Český studijní překladEvangelium podle Lukáše - 11. kapitola, verše 1 - 4 (zvýrazněné)
1Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“
2Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
3Náš denní chléb nám dávej každého dne.
4A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od toho Zlého.“
5 Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,
6 protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.‘
7 A on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘
8 Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.
9 A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.
10 Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada?
12 Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra?
13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“
14 A vyháněl démona, a ten byl němý . Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.
15 Někteří z nich však řekli: „ V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“
16 Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe.
17 Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.
18 Je-li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.
19 Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.
21 Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.
22 Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23 Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“
24 „Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, tehdy si říká: ‚ Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘
25 A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený.
26 Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“
27 Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“
28 Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“
29 Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.
30 Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
31 Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost — a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.
32 Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání — a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“
33 „Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše ani pod nádobu , ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
34 Lampou těla je tvé oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné.
35 Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.
36 Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“
37 Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.
38 Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
39 Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti.
40 Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?
41 Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté.
42 Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.
43 Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích.
44 Běda vám, protože jste jako nevyznačené hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“
45 Na to mu jeden ze zákoníků řekl: „Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.“
46 On řekl: „I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.
47 Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.
48 Tak dosvědčujete skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky zabili, vy jim budujete pomníky.
49 Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,
50 aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,
51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.
52 Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“
53 Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci
54 a číhali na něho, aby ho chytili za slovo .
