Five Books of Moses (2012)

1Miluj Hospodina, svého Boha, a stůj na jeho stráži, zachovávej jeho nařízení, jeho soudy a příkazy po všechny dny! 2Dnes to víte vy a nikoli vaši synové, kteří nepoznali a nespatřili výchovu Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a jeho nataženou paži. 3Ani jeho znamení a jeho skutky, které učinil uvnitř Mic­rajim faraonovi, králi Micrajim, a celé jeho zemi. 4Ani co učinil s vojskem Micrajim, s jeho koňmi a s jeho vozbou, když vás pronásledovali, když nad jejich tvářemi zavřel Rákosové moře, a až do tohoto dne je Hospodin sprovodil ze světa. 5Ani co pro vás Hospodin činil v poušti, dokud jste nepřišli na toto místo. 6A co udělal Datanovi a Aviramovi, synům Eliava, potomka Reuvenova, když země roztáhla svá ústa a pozřela je uvnitř celého Jisraele i s jejich domy a jejich stany a se vším majetkem na nohou. 7Vaše oči to jsou, vidoucí každý ten velký Hospodinův skutek, který učinil. 8A zachovávejte každý ten příkaz, jejž vám dnes přikazuji, abyste byli silní a přišli a zdědili tu zemi, kam přecházíte, abyste ji získali do držení. 9A abyste svým přičiněním prodloužili dny na té půdě, již Hospodin odpřisáhl vašim otcům dát jim a jejich semeni, zemi přetékající mlékem a medem. 10(Šestý volaný) Protože ta země, do níž přicházíš ji dobýt, není jako země Micrajim, odkud jsi vyšel, kde vyseješ své zrno a zavodníš ji svou nohou jako zeleninovou zahradu. 11Ta země, kam přecházíte, abyste ji dobyli, je země hor a údolí a je zavlažována deštěm z nebe. 12Je to země, již kontroluje Hospodin, tvůj Bůh, zraky Hospodina, tvého Boha, jsou na ni upřeny neustále od počátku do konce roku. 13Budete-li poslušni mých příkazů, jak vám dnes přikazuji, abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, 14dám vaší zemi déšť v příhodnou chvíli, podzimní a jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a svůj olej. 15A dobytku dám trávu na tvém poli a ty se najíš do sytosti. 16Střežte se však nechat se svádět svým srdcem, abyste se odvrátili a sloužili jiným bohům a klekali před nimi! 17Pak by na vás vzplanul Hospodinův hněv, uzavřel by nebesa, nebylo by deště, půda by nedávala úrodu a vy byste z té dobré země, kterou vám dává Hospodin, rychle zmizeli.  18Mějte tato má slova na srdci a na mysli a přivažte je jako znamení na svou paži a jako šperk mezi své oči! 19A učte jim své syny a mluvte o nich sedíce doma a kráčejíce cestou, uléhajíce a vstávajíce! 20A napiš je na veřeje svého domu a do svých bran! 21Aby se na té půdě, o níž Hospodin vašim otcům přísahal, že jim ji dá, rozmnožily vaše dny a dny vašich synů na tak dlouho, kolik je dní nebes nad zemí. 22(Sedmý volaný a maftir) Neboť jedině když budete zachovávat každý tento příkaz, jak vám já dnes přikazuji, aby byl konán, a budete-li milovat Hospodina, svého Boha, chodit jeho cestami a k němu lnout, 23vydědí Hospodin před tebou všechny ty národy a vydědíte národy větší a mocnější nežli vy. 24Každé místo, na které stoupneš svým chodidlem, bude pak vaše, a vaše hranice bude od pouště po Levanon a od řeky, od řeky Frat, až po Zadní moře. 25Žádný muž před vámi neobstojí, a Hospodin, váš Bůh, jak vám řekl, dá strach a hrůzu před vámi na celou tu zemi, kamkoliv vstoupíte. 26Paršat Ree (První volaný) Hleď, předkládám vám dnes požehnání a kletbu. 27Požehnání, jestliže budete poslušni příkazů Hospodina, svého Boha, jež vám já dnes přikazuji, 28a kletbu, nebudete-li poslušni příkazů Hospodina, svého Boha, a odbočíte z cesty, již vám já dnes přikazuji, a budete chodit za jinými bohy, které jste nepoznali. 29Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou přicházíš dobýt, vyhlas to požehnání na hoře Gerizim a tu kletbu na hoře Ejval. 30Což nejsou na opačném břehu Jardenu, cestou k slunce západu na území v nížině sídlících Kenaánců naproti Gilgal u Elone More? 31Protože vy, kteří přecházíte Jarden, abyste tu zemi dobyli, ji dobudete a usadíte se v ní. 32Zachovávejte však všechna ta nařízení a ty zákony, jež vám dnes předkládám, abyste je konali!


