1„Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! 2Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. 3Jestliže budete následovat má pravidla a zachovávat má přikázání a plnit je, 4dám vám vydatné deště ve správný čas, takže země vydá svou úrodu a stromy v sadu vydají své ovoce. 5Vaše mlácení potrvá až do vinobraní a vinobraní až do setí. Svůj chléb budete jíst do sytosti a budete ve své zemi bydlet v bezpečí. 6Způsobím v zemi pokoj, takže budete spát a nikdo vás nevyděsí; odstraním ze země zlou zvěř a vaší zemí neprojde meč. 7Poženete své nepřátele, takže před vámi padnou mečem. 8Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc, takže vaši nepřátelé před vámi padnou mečem. 9Obrátím se k vám a způsobím, abyste se rozplodili a rozmnožili; tak potvrdím svou smlouvu s vámi. 10Budete moci jíst starou úrodu ze zásob a tu starou budete muset vyklízet kvůli nové. 11Umístím svůj Příbytek mezi vás a nebudu si vás ošklivit. 12Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. 13Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abyste už nebyli jejich otroky. Rozlámal jsem vaše jho, abyste mohli chodit vzpřímeně. 14Jestliže mne však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechna tato přikázání, 15jestliže zavrhnete má pravidla a zošklivíte si mé zákony, takže přestanete plnit všechna má přikázání, pak porušíte mou smlouvu 16a já vám učiním toto: Uvedu na vás hrůzu, úbytě a zimnici, jež vám pokazí oči a vysají dech. Své zrní budete sít nadarmo, vaši nepřátelé je snědí. 17Obrátím svou tvář proti vám, takže padnete před svými nepřáteli a ti, kdo vás nenávidí, nad vámi budou panovat. Budete utíkat, i kdyby vás nikdo nehonil. 18Jestliže mne ani potom nebudete poslouchat, budu vás za vaše hříchy trestat sedmkrát více: 19Zlomím vaši pyšnou zatvrzelost; způsobím, že nebe nad vámi bude jako železo a země pod vámi jako mosaz. 20Svou sílu spotřebujete nadarmo; země vám nevydá svou úrodu a stromoví v zemi nevydá své ovoce. 21Jestliže se budete nadále stavět proti mně a nebudete ochotni mě poslouchat, přidám vám kvůli vašim hříchům sedmkrát více ran: 22Pustím na vás divokou zvěř, jež vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a sníží váš počet tak, že vaše cesty zpustnou. 23Jestliže se ani tehdy nenecháte ode mne napravit a budete se nadále stavět proti mně, 24postavím se i já proti vám. Já sám vás budu za vaše hříchy bít sedmkrát více: 25Přivedu na vás meč pomsty, aby pomstil moji smlouvu. Když se nahrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže budete vydáni do rukou nepřítele. 26Až vás odříznu od chleba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a odváží vám jej na příděl. Až budete jíst, nenasytíte se. 27Jestliže mě přesto všechno nebudete poslouchat a budete se nadále stavět proti mně, 28postavím se i já zuřivě proti vám a budu vás trestat za vaše hříchy sedmkrát více: 29Budete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer! 30Tehdy zruším vaše obětní výšiny, vymýtím vaše kadidlové oltáříky, položím vaše mrtvoly k mrtvolám vašich hnusných model a budu si vás ošklivit. 31Vaše města obrátím v sutiny, vaše svatyně zpustoším a k vašim příjemným vůním nepřivoním. 32Já sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, když se v ní přijdou usadit. 33Rozptýlím vás mezi národy, s taseným mečem vás poženu! Vaše země se stane pustinou a vaše města se obrátí v sutiny. 34Po celou dobu svého zpustošení bude země konečně užívat svých sobot; vy však budete v zemi svých nepřátel. Tehdy si země odpočine a vynahradí si své soboty. 35Po celou dobu svého zpustošení bude země odpočívat, protože během vašich sobot (když jste v ní ještě bydleli) neodpočívala. 36Těm, kdo z vás zbudou, pak v zemích jejich nepřátel přivedu do srdcí takovou ochablost, že je zažene i šelest poletujícího listí. Dají se na útěk jako před mečem a padnou, i kdyby je nikdo nehonil. 37Budou klopýtat jeden přes druhého jako před mečem, i kdyby je nikdo nehonil. Neobstojíte před svými nepřáteli, 38zahynete mezi národy a země vašich nepřátel vás pohltí. 