Five Books of Moses (2012)

1Paršat Haazinu (První volaný) Naslouchejte, nebesa, a ty, země, slyš výroky mých úst! 2Kéž jako déšť kane můj dar, jako rosa má řeč teče, jak sprška na trávník a liják na obilné pole! 3Jménem Hospodina volám, vzdejte velikost svému Bohu! 4Je jistotou dokonaného díla, neboť všechny jeho cesty jsou právo, Bůh je oporou a není v něm bezpráví, je spravedlivý a přímý. 5Kdo zkazí se, sobě se zkazil, on je vad svých synů prost. 6Pokolení tvrdohlavé a pokřivené, tím odplácíte Hospodinu, lide prázdný a nemoudrý? Není on tvůj otec, tvůj tvůrce, jenž tě udělal a připravil? 7(Druhý volaný) Připomeň si minulost, hloubejte v letech dávných pokolení, zeptej se otce a ten ti poví, svých starců a oni řeknou ti, 8jak Nejvyšší, když rozděloval lidi a udílel národům dědictví, stanovil hranice národů dle počtu synů Jisraele! 9Neboť jeho podílem je jeho lid, Jaakov je mu dědictvím. 10Nalézá jej v pouštní zemi, v pustině vyjící prázdnotou, obklopuje jej, buduje a jako oka zřítelnici chrání, 11jako orel, když budí své hnízdo a nad mláďaty se vznáší, tak křídla roztáhne, vezme jej na ně a ponese na své peruti! 12Hospodin samotný povede jej a cizí síly s ním nebude. 13(Třetí volaný) Po výšinách země povede ho a úrodu polí bude jíst, ze skály medem nakojí ho, olejem ze skalního křemene, 14máslem krav, mlékem ovcí, ovčím tukem, bašanskými berany a kozly, tukem z ládví pšenice, z krve hroznů budeš víno pít! 15Ješurun však ztučněl, kopat začal, tukem ses obalil a zakryl a Boha, který tě udělal, jsi zavrhl, skálu své spásy za nic jsi měl! 16Jeho žárlivost cizími božstvy vzbudí, ohavnostmi ho rozlítí, 17démonům, ne Bohu budou obětovat, božstvům, jež nedal jim znát, novotami, co zblízka přišly, jichž se neděsili vaši otcové. 18Rodnou skálu vyměnil jsi za nic, na Boha zapomněls, jenž tě utvářel. 19(Čtvrtý volaný) A vida to Hospodin, odvrátil se v hněvu od svých synů a dcer. 20Děl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký konec je potká, tohle náladové pokolení, synové, v nichž není věrnosti. 21Bezbožností mne rozlítili a rozhněvali marnostmi, tedy je pronárodem rozlítím a prázdným lidem rozhněvám. 22Neboť v mém hněvu oheň žhnul, v nejhlubší šeol se propálil, strávil by zemi i její úrodu, základy hor by v plamen obrátil. 23Neštěstí na něj shromáždím a za terč mým šípům bude, 24úbytě hladu, stravující horečku a hořkou smrt, zub zvěře na ně pošlu se vztekem v prachu se plazící! 25O mládence i pannu, o kojence i kmeta též ho připraví zvenčí meč a zevnitř domu běda! 26Řekl bych: Pryč s nimi, jejich památku zahladím! 