Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Jeruzalémská bible je špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973 –, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem. Česká verze Jeruzalémské bible vzniká metodou srovnávacího překladu z francouzštiny (originální znění JB) a původních biblických jazyků (pro přesné rozpoznání předlohy). Její autoři berou v potaz i bohatou tradici českých biblických překladů 20. století, které se můžou stát inspirací, cennou zejména po terminologické stránce. Žádný ale není měřítkem, či dokonce svazujícím břemenem v otázce jazykového stylu. I pro tvůrce české JB je totiž nejdůležitější, aby výsledek jejich práce byl věrný biblickému originálu, s co nejpatrnějším uchováním jeho stylu i literární formy. Manželé Dagmar a František X. Halasovi zahájili práci na českém překladu v roce 1980, v polistopadové době se začalo s publikováním prvních sešitů pracovního vydání. Průběžně pokračují redakční práce, aby česká Jeruzalémská bible vyšla co nejdřív jako celek. Pracovní vydání české verze Jeruzalémské bible je určeno k diskusi mezi odbornou i laickou veřejností. Vyzýváme tedy všechny čtenáře, aby své diskusní příspěvky, připomínky k českému překladu a textové korektury zasílali na adresu redakce: nakladatelství KRYSTAL OP, Husova 8, 110 00 Praha 1, e-mail: krystalop@volny.cz
Copyright: Copyright © František X. a Dagmar Halasovi, Copyright © Krystal OP s.r.o
URL: http://krystal.op.cz/
1 Tu dal král k sobě svolat všechny starší z Judy a z Jeruzaléma
2 a král vstoupil do Jahvova Chrámu se všemi muži z Judy a se všemi obyvateli Jeruzaléma, kněžími a proroky a se vším lidem, od nejmenšího do největšího. Předčítal před nimi vše, co obsahovala kniha smlouvy nalezená v Jahvově Chrámě.
3 Král stál na vyvýšeném místě a uzavřel před Jahvem smlouvu, jež jej zavazovala, že bude chodit za Jahvem a dodržovat jeho přikázání, jeho pokyny a jeho zákony z celého svého srdce a ze vší své duše, aby tak uskutečnil ustanovení smlouvy zapsané v té knize. Všechen lid k té smlouvě přistoupil.
4 Chilkijahuovi, knězi, jenž byl jeho zástupcem, a strážcům prahu nařídil král, aby vynesli z Jahvovy svatyně všechny předměty, jež byly udělány pro Baala, pro Ašeru a pro veškeré nebeské vojsko; spálil je za Jeruzalémem na poli u Cedronu a popel z nich zanesl do Betelu.
5 Odstranil nepravé kněze, které předtím uvedli v úřad judští králové a kteří obětovali na výšinách, v Judových městech a v okolí Jeruzaléma, i kněze, kteří obětovali Baalovi, slunci, měsíci, souhvězdím a veškerému nebeskému vojsku.
6 Odnesl z Jahvova Chrámu za Jeruzalémem do údolí Cedronu posvátný kůl a spálil jej v údolí Cedronu; obrátil jej v popel a popel z něho vhodil do hromadného hrobu.
7 Zbořil obydlí těch, kdo se oddávali posvátnému smilstvu, jež bylo v Jahvově Chrámě a v němž ženy tkaly závoje pro Ašeru.
8 Povolal z judských měst všechny kněze a znesvětil od Geby až po Beršebu výšiny, kde tito kněží předtím obětovali. Zbořil výšinu bran, která byla u brány místodržícího města Jozua, nalevo, když se vchází do městské brány.
9 Kněží výšin ovšem nesměli přistupovat k Jahvovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli uprostřed svých bratrů nekvašené chleby.
10 Znesvětil Tofet v údolí Ben-Hinom, aby už nikdo nedával svému synovi nebo dceři procházet na Molochovu počest ohněm.
11 Odklidil koně, které judští králové zasvětili slunci u vchodu do Jahvova Chrámu, poblíž komnaty kleštěnce Netan-Meleka ve vedlejších budovách, a sluneční vůz spálil ohněm.
12 Oltáře, které byly na střeše a které postavili judští králové, a oltáře, které postavil Manases v obou nádvořích Jahvova Chrámu, král rozbořil, roztloukl je tam a prach z nich vhodil do údolí Cedronu.
13 Výšiny, které bývaly naproti Jeruzalému, na jih od Olivové brány, a které postavil izraelský král Šalomoun Aštartě, ohyzdě Sidoňanů, Kemošovi, ohyzdě Moabitů, a Milkomovi, ohyzdě Amonitů, král znesvětil.
14 Roztloukl také stély, rozsekal posvátné kůly a místa, kde stávaly, zasypal lidskými kostmi.
15 Stejně tak s oltářem, jenž býval v Betelu, s výšinou, kterou postavil Nebatův syn Jeroboam, jenž strhl Izraele do hříchu; on rozbořil také tento oltář a tuto výšinu, roztloukl kameny z něho a obrátil je v prach; spálil posvátný kůl.