39Ti, kdo z vás zbudou, pak budou skomírat v zemi svých nepřátel. Svou vlastní vinou i vinou svých otců tam budou skomírat. 40Potom však vyznají svou vinu i vinu svých otců, že mi byli nevěrní a že se postavili proti mně, 41takže jsem se i já postavil proti nim a zavedl je do země jejich nepřátel, dokud se jejich neobřezané srdce nepokoří a dokud nepřijmou svůj trest. 42Tehdy si připomenu svou smlouvu s Jákobem, svou smlouvu s Izákem i svou smlouvu s Abrahamem a připomenu si jejich zem. 43Země zatím bude opuštěna, a když bez nich zpustne, bude užívat svých sobot, než si odpykají trest za to, že zavrhli mé zákony a zošklivili si má pravidla. 44Přes to všechno, ačkoli budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu a nezošklivím si je tak, abych s nimi skoncoval a porušil svou smlouvu s nimi. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh! 45Vzpomenu si kvůli nim na smlouvu s jejich předky, jež jsem před očima národů vyvedl z Egypta, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin.“ 46Toto jsou pravidla, zákony a pokyny, jež Hospodin skrze Mojžíše vydal na hoře Sinaj, aby byly mezi ním a syny Izraele.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 OF IDOLATRY. (
Lev 26:1-
Lev 26:2)
Ye shall make you no idols--Idolatry had been previously forbidden (
Exod 20:4-
Exod 20:5), but the law was repeated here with reference to some particular forms of it that were very prevalent among the neighboring nations.
a standing image--that is, "upright pillar."
image of stone--that is, an obelisk, inscribed with hieroglyphical and superstitious characters; the former denoting the common and smaller pillars of the Syrians or Canaanites; the latter, pointing to the large and elaborate obelisks which the Egyptians worshipped as guardian divinities, or used as stones of adoration to stimulate religious worship. The Israelites were enjoined to beware of them.
2 Ye shall keep my sabbaths, and reverence my sanctuary--Very frequently, in this Book of the Law, the Sabbath and the sanctuary are mentioned as antidotes to idolatry.
3 A BLESSING TO THE OBEDIENT. (
Lev 26:3-
Lev 26:13)
If ye walk in my statutes--In that covenant into which God graciously entered with the people of Israel, He promised to bestow upon them a variety of blessings, so long as they continued obedient to Him as their Almighty Ruler; and in their subsequent history that people found every promise amply fulfilled, in the enjoyment of plenty, peace, a populous country, and victory over all enemies.
4 I will give you rain in due season, and the land shall yield her increase--Rain seldom fell in Judea except at two seasons--the former rain at the end of autumn, the seedtime; and the latter rain in spring, before the beginning of harvest (
Jer 5:24).
5 your threshing shall reach unto the vintage, and the vintage shall reach unto the sowing time, &c.--The barley harvest in Judea was about the middle of April; the wheat harvest about six weeks after, or in the beginning of June. After the harvest came the vintage, and fruit gathering towards the latter end of July. Moses led the Hebrews to believe that, provided they were faithful to God, there would be no idle time between the harvest and vintage, so great would be the increase. (See
Amos 9:13). This promise would be very animating to a people who had come from a country where, for three months, they were pent up without being able to walk abroad because the fields were under water.
10 ye shall eat old store--Their stock of old corn would be still unexhausted and large when the next harvest brought a new supply.
13 I have broken the bands of your yoke, and made you go upright--a metaphorical expression to denote their emancipation from Egyptian slavery.
14 A CURSE TO THE DISOBEDIENT. (Lev. 26:14-39)
But if ye will not hearken unto me, &c.--In proportion to the great and manifold privileges bestowed upon the Israelites would be the extent of their national criminality and the severity of their national punishments if they disobeyed.
