1Maskil Asafův. Slyš, můj lide, mé naučení, nastav uši slovům mých úst! 2Otevřu k průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z pradávných dob. 3Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli, 4nezatajíme jejich synům, příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc, podivuhodné skutky jím vykonané. 5Dal totiž Jakubovi nařízení a stanovil příkaz pro Izraele, aby o tom, co poručil našim otcům, poučili své syny. 6Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, mají to vyprávět svým dětem, 7aby vložili svou důvěru v Boha, aby nezapomněli na Boží skutky a zachovávali jeho nařízení. 8Aby nebyli jako jejich otcové, vzpurné a zatvrzelé pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl věrný Bohu. 9Efraimovci, dovední lukostřelci, dali se na útěk v den bitvy. 10Nezachovali Boží smlouvu, odmítli jednat podle jeho zákona. 11Zapomněli na jeho skutky, na podivuhodné činy, které jim ukázal. 12Před jejich otci způsobil divy v egyptské zemi na taniské pláni. 13Rozdělil moře a převedl je, postavil vody jako násep. 14Za dne je vedl oblakem, po celou noc světlem ohně. 15Rozštěpil skály na poušti a hojně je naplnil proudem vody. 16Potokům dal vytrysknout ze skály a vodě dal téci jak řekám. 17Přece však proti němu hřešili dále, nepřestali na poušti urážet Nejvyššího. 18Pokoušeli Boha ve svém srdci, když žádali pokrm podle své choutky. 19Pohrdlivě mluvili proti Bohu, řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti? 20Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“ 21Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, a oheň vzplanul proti Jakubovi, i hněv vzkypěl proti Izraeli, 22že nevěřili v Boha, nedůvěřovali v jeho pomoc. 23Poručil tedy mrakům nahoře a otevřel brány nebes, 24seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm. 25Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti. 26Východnímu větru dal vanout z nebe a svou mocí přivedl vítr od jihu. 27Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky. 28Padli do jejich tábora, kolem jejich stanů. 29Jedli a důkladně se nasytili, po čem toužili, jim splnil. 30Neukojili ještě svou choutku, ještě měli pokrm ve svých ústech, 31když proti nim vzkypěl Boží hněv: pobil jejich siláky, zahubil izraelské jinochy. 32Přes to vše hřešili dál a nechtěli věřit jeho divům. 33Tu náhle ukončil jejich dny, jejich léta nenadálou zhoubou. 34Když je hubil, hledali ho, obraceli se a sháněli se po Bohu. 35Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, že Nejvyšší, Bůh, je ji zachráncem. 36Lísali se k němu ústy, ale svým jazykem mu lhali, 37neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné a nebyli věrni jeho smlouvě. 38On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, často potlačoval svůj hněv a nedal zcela vzplát své nevoli. 39Pamatoval na to, že jsou jen tělo, jen vánek, který se rozplyne bez návratu. 40Kolikrát ho popouzeli na poušti, urazili na stepi! 41A znovu pokoušeli Boha a Izraelova Svatého rozhořčili. 42Neměli na paměti jeho pomoc, den, kdy je vykoupil od protivníka, 43když v Egyptě ukazoval své divy, své zázraky na taniské pláni: 44V krev změnil jejich řeky a jejich potoky, že neměli co pít. 45Poslal na ně ovády, kteří je štípali, a žáby, které je soužily. 46Sarančím dal jejich úrodu a kobylkám výtěžek jejich námahy. 47Vinice jim potloukl krupobitím a jejich smokvoně zničil mrazem. 48Jejich dobytek vydal napospas moru a bleskům jejich stáda. 49Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, rozhořčení, nevoli a soužení, smečku poslů zhouby. 50Dal průchod svému hněvu: neochránil je před smrtí, i jejich dobytek vydal moru. 51Pobil všechny prvorozence v Egyptě, prvotiny mužské síly v Chámových stanech. 52Pak vyvedl svůj lid jak ovce, jak stádo je vedl na poušti. 53Vodil je bezpečně, že neměli strachu, jejich nepřátele však přikrylo moře. 54Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice. 55Před nimi vyhnal pohany a losem jim určil dědictví, v jejich stanech usídlil izraelské kmeny. 56Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, a nedbali na jeho přikázání. 57Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, zklamali jak zrádný luk. 58Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, svými modlami vzbudili jeho žárlivost. 59Bůh to slyšel a rozhněval se, ostře odmítl Izraele: 60Opustil příbytek v Silo, stan, kde přebýval mezi lidmi. 61Vydal do zajetí svou sílu, svou slávu v moc protivníka. 62Odevzdal svůj národ meči, proti svému dědictví vzplanul hněvem. 63Jeho jinochy zhltal oheň, jeho panny se neprovdaly. 64Jeho kněží padli mečem, jejich vdovy nemohly plakat. 65Tu se však probudil Pán jako ze sna, jako rek rozjařený vínem. 66Zezadu bil své nepřátele, stihl je věčnou potupu. 67Zavrhl však Josefův stánek a Efraimův kmen si nevyvolil, 68ale vyvolil si Judovo plémě, horu Sión, kterou si zamiloval. 69Zbudoval si svatyni jak nebe, jak zemi, kterou založil navěky. 70Vyvolil si Davida, svého služebníka, povolal ho z ovčích ohrad. 71Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, aby pásl Jakuba, jeho národ, Izraele, jeho dědictví. 72Pásl je svým bezúhonným srdcem, vodil je svou rozvážnou rukou.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 This Psalm appears to have been occasioned by the removal of the sanctuary from Shiloh in the tribe of Ephraim to Zion in the tribe of Judah, and the coincident transfer of pre-eminence in Israel from the former to the latter tribe, as clearly evinced by David's settlement as the head of the Church and nation. Though this was the execution of God's purpose, the writer here shows that it also proceeded from the divine judgment on Ephraim, under whose leadership the people had manifested the same sinful and rebellious character which had distinguished their ancestors in Egypt. (Psa. 78:1-72)
my people . . . my law--the language of a religious teacher (
Ps 78:2;
Lam 3:14;
Rom 2:16,
Rom 2:27; compare
Ps 49:4). The history which follows was a "dark saying," or riddle, if left unexplained, and its right apprehension required wisdom and attention.
3 This history had been handed down (
Exod 12:14;
Deut 6:20) for God's honor, and that the principles of His law might be known and observed by posterity. This important sentiment is reiterated in (
Ps 78:7-
Ps 78:8) negative form.
5 testimony-- (
Ps 19:7).
8 stubborn and rebellious-- (
Deut 21:18).
set not their heart--on God's service (
2Chr 12:14).
9 The privileges of the first-born which belonged to Joseph (
1Chr 5:1-2) were assigned to Ephraim by Jacob (
Gen 48:1). The supremacy of the tribe thus intimated was recognized by its position (in the marching of the nation to Canaan) next to the ark (
Num 2:18-
Num 2:24), by the selection of the first permanent locality for the ark within its borders at Shiloh, and by the extensive and fertile province given for its possession. Traces of this prominence remained after the schism under Rehoboam, in the use, by later writers, of Ephraim for Israel (compare
Hos 5:3-
Hos 5:14;
Hos 11:3-
Hos 11:12). Though a strong, well-armed tribe, and, from an early period, emulous and haughty (compare
Josh 17:14;
Judg 8:1-
Judg 8:3;
2Sam 19:41), it appears, in this place, that it had rather led the rest in cowardice than courage; and had incurred God's displeasure, because, diffident of His promise, though often heretofore fulfilled, it had failed as a leader to carry out the terms of the covenant, by not driving out the heathen (
Exod 23:24;
Deut 31:16;
2Kgs 17:15).
12 A record of God's dealings and the sins of the people is now made. The writer gives the history from the exode to the retreat from Kadesh; then contrasts their sins with their reasons for confidence, shown by a detail of God's dealings in Egypt, and presents a summary of the subsequent history to David's time.
Zoan--for Egypt, as its ancient capital (
Num 13:22;
Isa 19:11).
15 There were two similar miracles (
Exod 17:6;
Num 20:11).
great depths--and--rivers--denote abundance.
17 yet more--literally, "added to sin," instead of being led to repentance (
Rom 2:4).
18 in their heart-- (
Matt 15:19).
for their lust--literally, "soul," or, "desire."
provoking--and--tempted--illustrated by their absurd doubts,
19 in the face of His admitted power.
