1Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 Although the general theme of this Psalm may have been suggested by God's special favor to the Israelites in their restoration from captivity, it must be regarded as an instructive celebration of God's praise for His merciful providence to all men in their various emergencies. Of these several are given--captivity and bondage, wanderings by land and sea, and famine; some as evidences of God's displeasure, and all the deliverances as evidence of His goodness and mercy to them who humbly seek Him. (Psa. 107:1-43)
This call for thankful praise is the burden or chorus (compare
Псал 107:8,
Псал 107:15, &c.).
2 redeemed of the Lord--(compare
Ис 35:9-
Ис 35:10).
say--that is, that His mercy, &c.
hand of--or, "power of enemy."
3 gathered--alluding to the dispersion of captives throughout the Babylonian empire.
from the south--literally, "the sea," or, Red Sea (
Псал 114:3), which was on the south.
4 A graphic picture is given of the sufferings of those who from distant lands returned to Jerusalem; or,
city of habitation--may mean the land of Palestine.
5 fainted--was overwhelmed (
Псал 61:3;
Псал 77:3).
8 To the chorus is added, as a reason for praise, an example of the extreme distress from which they had been delivered--extreme hunger, the severest privation of a journey in the desert.
10 Their sufferings were for their rebellion against (
Псал 105:28) the words, or purposes, or promises, of God for their benefit. When humbled they cry to God, who delivers them from bondage, described as a dark dungeon with doors and bars of metal, in which they are bound in iron--that is, chains and fetters.
shadow of death--darkness with danger (
Псал 23:4).
16 broken--literally, "shivered" (
Ис 45:2).
17 Whether the same or not, this exigency illustrates that dispensation of God according to which sin brings its own punishment.
are afflicted--literally, "afflict themselves," that is, bring on disease, denoted by loathing of food, and drawing
18 near unto--literally, "even to"
gates--or, "domains" (
Псал 9:13).
20 sent his word--that is, put forth His power.
their destructions--that is, that which threatened them. To the chorus is added the mode of giving thanks, by a sacrifice and joyful singing (
Псал 50:14).
23 Here are set forth the perils of seafaring, futility of man's, and efficiency of God's, help.
go . . . sea--alluding to the elevation of the land at the coast.
24 These see . . . deep--illustrated both by the storm He raises and the calm He makes with a word (
Псал 33:9).
25 waves thereof--literally, "His waves" (God's,
Псал 42:7).
27 are . . . end--literally, "all their wisdom swallows up itself," destroys itself by vain and contradictory devices, such as despair induces.
29 He maketh . . . calm--or, "to stand to stillness," or "in quiet." Instead of acts of temple-worship, those of the synagogue are here described, where the people with the
assembly--or session of elders, convened for reading, singing, prayer, and teaching.
33 He turneth rivers into a wilderness, &c.--God's providence is illustriously displayed in His influence on two great elements of human prosperity, the earth's productiveness and the powers of government. He punishes the wicked by destroying the sources of fertility, or, in mercy, gives fruitfulness to deserts, which become the homes of a busy and successful agricultural population. By a permitted misrule and tyranny, this scene of prosperity is changed to one of adversity. He rules rulers, setting up one and putting down another.
40 wander . . . wilderness--reduced to misery (
Иов 12:24).
42 In this providential government, good men will rejoice, and the cavils of the wicked will be stopped (
Иов 5:16;
Ис 52:15), and all who take right views will appreciate God's unfailing mercy and unbounded love.