16 I will even appoint over you terror--the falling sickness [PATRICK].
consumption, and the burning ague--Some consider these as symptoms of the same disease--consumption followed by the shivering, burning, and sweating fits that are the usual concomitants of that malady. According to the Septuagint, "ague" is "the jaundice," which disorders the eyes and produces great depression of spirits. Others, however, consider the word as referring to a scorching wind; no certain explanation can be given.
18 if ye will not yet for all this hearken unto me, then I will punish you seven times more--that is, with far more severe and protracted calamities.
19 I will make your heaven as iron, and your earth as brass--No figures could have been employed to convey a better idea of severe and long-continued famine.
22 I will also send wild beasts among you--This was one of the four judgments threatened (
Ezek 14:21; see also
2Kgs 2:4).
your highways shall be desolate--Trade and commerce will be destroyed--freedom and safety will be gone--neither stranger nor native will be found on the roads (
Isa 33:8). This is an exact picture of the present state of the Holy Land, which has long lain in a state of desolation, brought on by the sins of the ancient Jews.
26 ten women shall bake your bread in one oven, &c.--The bread used in families is usually baked by women, and at home. But sometimes also, in times of scarcity, it is baked in public ovens for want of fuel; and the scarcity predicted here would be so great, that one oven would be sufficient to bake as much as ten women used in ordinary occasions to provide for family use; and even this scanty portion of bread would be distributed by weight (
Ezek 4:16).
29 ye shall eat the flesh of your sons--The revolting picture was actually exhibited at the siege of Samaria, at the siege of Jerusalem by Nebuchadnezzar (
Lam 4:10), and at the destruction of that city by the Romans. (See on
Deut 28:53).
30 I will destroy your high places--Consecrated enclosures on the tops of mountains, or on little hillocks, raised for practising the rites of idolatry.
cut down your images--According to some, those images were made in the form of chariots (
2Kgs 23:11); according to others, they were of a conical form, like small pyramids. Reared in honor of the sun, they were usually placed on a very high situation, to enable the worshippers to have a better view of the rising sun. They were forbidden to the Israelites, and when set up, ordered to be destroyed.
cast your carcases upon the carcases of your idols, &c.--Like the statues of idols, which, when broken, lie neglected and contemned, the Jews during the sieges and subsequent captivity often wanted the rites of sepulture.
31 I will make your cities waste--This destruction of its numerous and flourishing cities, which was brought upon Judea through the sins of Israel, took place by the forced removal of the people during, and long after, the captivity. But it is realized to a far greater extent now.
bring your sanctuaries unto desolation, and I will not smell the savour of your sweet odours--the tabernacle and temple, as is evident from the tenor of the subsequent clause, in which God announces that He will not accept or regard their sacrifices.
33 I will scatter you among the heathen, &c.--as was done when the elite of the nation were removed into Assyria and placed in various parts of the kingdom.
34 Then shall the land enjoy her sabbaths, as long as it lieth desolate, &c.--A long arrear of sabbatic years had accumulated through the avarice and apostasy of the Israelites, who had deprived their land of its appointed season of rest. The number of those sabbatic years seems to have been seventy, as determined by the duration of the captivity. This early prediction is very remarkable, considering that the usual policy of the Assyrian conquerors was to send colonies to cultivate and inhabit their newly acquired provinces.
38 the land of your enemies shall eat you up, &c.--On the removal of the ten tribes into captivity, they never returned, and all traces of them were lost.
40 If they shall confess their iniquity, &c.--This passage holds out the gracious promise of divine forgiveness and favor on their repentance, and their happy restoration to their land, in memory of the covenant made with their fathers (Rom. 2:1-29).
46 These are the statutes and judgments and laws--It has been thought by some that the last chapter was originally placed after the twenty-fifth [ADAM CLARKE], while others consider that the next chapter was added as an appendix, in consequence of many people being influenced by the promises and threats of the preceding one, to resolve that they would dedicate themselves and their possessions to the service of God [CALMET].
