nepoznávám muže?`` 35Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; a proto se to svaté, jež se narodí, bude nazývat Syn Boží. 36A hle, tvá příbuzná Alžběta také počala ve svém stáří syna a ona, jíž říkali neplodná, je v šestém měsíci; 37neboť u Boha není nic nemožné." 38Maria na to řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova!" A anděl od ní odešel. 39V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěšně se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho judského města. 40Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41A stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, zachvělo se dítě v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým. 42Tu zvolala mocným hlasem:,,Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! 43A co to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44Vždyť hleď, ihned jakmile tvůj pozdrav zazněl v mých uších, radostně se zachvělo dítě v mém lůně. 45Ano, blahoslavená ta, která uvěřila, že se vyplní, co jí bylo řečeno od Pána!`` 46Tu Maria řekla: "Velebí má duše Pána 47a můj duch se chvěje radostí v Bohu, mém spasiteli, 48protože shlédl na ponížení své služebnice. Ano, od nynějška mě budou blahoslavit všechna pokolení, 49neboť veliké věci mi učinil Všemohoucí, Svaté je jeho jméno 50a od věku do věku sahá jeho milosrdenství vůči těm, kdo se ho bojí. 51Ukázal sílu svého ramene, pyšně v srdci smýšlející rozptýlil. 52Svrhl mocné z jejich trůnů a povýšil ponížené,  53nasytil dobrými věcmi hladové a bohaté poslal pryč s prázdnou, 54přišel na pomoc svému služebníku Izraeli, pamětliv svého milosrdenství 55- podle toho, co oznámil našim otcům -pro Abraháma a jeho potomstvo navěky!" 56Maria u ní zůstala asi tři měsíce, potom se vrátila domů. 57A Alžbětě se naplnil čas, kdy měla porodit, a přivedla na svět syna. 58Její sousedé a příbuzní se dozvěděli, že Pán nad ní dal zazářit svému milosrdenství, a spolu s ní se nad tím radovali. 59I stalo se, že osmého dne přišli dítě obřezat. Chtěli mu dát jméno Zachariáš, po jeho otci; 60ale jeho matka se ujala slova a řekla: "Ne, bude se jmenovat Jan." 61A řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!" 62A posunky se dotazovali otce, jak chce, aby se jmenoval. 63On si vyžádal tabulku a napsal: "Jan je jeho jméno"; a všichni nad tím byli udiveni. 64V tom okamžení se mu otevřela ústa a rozvázal se mu jazyk a on mluvil a velebil Boha. 65Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a všude po judských horách se o všech těch věcech vyprávělo. 66Všichni, kdo o nich uslyšeli, si je uložili do srdce a říkali: "Co vlastně z toho dítěte bude?" A opravdu, ruka Páně byla s ním. 67A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a začal prorokovat: 68,,Veleben budiž Pán, Bůh Izraele, za to, že navštívil a vysvobodil svůj lid 69a vzbudil nám spásonosnou moc v domě svého služebníka Davida, 70podle toho, co zvěstoval ústy svých svatých proroků z dávných dob, 71aby nás zachránil před našimi nepřáteli a z ruky všech, kdo nás nenávidí. 72Takto prokazuje milosrdenství našim otcům, tak se rozpomíná na svou svatou smlouvu, 73na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, že nám dopřeje, 74abychom mu beze strachu, vysvobozeni z rukou našich nepřátel, sloužili 75ve svatosti a spravedlnosti před ním, po všechny dny svého života. 76A ty, chlapče, budeš nazván prorokem Nejvyššího; neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cesty, 77abys jeho lidu dal poznání spásy skrze odpuštění jeho hříchů; 78díky slitovnosti našeho Boha, s níž nás navštívil Vycházející z výsosti, 79aby zazářil na ty, kdo přebývají v temnotě a stínu smrti, aby vedl naše kroky po cestě pokoje.`` 80Chlapec zatím rostl a jeho duch sílil. A přebýval v pustinách až do dne, kdy vystoupil před Izraele.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Luke will not write of things about which Christians may safely differ from one another, and hesitate within themselves; but the things which are, and ought to be surely believed. The doctrine of Christ is what the wisest and best of men have ventured their souls upon with confidence and satisfaction. And the great events whereon our hopes depend, have been recorded by those who were from the beginning eye-witnesses and ministers of the word, and who were perfected in their understanding of them through Divine inspiration.