27Obořil bych se, nebýt zloby soka, aby je neuvedli v omyl, kdo je protivník, a neříkali: to naše ruka vysoko je a to vše nezpůsobil Hospodin! 28Vždyť je to národ planých rad a rozmyslu v nich není! 29(Pátý volaný) Kdyby moudří byli, myslili by a hloubali nad svými výsledky. 30Vždyť jeden tisíce stíhat mohli a dva desetitisíce zahánět, kdyby je jejich útočiště neprodalo, Hospodin je nevydal. 31Vždyť jejich skála není jak skála naše, a naši sokové nás soudí. 32Jejich réva je z révy Sedomu a pochází z polí Amory, její zrna jsou plná jedu a hrozny hořkost připraví. 33Krokodýlí vztek je jejich víno a krutý zmijí jed. 34Což to u mne uloženo není a zapečetěno v mých pokladech? 35Má je však pomsta a odplata, za čas jim noha podklesne, poněvadž den jejich zármutku se blíží a jeho příští spěchá. 36Až bude Hospodin lid svůj soudit, nad svými otroky se slituje, když sami uvidí, že je ruka prázdná a není co držet a pustit. 37Řekne si pak, kde jsou jeho božstva, skála, kde hledal bezpečí, 38jež obětní tuk by jedla a oni pili z vína jejich úliteb. Vstanou a pomohou vám, zdalipak vás nyní ochrání? 39Nuže, vizte, já, já to jsem, a žádného božstva se mnou není, já usmrcuji a oživuji, rozpoltil jsem a uzdravím, z mé ruky nelze vyváznout. 40(Šestý volaný) Proto k nebesům ruku zvedám, říkaje: Já, živý navěky, 41neodvrátím blesk svého meče a má ruka neupustí od soudu, svým nepřátelům se pomstím a svým sokům odplatím! 42Krví opiji své šípy a mému meči bude maso potravou, z krve padlých a zajatců, ze zpupné hlavy nepřátel! 43Národy, rozveselte jeho lid, vždyť otroky své pomstí, jeho vrahy pomsta nemine a zemi svého lidu usmíří!“ 44(Sedmý volaný) A Moše přišel a promlouval slova této písně do uší lidu, on a Jehošua, Nunův syn. 45A když Moše domluvil všechna tato slova k celému Jis­raeli,  46řekl jim: „Vezměte si k srdci všechna ta slova, jež vám dnes osvědčuji, abyste je přikázali svým synům, aby je zachovávali a konali všechna slova této nauky! 47Není to slovo, které by pro vás bylo prázdné, je vaším životem, a tímto slovem prodloužíte své dny na půdě za Jardenem, kudy přejdete, abyste ji dobyli.“ 48(Maftir) A téhož dne promluvil i Hospodin k Mošemu, říkaje: 49„Vystup na tuto horu přechodů, horu Nevo, jež je v zemi Moav, jež je před Jerichem, a viz zemi Kenaán, již dávám synům Jisraele do držení, 50a na té hoře, kam vystoupíš, zemři a budeš sebrán ke svým kmenům, jako zemřel tvůj bratr Aharon na hoře Hor a byl sebrán ke svým kmenům! 51Za to, že jste se mi uprostřed synů Jisraele zpronevěřili u Vod sváru v Kadeši na poušti Cin a uprostřed synů Jisraele jste mne neposvětili. 52Takže uvidíš tu zemi odnaproti, ale tam do té země, již dávám synům Jisraele, nepřijdeš.“


