1Pelištejci shromáždili svá vojska k boji. Shromáždili se v Sóku, které je v Judsku, a utábořili se u Efes-damímu mezi Sókem a Azekou. 2Také Saul a Izraelci se shromáždili, utábořili se v údolí Éla a sešikovali se k boji proti Pelištejcům. 3Pelištejci stáli na hoře z jedné strany a Izraelci stáli na hoře z druhé strany. Mezi nimi bylo údolí. 4Z pelištejských vojsk vycházel soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. 5Na hlavě měl bronzovou přilbu a oblékal si šupinový pancíř. Pancíř vážil pět tisíc šekelů bronzu. 6Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový srpáč. 7Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním šel štítonoš. 8Stál a volal na izraelské řady. Říkal jim: Proč vycházíte a šikujete se k boji? Cožpak nejsem já Pelištejec a vy otroci Saulovi? Pověřte někoho, ať ke mně sestoupí. 9Jestliže se mnou dokáže bojovat a zabije mě, budeme vašimi otroky. Jestliže já přemohu jeho a zabiju jej, budete našimi otroky a budete nám sloužit. 10Pak ten Pelištejec řekl: Dnes potupím izraelské řady. Vydejte mi někoho, ať spolu bojujeme. 11Když Saul a celý Izrael uslyšeli tato Pelištejcova slova, třásli se a hrozně se báli. 12David byl synem Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž již pokročilého věku. 13Tři nejstarší Jišajovi synové šli se Saulem do boje. Jména tří synů, kteří šli do boje, byla: Prvorozený Elíab, druhý po něm Abínádab a třetí Šama. 14David byl nejmladší. Tři nejstarší šli se Saulem. 15David odcházel od Saula a vracel se, aby v Betlémě pásl ovce svého otce. 16Mezitím Pelištejec přistupoval ráno i večer a takto se stavěl po čtyřicet dní. 17Jišaj řekl svému synu Davidovi: Vezmi svým bratrům éfu tohoto praženého zrní a těchto deset chlebů a rychle jim to zanes do tábora. 18Těchto deset kusů sýra odnes veliteli nad tisícem. Zjisti, jak se daří tvým bratrům, a vezmi od nich znamení. 19Saul, oni a všichni Izraelci jsou v údolí Éla a vedou válku s Pelištejci. 20David časně ráno vstal, zanechal ovce hlídači, naložil zásoby a šel, jak mu Jišaj přikázal. Když přišel k ležení, vojsko vycházelo do řad a spustilo válečný křik. 21Izraelci a Pelištejci se sešikovali řada proti řadě. 22David zanechal věci u strážce výstroje a běžel k řadě. Když přišel, vyptával se svých bratrů, jak se jim daří. 23Zatímco s nimi mluvil, zrovna vystoupil z pelištejských řad soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a říkal stejná slova jako předtím. David to slyšel. 24Když všichni Izraelci uviděli toho muže, utekli před ním a hrozně se báli. 25Izraelci říkali: Viděli jste toho muže, který vystoupil? Vystupuje, aby hanobil Izrael. Stane se proto, že toho, kdo ho zabije, král odmění velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a dům jeho otce učiní v Izraeli svobodným. 26David se zeptal mužů, kteří stáli u něj: Cože získá ten, kdo zabije tohoto Pelištejce a odstraní potupu od Izraele? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha? 27Lid mu odpověděl stejnými slovy jako předtím: Toto získá ten, kdo ho zabije. 28Když jeho nejstarší bratr Elíab slyšel, jak mluví s muži, vzplál proti Davidovi hněvem a řekl: Proč jsi přišel? Komu jsi zanechal těch několik ovcí v pustině? Znám tvou domýšlivost a zkaženost tvého srdce. Přišel jsi totiž, aby ses díval na bitvu. 29David řekl: Co jsem teď udělal? Vždyť jsem se jen ptal. 30Obrátil se od něj k někomu jinému a zeptal se stejnými slovy jako předtím. Lid mu odpověděl stejnými slovy jako poprvé. 31Když se proslechla slova, která David promluvil, oznámili to Saulovi a ten si ho nechal přivést. 32David řekl Saulovi: Ať kvůli němu nikdo neklesá na mysli. Tvůj otrok půjde a bude bojovat s tímto Pelištejcem. 33Saul řekl Davidovi: Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Vždyť jsi jen chlapec, a on je bojovníkem od svého mládí. 34Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, 35vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. 36Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha. 37David dále řekl: Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi: Jdi a Hospodin buď s tebou. 38Pak Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř. 39David si připásal na odění jeho meč a zkoušel chodit, protože na to nebyl zvyklý. David řekl Saulovi: Nemohu v tom chodit, protože na to nejsem zvyklý. Proto si to David ze sebe sundal. 