 5   The father and mother of John the Baptist were sinners as all are, and were justified and saved in the same way as others; but they were eminent for piety and integrity. They had no children, and it could not be expected that Elisabeth should have any in her old age. While Zacharias was burning incense in the temple, the whole multitude of the people were praying without. All the prayers we offer up to God, are acceptable and successful only by Christ's intercession in the temple of God above. We cannot expect an interest therein if we do not pray, and pray with our spirits, and are not earnest in prayer. Nor can we expect that the best of our prayers should gain acceptance, and bring an answer of peace, but through the mediation of Christ, who ever lives, making intercession. The prayers Zacharias often made, received an answer of peace. Prayers of faith are filed in heaven, and are not forgotten. Prayers made when we were young and entering into the world, may be answered when we are old and going out of the world. Mercies are doubly sweet that are given in answer to prayer. Zacharias shall have a son in his old age, who shall be instrumental in the conversion of many souls to God, and preparing them to receive the gospel of Christ. He shall go before Him with courage, zeal, holiness, and a mind dead to earthly interests and pleasures. The disobedient and rebellious would be brought back to the wisdom of their righteous forefathers, or rather, brought to attend to the wisdom of that Just One who was coming among them. Zacharias heard all that the angel said; but his unbelief spake. In striking him dumb, God dealt justly with him, because he had objected against God's word. We may admire the patience of God towards us. God dealt kindly with him, for thus he prevented his speaking any more distrustful, unbelieving words. Thus also God confirmed his faith. If by the rebukes we are under for our sin, we are brought to give the more credit to the word of God, we have no reason to complain. Even real believers are apt to dishonour God by unbelief; and their mouths are stopped in silence and confusion, when otherwise they would have been praising God with joy and gratitude. In God's gracious dealings with us we ought to observe his gracious regards to us. He has looked on us with compassion and favour, and therefore has thus dealt with us.

 26   We have here an account of the mother of our Lord; though we are not to pray to her, yet we ought to praise God for her. Christ must be born miraculously. The angel's address means only, Hail, thou that art the especially chosen and favoured of the Most High, to attain the honour Jewish mothers have so long desired. This wondrous salutation and appearance troubled Mary. The angel then assured her that she had found favour with God, and would become the mother of a son whose name she should call Jesus, the Son of the Highest, one in a nature and perfection with the Lord God. JESUS! the name that refreshes the fainting spirits of humbled sinners; sweet to speak and sweet to hear, Jesus, a Saviour! We know not his riches and our own poverty, therefore we run not to him; we perceive not that we are lost and perishing, therefore a Saviour is a word of little relish. Were we convinced of the huge mass of guilt that lies upon us, and the wrath that hangs over us for it, ready to fall upon us, it would be our continual thought, Is the Saviour mine? And that we might find him so, we should trample on all that hinders our way to him. Mary's reply to the angel was the language of faith and humble admiration, and she asked no sign for the confirming her faith. Without controversy, great was the mystery of godliness, God manifest in the flesh, 1Tim 3:16. Christ's human nature must be produced so, as it was fit that should be which was to be taken into union with the Divine nature. And we must, as Mary here, guide our desires by the word of God. In all conflicts, let us remember that with God nothing is impossible; and as we read and hear his promises, let us turn them into prayers, Behold the willing servant of the Lord; let it be unto me according to thy word.

 39   It is very good for those who have the work of grace begun in their souls, to communicate one to another. On Mary's arrival, Elisabeth was conscious of the approach of her who was to be the mother of the great Redeemer. At the same time she was filled with the Holy Ghost, and under his influence declared that Mary and her expected child were most blessed and happy, as peculiarly honoured of and dear to the Most High God. Mary, animated by Elisabeth's address, and being also under the influence of the Holy Ghost, broke out into joy, admiration, and gratitude. She knew herself to be a sinner who needed a Saviour, and that she could no otherwise rejoice in God than as interested in his salvation through the promised Messiah. Those who see their need of Christ, and are desirous of righteousness and life in him, he fills with good things, with the best things; and they are abundantly satisfied with the blessings he gives. He will satisfy the desires of the poor in spirit who long for spiritual blessings, while the self-sufficient shall be sent empty away.

 57   In these verses we have an account of the birth of John the Baptist, and the great joy among all the relations of the family. He shall be called Johanan, or Gracious, because he shall bring in the gospel of Christ, wherein God's grace shines most bright. Zacharias recovered his speech. Unbelief closed his mouth, and believing opened it again: he believers, therefore he speaks. When God opens our lips, our mouths must show forth his praise; and better be without speech, than not use it in praising God. It is said, The hand of the Lord was working with John. God has ways of working on children in their infancy, which we cannot account for. We should observe the dealings of God, and wait the event.

 67   Zacharias uttered a prophecy concerning the kingdom and salvation of the Messiah. The gospel brings light with it; in it the day dawns. In John the Baptist it began to break, and increased apace to the perfect day. The gospel is discovering; it shows that about which we were utterly in the dark; it is to give light to those that sit in darkness, the light of the knowledge of the glory of God in the face of Jesus Christ. It is reviving; it brings light to those that sit in the shadow of death, as condemned prisoners in the dungeon. It is directing; it is to guide our feet in the way of peace, into that way which will bring us to peace at last, Roma 3:17. John gave proofs of strong faith, vigorous and holy affections, and of being above the fear and love of the world. Thus he ripened for usefulness; but he lived a retired life, till he came forward openly as the forerunner of the Messiah. Let us follow peace with all men, as well as seek peace with God and our own consciences. And if it be the will of God that we live unknown to the world, still let us diligently seek to grow strong in the grace of Jesus Christ.