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Moses begins with a solemn appeal to heaven and earth, concerning the truth and importance of what he was about to say. His doctrine is the gospel, the speech of God, the doctrine of Christ; the doctrine of grace and mercy through him, and of life and salvation by him.

 3   He is a Rock. This is the first time God is called so in Scripture. The expression denotes that the Divine power, faithfulness, and love, as revealed in Christ and the gospel, form a foundation which cannot be changed or moved, on which we may build our hopes of happiness. And under his protection we may find refuge from all our enemies, and in all our troubles; as the rocks in those countries sheltered from the burning rays of the sun, and from tempests, or were fortresses from the enemy. His work is perfect: that of redemption and salvation, in which there is a display of all the Divine perfection, complete in all its parts. All God's dealings with his creatures are regulated by wisdom which cannot err, and perfect justice. He is indeed just and right; he takes care that none shall lose by him. A high charge is exhibited against Israel. Even God's children have their spots, while in this imperfect state; for if we say we have no sin, no spot, we deceive ourselves. But the sin of Israel was not habitual, notorious, unrepented sin; which is a certain mark of the children of Satan. They were fools to forsake their mercies for lying vanities. All wilful sinners, especially sinners in Israel, are unwise and ungrateful.

 7   Moses gives particular instances of God's kindness and concern for them. The eagle's care for her young is a beautiful emblem of Christ's love, who came between Divine justice and our guilty souls, and bare our sins in his own body on the tree. And by the preached gospel, and the influences of the Holy Spirit, He stirs up and prevails upon sinners to leave Satan's bondage. In Deut 32:13, Deut 32:14, are emblems of the conquest believers have over their spiritual enemies, sin, Satan, and the world, in and through Christ. Also of their safety and triumph in him; of their happy frames of soul, when they are above the world, and the things of it. This will be the blessed case of spiritual Israel in every sense in the latter day.

 15   Here are two instances of the wickedness of Israel, each was apostasy from God. These people were called Jeshurun, an upright people, so some; a seeing people, so others: but they soon lost the reputation both of their knowledge and of their righteousness. They indulged their appetites, as if they had nothing to do but to make provision for the flesh to fulfil the lusts of it. Those who make a god of themselves, and a god of their bellies, in pride and wantonness, and cannot bear to be told of it, thereby forsake God, and show they esteem him lightly. There is but one way of a sinner's acceptance and sanctification, however different modes of irreligion, or false religion, may show that favourable regard for other ways, which is often miscalled candid. How mad are idolaters, who forsake the Rock of salvation, to run themselves upon the rock of perdition!

 19   The revolt of Israel was described in the foregoing verses, and here follow the resolves of Divine justice as to them. We deceive ourselves, if we think that God will be mocked by a faithless people. Sin makes us hateful in the sight of the holy God. See what mischief sin does, and reckon those to be fools that mock at it.

 26   The idolatry and rebellions of Israel deserved, and the justice of God seemed to demand, that they should be rooted out. But He spared Israel, and continues them still to be living witnesses of the truth of the Bible, and to silence unbelievers. They are preserved for wise and holy purposes and the prophecies give us some idea what those purposes are. The Lord will never disgrace the throne of his glory. It is great wisdom, and will help much to the return of sinners to God, seriously to consider their latter end, or the future state. It is here meant particularly of what God foretold by Moses, about this people in the latter days; but it may be applied generally. Oh that men would consider the happiness they will lose, and the misery they will certainly plunge into, if they go on in their trespasses! What will be in the end thereof? Jer 5:31. For the Lord will in due time bring down the enemies of the church, in displeasure against their wickedness. When sinners deem themselves most secure, they suddenly fall into destruction. And God's time to appear for the deliverance of his people, is when things are at the worst with them. But those who trust to any rock but God, will find it fail them when they most need it. The rejection of the Messiah by the Jewish nation, is the continuance of their ancient idolatry, apostasy, and rebellion. They shall be brought to humble themselves before the Lord, to repent of their sins, and to trust in their long-rejected Mediator for salvation. Then he will deliver them, and make their prosperity great.

 39   This conclusion of the song speaks, 1. Glory to God. No escape can be made from his power. 2. It speaks terror to his enemies. Terror indeed to those who hate him. The wrath of God is here revealed from heaven against them. 3. It speaks comfort to his own people. The song concludes with words of joy. Whatever judgments are brought upon sinners, it shall go well with the people of God.

 44   Here is the solemn delivery of this song to Israel, with a charge to mind all the good words Moses had said unto them. It is not a trifle, but a matter of life and death: mind it, and you are made for ever; neglect it, and you are for ever undone. Oh that men were fully persuaded that religion is their life, even the life of their souls!

 48   Now Moses had done his work, why should he desire to live a day longer? God reminds him of the sin of which he had been guilty, for which he was kept from entering Canaan. It is good for the best of men to die repenting the infirmities of which they are conscious. But those may die with comfort and ease, whenever God calls for them, notwithstanding the sins they remember against themselves, who have a believing prospect, and a well-grounded hope of eternal life beyond death.