40Do ruky si vzal hůl, z potoka si vybral pět oblázků, uložil je do pastýřské brašny, kterou měl, a v ní do váčku; v ruce měl prak. Tak se blížil k Pelištejci. 41Mezitím Pelištejec postupoval a stále se blížil k Davidovi. Před ním šel štítonoš. 42Když se Pelištejec podíval a uviděl Davida, pohrdl jím, protože to byl jen chlapec, ryšavý, krásného vzhledu. 43Pelištejec řekl Davidovi: Cožpak jsem pes, že jdeš proti mně s holí? Nato Pelištejec Davida proklel při svých bozích. 44Pak řekl Pelištejec Davidovi: Pojď ke mně a vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polní zvěři. 45David Pelištejci odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a srpáčem, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi tupil. 46Dnes tě Hospodin vydá do mé ruky. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Dnes vydám mrtvoly pelištejského vojska nebeskému ptactvu a zemské zvěři. A tak celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh. 47A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj je Hospodinův a on vás vydá do naší ruky. 48Pak se stalo, že když Pelištejec dále postupoval a blížil se proti Davidovi, David rychle běžel na bojiště proti Pelištejci. 49David sáhl rukou do brašny, vzal odtamtud kámen, vrhl jej z praku a udeřil Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo, takže padl tváří k zemi. 50Tak David přemohl Pelištejce prakem a kamenem, ubil Pelištejce a usmrtil ho. David neměl v ruce meč. 51Potom David přiběhl, postavil se nad Pelištejcem, vzal jeho meč, vytáhl ho z pochvy, usmrtil jej a usekl mu s ním hlavu. Když Pelištejci viděli, že je jejich hrdina mrtev, utíkali. 52Izraelci a Judejci vstali, křičeli a pronásledovali Pelištejce až do Gatu, až k branám Ekrónu. Pobití Pelištejci padali cestou z Šaarajimu až do Gatu a Ekrónu. 53Pak se Izraelci vrátili z pronásledování Pelištejců a vyplenili jejich tábor. 54David vzal hlavu toho Pelištejce a přinesl ji do Jeruzaléma, ale jeho zbraně uložil ve svém stanu. 55Když Saul viděl Davida, jak jde proti tomu Pelištejci, řekl veliteli armády Abnérovi: Čí syn je tento chlapec, Abnére? Abnér odpověděl: Jakože jsi živ, králi, nevím. 56Král řekl: Zeptej se, čí syn je ten mladík. 57Proto když se vracel David z boje proti Pelištejci, Abnér ho vzal a přivedl ho před Saula. Hlavu toho Pelištejce měl ještě v ruce. 58Saul se ho zeptal: Čí jsi syn, chlapče? David odpověděl: Syn tvého otroka Jišaje Betlémského.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 THE ISRAELITES AND PHILISTINES BEING READY TO BATTLE. (
1Sam 17:1-3)
the Philistines gathered together their armies--twenty-seven years after their overthrow at Michmash. Having now recovered their spirits and strength, they sought an opportunity of wiping out the infamy of that national disaster, as well as to regain their lost ascendency over Israel.
Shocoh--now Shuweikeh, a town in the western plains of Judah (
Josh 15:35), nine Roman miles from Eleutheropolis, toward Jerusalem [ROBINSON].
Azekah--a small place in the neighborhood.
Ephes-dammim--or, "Pas-dammim" (
1Chr 11:13), "the portion" or "effusion of blood," situated between the other two.
2 valley of Elah--that is, "the Terebinth," now Wady Er-Sumt [ROBINSON]. Another valley somewhat to the north, now called Wady Beit Hanina, has been fixed on by the tradition of ages.
4 GOLIATH CHALLENGES A COMBAT. (
1Sam 17:4-11)
a champion--Hebrew, a "man between two"; that is, a person who, on the part of his own people, undertook to determine the national quarrel by engaging in single combat with a chosen warrior in the hostile army.
5 helmet of brass--The Philistine helmet had the appearance of a row of feathers set in a tiara, or metal band, to which were attached scales of the same material, for the defense of the neck and the sides of the face [OSBORN].
a coat of mail--a kind of corslet, quilted with leather or plates of metal, reaching only to the chest, and supported by shoulder straps, leaving the shoulders and arms at full liberty.
6 greaves of brass--boots, terminating at the ankle, made in one plate of metal, but round to the shape of the leg, and often lined with felt or sponge. They were useful in guarding the legs, not only against the spikes of the enemy, but in making way among thorns and briers.
a target of brass--a circular frame, carried at the back, suspended by a long belt which crossed the breast from the shoulders to the loins.
