Bible 21 (CZ - 2009)

1Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých. 2Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině. 3Jméno Hospodinovo totiž provolám - chvalte velebnost našeho Boha!  4On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímný! 5Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod. 6Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil? 7Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti: 8Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil. 9Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek. 10V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jak oko v hlavě chránil jej. 11Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích. 12Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním! 13Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé, 14smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější; i víno rudých hroznů směl jsi pít! 15Ješurun ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil. 16Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili. 17Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili - vaši otcové je neměli! 18Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl. 19Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost. 20Řekl: "Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácené pokolení - to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají. 21Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím. 22Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy! 23Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím. 24Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed! 25V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách! 26Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím. 27Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!'" 28Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost. 29S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou. 30Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin! 31Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit! 32Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti. 33Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší. 34"Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných? 35Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!" 36Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je. 37Zeptá se: "Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali? 38Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem! 39Prohlédněte - já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit - z mé ruky vás nikdo nevyrve! 40Svou ruku pozvedám k nebia přísahám: Jakože žiji navěky, 41jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím. 42Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci." 43Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid. 44Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, syn Nunův. 45A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, 46řekl jim: "Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. 47To slovo pro vás vůbec není plané - vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit." 48Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 49"Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. 50Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. 51To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. 52Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš."


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Moses begins with a solemn appeal to heaven and earth, concerning the truth and importance of what he was about to say. His doctrine is the gospel, the speech of God, the doctrine of Christ; the doctrine of grace and mercy through him, and of life and salvation by him.

 3   He is a Rock. This is the first time God is called so in Scripture. The expression denotes that the Divine power, faithfulness, and love, as revealed in Christ and the gospel, form a foundation which cannot be changed or moved, on which we may build our hopes of happiness. And under his protection we may find refuge from all our enemies, and in all our troubles; as the rocks in those countries sheltered from the burning rays of the sun, and from tempests, or were fortresses from the enemy. His work is perfect: that of redemption and salvation, in which there is a display of all the Divine perfection, complete in all its parts. All God's dealings with his creatures are regulated by wisdom which cannot err, and perfect justice. He is indeed just and right; he takes care that none shall lose by him. A high charge is exhibited against Israel. Even God's children have their spots, while in this imperfect state; for if we say we have no sin, no spot, we deceive ourselves. But the sin of Israel was not habitual, notorious, unrepented sin; which is a certain mark of the children of Satan. They were fools to forsake their mercies for lying vanities. All wilful sinners, especially sinners in Israel, are unwise and ungrateful.

 7   Moses gives particular instances of God's kindness and concern for them. The eagle's care for her young is a beautiful emblem of Christ's love, who came between Divine justice and our guilty souls, and bare our sins in his own body on the tree. And by the preached gospel, and the influences of the Holy Spirit, He stirs up and prevails upon sinners to leave Satan's bondage. In Deut 32:13, Deut 32:14, are emblems of the conquest believers have over their spiritual enemies, sin, Satan, and the world, in and through Christ. Also of their safety and triumph in him; of their happy frames of soul, when they are above the world, and the things of it. This will be the blessed case of spiritual Israel in every sense in the latter day.

 15   Here are two instances of the wickedness of Israel, each was apostasy from God. These people were called Jeshurun, an upright people, so some; a seeing people, so others: but they soon lost the reputation both of their knowledge and of their righteousness. They indulged their appetites, as if they had nothing to do but to make provision for the flesh to fulfil the lusts of it. Those who make a god of themselves, and a god of their bellies, in pride and wantonness, and cannot bear to be told of it, thereby forsake God, and show they esteem him lightly. There is but one way of a sinner's acceptance and sanctification, however different modes of irreligion, or false religion, may show that favourable regard for other ways, which is often miscalled candid. How mad are idolaters, who forsake the Rock of salvation, to run themselves upon the rock of perdition!

 19   The revolt of Israel was described in the foregoing verses, and here follow the resolves of Divine justice as to them. We deceive ourselves, if we think that God will be mocked by a faithless people. Sin makes us hateful in the sight of the holy God. See what mischief sin does, and reckon those to be fools that mock at it.

 26   The idolatry and rebellions of Israel deserved, and the justice of God seemed to demand, that they should be rooted out. But He spared Israel, and continues them still to be living witnesses of the truth of the Bible, and to silence unbelievers. They are preserved for wise and holy purposes and the prophecies give us some idea what those purposes are. The Lord will never disgrace the throne of his glory. It is great wisdom, and will help much to the return of sinners to God, seriously to consider their latter end, or the future state. It is here meant particularly of what God foretold by Moses, about this people in the latter days; but it may be applied generally. Oh that men would consider the happiness they will lose, and the misery they will certainly plunge into, if they go on in their trespasses! What will be in the end thereof? Jer 5:31. For the Lord will in due time bring down the enemies of the church, in displeasure against their wickedness. When sinners deem themselves most secure, they suddenly fall into destruction. And God's time to appear for the deliverance of his people, is when things are at the worst with them. But those who trust to any rock but God, will find it fail them when they most need it. The rejection of the Messiah by the Jewish nation, is the continuance of their ancient idolatry, apostasy, and rebellion. They shall be brought to humble themselves before the Lord, to repent of their sins, and to trust in their long-rejected Mediator for salvation. Then he will deliver them, and make their prosperity great.

 39   This conclusion of the song speaks, 1. Glory to God. No escape can be made from his power. 2. It speaks terror to his enemies. Terror indeed to those who hate him. The wrath of God is here revealed from heaven against them. 3. It speaks comfort to his own people. The song concludes with words of joy. Whatever judgments are brought upon sinners, it shall go well with the people of God.

 44   Here is the solemn delivery of this song to Israel, with a charge to mind all the good words Moses had said unto them. It is not a trifle, but a matter of life and death: mind it, and you are made for ever; neglect it, and you are for ever undone. Oh that men were fully persuaded that religion is their life, even the life of their souls!

 48   Now Moses had done his work, why should he desire to live a day longer? God reminds him of the sin of which he had been guilty, for which he was kept from entering Canaan. It is good for the best of men to die repenting the infirmities of which they are conscious. But those may die with comfort and ease, whenever God calls for them, notwithstanding the sins they remember against themselves, who have a believing prospect, and a well-grounded hope of eternal life beyond death.