1Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. 2Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. 3Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 4Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. 5Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, 6Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, 7Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, 8Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. 9Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, 10Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. 11Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. 12Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. 13Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. 14Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. 15Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. 16Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. 17A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. 18A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. 19A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? 20Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? 21A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 22Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, 23Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, 24A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 25Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. 26Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. 27I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. 28Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. 29I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. 30Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, 31A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. 32S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. 33A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 34Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, 35Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: 36(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 37A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), 38On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. 39Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 40Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. 41Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. 42Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 43Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 44Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 45Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 46A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 47Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 48Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. 49Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. 50Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 51A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. 52Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 53Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, 54Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. 55Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 56Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. 57Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. 58Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. 59Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 60Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 61Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. 62Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. 63Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. 64Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. 65Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. 66A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. 67Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 68Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 69A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. 70A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. 71Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. 72Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 This Psalm appears to have been occasioned by the removal of the sanctuary from Shiloh in the tribe of Ephraim to Zion in the tribe of Judah, and the coincident transfer of pre-eminence in Israel from the former to the latter tribe, as clearly evinced by David's settlement as the head of the Church and nation. Though this was the execution of God's purpose, the writer here shows that it also proceeded from the divine judgment on Ephraim, under whose leadership the people had manifested the same sinful and rebellious character which had distinguished their ancestors in Egypt. (Psa. 78:1-72)
my people . . . my law--the language of a religious teacher (
Ps 78:2;
Lam 3:14;
Rom 2:16,
Rom 2:27; compare
Ps 49:4). The history which follows was a "dark saying," or riddle, if left unexplained, and its right apprehension required wisdom and attention.
3 This history had been handed down (
Exod 12:14;
Deut 6:20) for God's honor, and that the principles of His law might be known and observed by posterity. This important sentiment is reiterated in (
Ps 78:7-
Ps 78:8) negative form.
5 testimony-- (
Ps 19:7).
8 stubborn and rebellious-- (
Deut 21:18).
set not their heart--on God's service (
2Chr 12:14).
9 The privileges of the first-born which belonged to Joseph (
1Chr 5:1-2) were assigned to Ephraim by Jacob (
Gen 48:1). The supremacy of the tribe thus intimated was recognized by its position (in the marching of the nation to Canaan) next to the ark (
Num 2:18-
Num 2:24), by the selection of the first permanent locality for the ark within its borders at Shiloh, and by the extensive and fertile province given for its possession. Traces of this prominence remained after the schism under Rehoboam, in the use, by later writers, of Ephraim for Israel (compare
Hos 5:3-
Hos 5:14;
Hos 11:3-
Hos 11:12). Though a strong, well-armed tribe, and, from an early period, emulous and haughty (compare
Josh 17:14;
Judg 8:1-
Judg 8:3;
2Sam 19:41), it appears, in this place, that it had rather led the rest in cowardice than courage; and had incurred God's displeasure, because, diffident of His promise, though often heretofore fulfilled, it had failed as a leader to carry out the terms of the covenant, by not driving out the heathen (
Exod 23:24;
Deut 31:16;
2Kgs 17:15).
12 A record of God's dealings and the sins of the people is now made. The writer gives the history from the exode to the retreat from Kadesh; then contrasts their sins with their reasons for confidence, shown by a detail of God's dealings in Egypt, and presents a summary of the subsequent history to David's time.
Zoan--for Egypt, as its ancient capital (
Num 13:22;
Isa 19:11).
15 There were two similar miracles (
Exod 17:6;
Num 20:11).
great depths--and--rivers--denote abundance.
17 yet more--literally, "added to sin," instead of being led to repentance (
Rom 2:4).
18 in their heart-- (
Matt 15:19).
for their lust--literally, "soul," or, "desire."
provoking--and--tempted--illustrated by their absurd doubts,
19 in the face of His admitted power.
21 fire--the effect of the "anger" (
Num 11:1).
22 (Compare
Heb 8:8-
Heb 8:9).
23 (Compare
Exod 16:11-
Exod 16:15;
Num 11:4-
Num 11:9).