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (Deu. 11:1-32)
Therefore thou shalt love the Lord thy God, and keep his charge--The reason for the frequent repetition of the same or similar counsels is to be traced to the infantine character and state of the church, which required line upon line and precept upon precept. Besides, the Israelites were a headstrong and perverse people, impatient of control, prone to rebellion, and, from their long stay in Egypt, so violently addicted to idolatry, that they ran imminent risk of being seduced by the religion of the country to which they were going, which, in its characteristic features, bore a strong resemblance to that of the country they had left.

 2   I speak not with your children which have not known . . . But your eyes have seen all the great acts of the Lord which he did--Moses is here giving a brief summary of the marvels and miracles of awful judgment which God had wrought in effecting their release from the tyranny of Pharaoh, as well as those which had taken place in the wilderness. He knew that he might dwell upon these, for he was addressing many who had been witnesses of those appalling incidents. For it will be remembered that the divine threatening that they should die in the wilderness, and its execution, extended only to males from twenty years and upward, who were able to go forth to war. No males under twenty years of age, no females, and none of the tribe of Levi, were objects of the denunciation (see Num 14:28-Num 14:30; Num 16:49). There might, therefore, have been many thousands of the Israelites at that time of whom Moses could say, "Your eyes have seen all the great acts which He did"; and with regard to those the historic review of Moses was well calculated to stir up their minds to the duty and advantages of obedience.

 10   For the land, whither thou goest in to possess it, is not as the land of Egypt, from whence ye came out--The physical features of Palestine present a striking contrast to those of the land of bondage. A widely extending plain forms the cultivated portion of Egypt, and on the greater part of this low and level country rain never falls. This natural want is supplied by the annual overflow of the Nile, and by artificial means from the same source when the river has receded within its customary channel. Close by the bank the process of irrigation is very simple. The cultivator opens a small sluice on the edge of the square bed in which seed has been sown, making drill after drill; and when a sufficient quantity of water has poured in, he shuts it up with his foot. Where the bank is high, the water is drawn up by hydraulic engines, of which there are three kinds used, of different power, according to the subsidence of the stream. The water is distributed in small channels or earthen conduits, simple in construction, worked by the foot, and formed with a mattock by the gardener who directs their course, and which are banked up or opened, as occasion may require, by pressing in the soil with the foot. Thus was the land watered in which the Israelites had dwelt so long. Such vigilance and laborious industry would not be needed in the promised land. Instead of being visited with moisture only at one brief season and left during the rest of the year under a withering blight, every season it would enjoy the benign influences of a genial climate. The hills would attract the frequent clouds, and in the refreshing showers the blessing of God would especially rest upon the land.

 12   A land which the Lord thy God careth for--that is, watering it, as it were, with His own hands, without human aid or mechanical means.

 14   the first rain and the latter rain--The early rain commenced in autumn, that is, chiefly during the months of September and October, while the latter rain fell in the spring of the year, that is, during the months of March and April. It is true that occasional showers fell all the winter; but, at the autumnal and vernal seasons, they were more frequent, copious, and important; for the early rain was necessary, after a hot and protracted summer, to prepare the soil for receiving the seed; and the latter rain, which shortly preceded the harvest, was of the greatest use in invigorating the languishing powers of vegetation (Jer 5:24; Joel 2:23; Amos 4:7; Jas 5:7).

 15   I will send grass in thy fields for thy cattle--Undoubtedly the special blessing of the former and the latter rain [Deut 11:14] was one principal cause of the extraordinary fertility of Canaan in ancient times. That blessing was promised to the Israelites as a temporal reward for their fidelity to the national covenant [Deut 11:13]. It was threatened to be withdrawn on their disobedience or apostasy; and most signally is the execution of that threatening seen in the present sterility of Palestine. MR. LOWTHIAN, an English farmer, who was struck during his journey from Joppa to Jerusalem by not seeing a blade of grass, where even in the poorest localities of Britain some wild vegetation is found, directed his attention particularly to the subject, and pursued the inquiry during a month's residence in Jerusalem, where he learned that a miserably small quantity of milk is daily sold to the inhabitants at a dear rate, and that chiefly asses' milk. "Most clearly," says he, "did I perceive that the barrenness of large portions of the country was owing to the cessation of the early and latter rain, and that the absence of grass and flowers made it no longer the land (Deut 11:9) flowing with milk and honey."

 18   lay up these my words in your heart and in your soul, and bind them--(See on Deut 6:1).

 24   Every place whereon the soles of your feet shall tread shall be yours--not as if the Jews should be lords of the world, but of every place within the promised land. It should be granted to them and possessed by them, on conditions of obedience:
from the wilderness--the Arabah on the south;
Lebanon--the northern limit;
Euphrates--their boundary on the east. Their grant of dominion extended so far, and the right was fulfilled to Solomon.
even unto the uttermost sea--the Mediterranean.

 26   Behold, I set before you this day a blessing and a curse--(See on Deut 27:11).