7 staff of his spear--rather under five feet long, and capable of being used as a javelin (
1Sam 19:10). It had an iron head.
one bearing a shield--In consequence of their great size and weight, the Oriental warrior had a trusty and skilful friend, whose office it was to bear the large shield behind which he avoided the missile weapons of the enemy. He was covered, cap-a-pie, with defensive armor, while he had only two offensive weapons--a sword by his side and a spear in his hand.
8 I defy the armies of Israel . . .; give me a man, that we may fight together--In cases of single combat, a warrior used to go out in front of his party, and advancing towards the opposite ranks, challenge someone to fight with him. If his formidable appearance, or great reputation for physical strength and heroism, deterred any from accepting the challenge, he used to parade himself within hearing of the enemy's lines, specify in a loud, boastful, bravado style, defying them, and pouring out torrents of abuse and insolence to provoke their resentment.
17 DAVID ACCEPTS THE CHALLENGE, AND SLAYS HIM. (1Sa. 17:12-58)
Take now for thy brethren an ephah of this parched corn, and these ten loaves--In those times campaigns seldom lasted above a few days at a time. The soldiers were volunteers or militia, who were supplied with provisions from time to time by their friends at home.
18 carry these ten cheeses to the captain--to enlist his kind attention. Oriental cheeses are very small; and although they are frequently made of so soft a consistence as to resemble curds, those which David carried seem to have been fully formed, pressed, and sufficiently dried to admit of their being carried.
take their pledge--Tokens of the soldiers' health and safety were sent home in the convenient form of a lock of their hair, or piece of their nail, or such like.
20 David left the sheep with a keeper--This is the only instance in which the hired shepherd is distinguished from the master or one of his family.
trench--some feeble attempt at a rampart. It appears (see Margin) to have been formed by a line of carts or chariots, which, from the earliest times, was the practice of nomad people.
22 left his carriage in the hand of the keeper of the carriage--to make his way to the standard of Judah.
25 make his father's house free in Israel--His family should be exempted from the impositions and services to which the general body of the Israelites were subjected.
34 a lion, and a bear--There were two different rencontres, for those animals prowl alone. The bear must have been a Syrian bear, which is believed to be a distinct species, or perhaps a variety, of the brown bear. The beard applies to the lion alone. Those feats seem to have been performed with no weapons more effective than the rude staves and stones of the field, or his shepherd's crook.
37 The Lord that delivered me--It would have been natural for a youth, and especially an Oriental youth, to make a parade of his gallantry. But David's piety sank all consideration of his own prowess and ascribed the success of those achievements to the divine aid, which he felt assured would not be withheld from him in a cause which so intimately concerned the safety and honor of His people.
Saul said unto David, Go, and the Lord be with thee--The pious language of the modest but valiant youth impressed the monarch's heart. He felt that it indicated the true military confidence for Israel, and, therefore, made up his mind, without any demur, to sanction a combat on which the fate of his kingdom depended, and with a champion supporting his interests apparently so unequal to the task.
38 Saul armed David with his armour--The ancient Hebrews were particularly attentive to the personal safety of their warriors, and hence Saul equipped the youthful champion with his own defensive accoutrements, which would be of the best style. It is probable that Saul's coat of mail, or corslet, was a loose shirt, otherwise it could not have fitted both a stripling and a man of the colossal stature of the king.
40 brook--wady.
bag--or scrip for containing his daily food.
sling--The sling consisted of a double rope with a thong, probably of leather, to receive the stone. The slinger held a second stone in his left hand. David chose five stones, as a reserve, in case the first should fail. Shepherds in the East carry a sling and stones still, for the purpose of driving away, or killing, the enemies that prowl about the flock.
42 the Philistine said . . . said David to the Philistine--When the two champions met, they generally made each of them a speech, and sometimes recited some verses, filled with allusions and epithets of the most opprobrious kind, hurling contempt and defiance at one another. This kind of abusive dialogue is common among the Arab combatants still. David's speech, however, presents a striking contrast to the usual strain of these invectives. It was full of pious trust, and to God he ascribed all the glory of the triumph he anticipated.
49 smote the Philistine in his forehead--At the opening for the eyes--that was the only exposed part of his body.
51 cut off his head--not as an evidence of the giant's death, for his slaughter had been effected in presence of the whole army, but as a trophy to be borne to Saul. The heads of slain enemies are always regarded in the East as the most welcome tokens of victory.
52 Shaaraim--(See
Josh 15:36).
54 tent--the sacred tabernacle. David dedicated the sword of Goliath as a votive offering to the Lord.
55 Saul . . . said unto Abner . . . whose son is this youth?--A young man is more spoken of in many Eastern countries by his father's name than his own. The growth of the beard, and other changes on a now full-grown youth, prevented the king from recognizing his former favorite minstrel [
1Sam 16:23].