25 angels' food--literally, "bread of the mighty" (compare
Ps 105:40); so called, as it came from heaven.
meat--literally, "victuals," as for a journey.
29 their . . . desire--what they longed for.
30 not estranged . . . lust--or, "desire"--that is, were indulging it.
31 slew . . . fattest--or, "among the fattest"; some of them--
chosen--the young and strong (
Isa 40:31), and so none could resist.
33 Though there were partial reformations after chastisement, and God, in pity, withdrew His hand for a time, yet their general conduct was rebellious, and He was thus provoked to waste and destroy them, by long and fruitless wandering in the desert.
36 lied . . . tongues--a feigned obedience (
Ps 18:44).
37 heart . . . not right--or, "firm" (compare
Ps 78:8;
Ps 51:10).
39 a wind . . . again--literally, "a breath," thin air (compare
Ps 103:16;
Jas 4:14).
40 There were ten temptations (
Num 14:22).
41 limited--as in
Ps 78:19-
Ps 78:20. Though some prefer "grieved" or "provoked." The retreat from Kadesh (
Deut 1:19-
Deut 1:23) is meant, whether--
turned--be for turning back, or to denote repetition of offense.
43 wrought--set or held forth.
45 The dog-fly or the mosquito.
46 caterpillar--the Hebrew name, from its voracity, and that of--
locust--from its multitude.
47 The additional effects of the storm here mentioned (compare
Exod 9:23-
Exod 9:34) are consistent with Moses' account.
48 gave . . . cattle--literally, "shut up" (compare
Ps 31:8).
49 evil angels--or, "angels of evil"--many were perhaps employed, and other evils inflicted.
50 made a way--removed obstacles, gave it full scope.
51 chief of their strength--literally, "first-fruits," or, "first-born" (
Gen 49:3;
Deut 21:17).
Ham--one of whose sons gave name (Mizraim, Hebrew) to Egypt.
52 made his . . . forth--or, brought them by periodical journeys (compare
Exod 15:1).
54 border of his sanctuary--or, "holy border"--i. e., region of which--
this mountain--(Zion) was, as the seat of civil and religious government, the representative, used for the whole land, as afterwards for the Church (
Isa 25:6-
Isa 25:7).
purchased--or, "procured by His right hand" or power (
Ps 60:5).
55 by line--or, the portion thus measured.
divided them--that is, the heathen, put for their possessions, so tents--that is, of the heathen (compare
Deut 6:11).
56 a deceitful bow--which turns back, and so fails to project the arrow (
2Sam 1:22;
Hos 7:16). They relapsed.
58 Idolatry resulted from sparing the heathen (compare
Ps 78:9-
Ps 78:11).
59 heard--perceived (
Gen 11:7).
abhorred--but not utterly.
60 tent . . . placed--literally, "caused to dwell," set up (
Josh 18:1).
61 his strength--the ark, as symbolical of it (
Ps 96:6).
62 gave--or, "shut up."
his people-- (
Ps 78:48;
1Sam 4:10-17).
63 fire--either figure of the slaughter (
1Sam 4:10), or a literal burning by the heathen.
given to marriage--literally, "praised"--that is, as brides.
64 (Compare
1Sam 4:17); and there were, doubtless, others.
made no lamentation--either because stupefied by grief, or hindered by the enemy.
65 (Compare
Ps 22:16;
Isa 42:13).
66 And he smote . . . part--or, "struck His enemies' back." The Philistines never regained their position after their defeats by David.
67 tabernacle of Joseph--or, "home," or, "tribe," to which--
tribe of Ephraim--is parallel (compare
Rev 7:8). Its pre-eminence was, like Saul's, only permitted. Judah had been the choice (
Gen 49:10).
69 Exalted as--
high palaces--or, "mountains," and abiding as--the earth.
70 God's sovereignty was illustrated in this choice. The contrast is striking--humility and exaltation--and the correspondence is beautiful.
71 following . . . ewes, &c.--literally, "ewes giving suck" (compare
Isa 40:11). On the pastoral terms, compare
Ps 79:13.