21 fire--the effect of the "anger" (
Num 11:1).
22 (Compare
Heb 8:8-
Heb 8:9).
23 (Compare
Exod 16:11-
Exod 16:15;
Num 11:4-
Num 11:9).
25 angels' food--literally, "bread of the mighty" (compare
Ps 105:40); so called, as it came from heaven.
meat--literally, "victuals," as for a journey.
29 their . . . desire--what they longed for.
30 not estranged . . . lust--or, "desire"--that is, were indulging it.
31 slew . . . fattest--or, "among the fattest"; some of them--
chosen--the young and strong (
Isa 40:31), and so none could resist.
33 Though there were partial reformations after chastisement, and God, in pity, withdrew His hand for a time, yet their general conduct was rebellious, and He was thus provoked to waste and destroy them, by long and fruitless wandering in the desert.
36 lied . . . tongues--a feigned obedience (
Ps 18:44).
37 heart . . . not right--or, "firm" (compare
Ps 78:8;
Ps 51:10).
39 a wind . . . again--literally, "a breath," thin air (compare
Ps 103:16;
Jas 4:14).
40 There were ten temptations (
Num 14:22).
41 limited--as in
Ps 78:19-
Ps 78:20. Though some prefer "grieved" or "provoked." The retreat from Kadesh (
Deut 1:19-
Deut 1:23) is meant, whether--
turned--be for turning back, or to denote repetition of offense.
43 wrought--set or held forth.
45 The dog-fly or the mosquito.
46 caterpillar--the Hebrew name, from its voracity, and that of--
locust--from its multitude.
47 The additional effects of the storm here mentioned (compare
Exod 9:23-
Exod 9:34) are consistent with Moses' account.
48 gave . . . cattle--literally, "shut up" (compare
Ps 31:8).
49 evil angels--or, "angels of evil"--many were perhaps employed, and other evils inflicted.
50 made a way--removed obstacles, gave it full scope.
51 chief of their strength--literally, "first-fruits," or, "first-born" (
Gen 49:3;
Deut 21:17).
Ham--one of whose sons gave name (Mizraim, Hebrew) to Egypt.
52 made his . . . forth--or, brought them by periodical journeys (compare
Exod 15:1).
54 border of his sanctuary--or, "holy border"--i. e., region of which--
this mountain--(Zion) was, as the seat of civil and religious government, the representative, used for the whole land, as afterwards for the Church (
Isa 25:6-
Isa 25:7).
purchased--or, "procured by His right hand" or power (
Ps 60:5).
55 by line--or, the portion thus measured.
divided them--that is, the heathen, put for their possessions, so tents--that is, of the heathen (compare
Deut 6:11).
56 a deceitful bow--which turns back, and so fails to project the arrow (
2Sam 1:22;
Hos 7:16). They relapsed.
58 Idolatry resulted from sparing the heathen (compare
Ps 78:9-
Ps 78:11).
59 heard--perceived (
Gen 11:7).
abhorred--but not utterly.
60 tent . . . placed--literally, "caused to dwell," set up (
Josh 18:1).
61 his strength--the ark, as symbolical of it (
Ps 96:6).
62 gave--or, "shut up."
his people-- (
Ps 78:48;
1Sam 4:10-17).
63 fire--either figure of the slaughter (
1Sam 4:10), or a literal burning by the heathen.
given to marriage--literally, "praised"--that is, as brides.
64 (Compare
1Sam 4:17); and there were, doubtless, others.
made no lamentation--either because stupefied by grief, or hindered by the enemy.
65 (Compare
Ps 22:16;
Isa 42:13).
66 And he smote . . . part--or, "struck His enemies' back." The Philistines never regained their position after their defeats by David.
67 tabernacle of Joseph--or, "home," or, "tribe," to which--
tribe of Ephraim--is parallel (compare
Rev 7:8). Its pre-eminence was, like Saul's, only permitted. Judah had been the choice (
Gen 49:10).
69 Exalted as--
high palaces--or, "mountains," and abiding as--the earth.
70 God's sovereignty was illustrated in this choice. The contrast is striking--humility and exaltation--and the correspondence is beautiful.
71 following . . . ewes, &c.--literally, "ewes giving suck" (compare
Isa 40:11). On the pastoral terms, compare
Ps 79:13.