16 Josiáš se otočil a uviděl hroby, které tam byly na té hoře; poslal, aby vzali kosti z těch hrobů, a spálil je na tom oltáři. Takto jej znesvětil a splnil tak Jahvovo slovo, které ohlásil Boží muž, když Jeroboam během svátku stál u toho oltáře. Když se Josiáš otočil, pozvedl oči ke hrobu toho Božího muže, jenž ohlásil tyto věci,
17 a zeptal se: „Co to tu vidím za pomník?“ Muži z města mu odpověděli: „To je hrob Božího muže, jenž přišel z Judy a jenž ohlásil ty věci, které ty jsi vykonal proti tomu oltáři.“ -
18 „Ponechte jej v pokoji,“ řekl král, „a nikdo ať neruší jeho kosti. “ Ponechali tedy jeho kosti netknuté spolu s kostmi proroka, jenž byl ze Samařska.
19 Josiáš rovněž odstranil všechny chrámy na výšinách, které byly v samařských městech a které postavili izraelští králové, aby dráždili Jahva, a naložil s nimi stejně, jako jednal v Betelu.
20 Všechny kněze těch výšin, kteří tam byli, pozabíjel na těch oltářích a spálil tam lidské kosti. Potom se vrátil do Jeruzaléma.
21 Král dal všemu lidu tento příkaz: „Oslavte Velikonoce ke cti Jahva, svého Boha, tak jak je to zapsáno v této knize smlouvy.“
22 Takové Velikonoce jako tyto se neslavily ode dnů soudců, kteří spravovali Izraele, a po celou dobu izraelských králů a judských králů.
23 Teprve v osmnáctém roce krále Josiáše se v Jeruzalémě k Jahvově cti slavily takové Velikonoce.
24 Navíc Josiáš odklidil zaklínače a věštce, domácí bůžky a modly a všechny ohavnosti, jež se vídávaly v judské zemi a v Jeruzalémě, a vyplnil tak slova Zákona zapsaná v knize, kterou nalezl kněz Chilkijahu v Jahvově Chrámě.
25 Před ním nebyl žádný král, jenž by se byl jako on obrátil k Jahvovi z celého svého srdce, ze vší své duše a ze vší své síly, v úplné věrnosti Mojžíšovu Zákonu, a po něm nepovstal takový, jenž by se s ním dal srovnat.
26 A Jahve přesto neupustil od zápalu svého velikého hněvu, jenž vzplanul proti Judovi kvůli pohoršení, která mu způsobil Manases.
27 Jahve rozhodl: „Odstraním od sebe i Judu, tak jako jsem odstranil Izraele, zavrhnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém, a Chrám, o němž jsem řekl: Zde bude mé Jméno.“
28 Zbytek Josiášových příběhů a vše, co udělal, není to snad zapsáno v knize Letopisů judských králů?
29 Za jeho časů táhl faraon Necho, egyptský král, naproti asyrskému králi k řece Eufratu. Král Josiáš vytáhl proti němu, ale Necho ho při první srážce v Megidu zahubil.
30 Jeho služebníci převezli z Megida jeho tělo na voze, dovezli ho nazpět do Jeruzaléma a pohřbili ho do jeho hrobu. Lid země vzal Josiášova syna Joachaze, pomazali ho a prohlásili ho za krále namísto jeho otce.
31 Joachazovi bylo, když nastoupil, třiadvacet let a vládl v Jeruzalémě tři měsíce; jeho matka se jmenovala Chamital, Jirmejahuova dcera, a byla z Libny.
32 Dělal, co se Jahvovi nelíbí, zcela tak jako to dělávali jeho otcové.
33 Faraon Necho ho v Rible na území Hamatu uvrhl do okovů, aby už v Jeruzalémě nevládl, a zemi uložil daň sta talentů stříbra a... talentů zlata.
34 Faraon Necho ustanovil králem Josiášova syna Eljakima namísto jeho otce Josiáše a změnil mu jméno na Jojakim. Joachaze pak vzal, odvedl ho do Egypta a on tam zemřel.
35 Jojakim odevzdal faraonovi stříbro a zlato, ale aby odevzdal částku, kterou faraon požadoval, musel zemi uložit daň, od každého vybral podle jeho majetku zlato a stříbro, jež se mělo dát faraonovi Nechovi.
36 Jojakimovi bylo, když nastoupil, pětadvacet let a vládl v Jeruzalémě jedenáct let; jeho matka se jmenovala Zebida, Pedajova dcera, a byla z Rumy.
37 Dělal, co se Jahvovi nelíbí, zcela tak jako to dělávali jeho otcové.
Kapitel 21
Zu diesem Zeitpunkt aber hatte sich das Volk zutiefst verderbt, und der von Gott gegebene Anstoß verschwand vollständig mit dem Manne, in dem er gewirkt hatte. Hiskias Sohn war ein Muster der Bosheit. Gott war im Begriff, den Nationen Macht zu übergeben; und selbst während Er offenbar machte, daß gewisse Segnung mit Treue und Vertrauen auf Ihn verbunden war, ließ Er zu, daß das Haus Davids sich der Erniedrigung preisgab.
Als Hiskia mit vierundfünfzig Jahren starb, war sein Sohn nur zwölf Jahre alt. Selbst betrogen, verführte Manasse das Volk, das nur zu willig war, sich größerer Ungerechtigkeit hinzugeben als die Nationen, die Gott nicht kannten.
Die besonderen Ereignisse im Leben Manasses werden hier nicht erzählt. Nachdem der Heilige Geist uns in dem, was vorhergeht, die Einzelheiten der öffentlichen Regierung Gottes in Israel gegeben hat, bis Er „Lo Ruchama"" (Nichtbegnadete) gesagt hatte, zeigt Er uns dann Sein Handeln mit Juda, das durch das Verhalten seiner Könige beherrscht wurde, bis Gott „Lo-Ammi"" (Nicht-Mein-Volk) sagte. Das war schon wegen der greulichen Sünden Manasses verkündigt worden, und die Frömmigkeit Josias konnte das gerechte Gericht Gottes nicht ändern. Für Juda gab es noch eine gewisse Verlängerung der Ruhe, aber ihre Buße unter Josia war nur äußerlich, und gleich nach seinem Tode gewann das Böse wieder die Oberhand. Amon folgte nur den bösen Wegen seines Vaters Manasse [1].
Kapitel 22-23
Man beachte die Gnade, die Hiskia und Josia erweckt hatte, beide waren Söhne von Vätern, die dem Götzendienst ergeben waren, und es folgten ihnen Söhne, die sich ihm ebenso hingaben. Aber die unumschränkte Gnade Gottes Israel gegenüber erweckte wieder dieses Zeugnis und zeigte, daß Er immer zu segnen bereit ist, sogar wenn Israel sich weigerte, gesegnet zu werden und statt dessen sein eigenes Verderben wählte. Was ist das Herz des Menschen ohne Gott? In alledem wurde die Geduld der Regierung Gottes völlig nachgewiesen, denn unter Hiskia gab es immer noch viele Dinge, die dem Auge und dem Gericht des Königs entgingen, und zwar aus einem Mangel an Wachsamkeit in der Furcht des Herrn.
Was Josia auszeichnete, war seine Sorgfalt, das Gesetz Moses zu beobachten, dessen Buch im Tempel entdeckt wurde; Hiskia war durch Vertrauen auf Jehova gekennzeichnet worden; in diesen Charakterzügen waren sie beide in ihrem Wandel unübertroffen.
Das Königreich Assyriens nahm an Macht ab, und Josia übte seine königliche Macht im ganzen Lande aus. Die dem Jerobeam gegenüber ausgesprochene Drohung erfüllt sich. Alle Höhen in Israel wurden vernichtet. Vielleicht war das Herz Josias aufgebläht. Wie dem auch sei, Gott erfüllte Seine Verheißung und nahm ihn vor dem Bösen hinweg, dessen schreckliche Erfüllung voraneilte, denn wie aufrichtig die Frömmigkeit Josias auch sein mochte, alle Herzen waren verderbt. Vergleiche damit 2. Chronika 30, 17 usw. - den Bericht über das, was sich lange vor seiner Regierungszeit ereignete.
Die Könige von Israel waren verhängnisvolle Beispiele einer Bahn gewesen, die Juda und ganz Israel in ihr Verderben geführt hatte (siehe Kap. 2. Kön 16, 3). Das Bündnis des frommen Josaphat mit Ahab war der Ursprung von allem, denn das Böse erzeugt Früchte, die lange fortdauern und sich fortpflanzen. Wehe! wehe! Was ist der Mensch, wenn er sich von den Wegen Jehovas abwendet, von dem schmalen und geraden Pfade des Wortes und des Willens Gottes, von dem Pfade des Glaubens - von dem wahren Pfade eines gehorsamen Geistes?
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Siehe Jeremia 3, 10. Diese Stelle lehrt uns, wie selten das Herz, das dasjenige ist, was Gott beurteilt, mit dem oberflächlichen Schein des Eifers für Ihn und für Seine Herrlichkeit übereinstimmt, wenn ein durch den Geist Gottes bewegter Mann des Glaubens erscheint, um Seine Herrlichkeit zu fördern. Siehe auch unter der Regierung Hiskias den Zustand des Volkes und das Gericht Gottes - Jesaja 22.