1A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; bylo s ním těch Dvanáct 2a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů, 3Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně staraly ze svých prostředků. 4Když se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství: 5„Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali. 6A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu. 7A jiné padlo mezi trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je. 8A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ 9Jeho učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená. 10On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali‘. “ 11„Toto podobenství znamená: Semeno je Boží slovo. 12‚Podél cesty‘ jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel a bere Slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. 13Ti ‚na skále‘, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu a v čas zkoušky odpadají. 14‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody. 15‚V dobré zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.“ 16„Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 17Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo. 18Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“ 19Přišla za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat. 20A oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“ 21On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“ 22Stalo se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. 23Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. 24Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. 25Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“ 26Přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. 27Když vystoupil na břeh, potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.“ 29Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa. 30Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů. 31A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti. 32Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to. 33Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se. 34Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. 35Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli se. 36Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli. 37A celé to množství lidí z okolní krajiny Gerasenů ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se. 38Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl: 39„Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš. 40Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali. 41A hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, 42protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily. 43A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok a vynaložila na lékaře všechno, co měla, a nikdo ji nemohl uzdravit. 44Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. 45Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní,a říkáš: Kdo se mne dotkl.“ 46Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“ 47Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 48On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“ 49Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: „Tvá dcera zemřela, již učitele neobtěžuj.“ 50Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zachráněna.“ 51Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky. 52Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ 53Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. 54On však všechny vyhnal ven, uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň! “ 55I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst. 56Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 A GALILEAN CIRCUIT, WITH THE TWELVE AND CERTAIN MINISTERING WOMEN. (In Luke only). (
Lc 8:1-
Lc 8:3)
went--travelled, made a progress.
throughout every city and village--through town and village.
preaching, &c.--the Prince of itinerant preachers scattering far and wide the seed of the Kingdom.
2 certain women . . . healed, &c.--on whom He had the double claim of having brought healing to their bodies and new life to their souls. Drawn to Him by an attraction more than magnetic, they accompany Him on this tour as His almoners--ministering unto Him of their substance. Blessed Saviour! It melts us to see Thee living upon the love of Thy ransomed people. That they bring Thee their poor offerings we wonder not. Thou hast sown unto them spiritual things, and they think it, as well they might, a small thing that Thou shouldst reap their material things (
1Co 9:11). But dost Thou take it at their hand, and subsist upon it? "Oh, the depth of the riches" (
Rm 11:33) --of this poverty of His!
Mary Magdalene--that is, probably, of Magdala (on which see
Mt 15:39; see on
Mc 8:10).
went--rather, "had gone."
seven devils-- (
Mc 16:9). It is a great wrong to this honored woman to identify her with the once profligate woman of
Lc 7:37, and to call all such penitents Magdalenes. The mistake has arisen from confounding unhappy demoniacal possession with the conscious entertainment of diabolic impurity, or supposing the one to have been afflicted as a punishment for the other--for which there is not the least scriptural ground.
3 Joanna, wife of Chuza, Herod's steward--If the steward of such a godless, cruel, and licentious wretch as Herod Antipas (see on
Mc 6:14, &c.) differed greatly from himself, his post would be no easy or enviable one. That he was a disciple of Christ is very improbable, though he might be favorably disposed towards Him. But what we know not of him, and may fear he lacked, we are sure his wife possessed. Healed either of "evil spirits" or of some one of the "infirmities" here referred to--the ordinary diseases of humanity--she joins in the Saviour's train of grateful, clinging followers. Of "Susanna," next mentioned, we know nothing but the name, and that here only. But her services on this memorable occasion have immortalized her name. "Wheresoever this gospel shall be preached throughout the whole world, this also that she hath done," in ministering to the Lord of her substance on His Galilean tour, "shall be spoken of as a memorial of her" (
Mc 14:9).
many others--that is, many other healed women. What a train! and all ministering unto Him of their substance, and He allowing them to do it and subsisting upon it! "He who was the support of the spiritual life of His people disdained not to be supported by them in the body. He was not ashamed to penetrate so far into the depths of poverty as to live upon the alms of love. He only fed others miraculously; for Himself, He lived upon the love of His people. He gave all things to men, His brethren, and received all things from them, enjoying thereby the pure blessing of love: which is then only perfect when it is at the same time both giving and receiving. Who could invent such things as these? It was necessary to live in this manner that it might be so recorded" [OLSHAUSEN].
16 PARABLE OF THE SOWER. (
Lc 8:4-
Lc 8:18)
No man, &c.--(see on
Mt 5:15, of which this is nearly a repetition).
17 For nothing, &c.--(See on
Lc 12:2).
18 how ye--in
Mc 4:24, "what ye hear." The one implies the other. The precept is very weighty.
seemeth to have--or, "thinketh that he hath" (Margin). The "having" of
Mt 13:12 (on which see), and this "thinking he hath," are not different. Hanging loosely on him, and not appropriated, it is and is not his.
23 JESUS CROSSING THE LAKE, STILLS THE STORM. (
Lc 8:22-
Lc 8:25)
filled--literally, "were getting filled," that is, those who sailed; meaning that their ship was so.
40 JAIRUS' DAUGHTER RAISED AND ISSUE OF BLOOD HEALED. (Luke 8:40-56)
gladly received him, for . . . all waiting for him--The abundant teaching of that day (in Mat. 13:1-58; and see
Mc 4:36), had only whetted the people's appetite; and disappointed, as would seem, that He had left them in the evening to cross the lake, they remain hanging about the beach, having got a hint, probably through some of His disciples, that He would be back the same evening. Perhaps they witnessed at a distance the sudden calming of the tempest. Here at least they are, watching for His return, and welcoming Him to the shore. The tide of His popularity was now fast rising.
45 Who touched me?--"Askest Thou, Lord, who touched Thee? Rather ask who touched Thee not in such a throng."
46 Somebody hath touched--yes, the multitude "thronged" and pressed Him--"they jostled against Him," but all involuntarily; they were merely carried along; but one, one only--"Somebody TOUCHED" HIM, with the conscious, voluntary, dependent touch of faith, reaching forth its hands expressly to have contact with Him. This and this only Jesus acknowledges and seeks out. Even so, as the Church Father AUGUSTINE long ago said, multitudes still come similarly close to Christ in the means of grace, but all to no purpose, being only sucked into the crowd. The voluntary, living contact of faith is that electric conductor which alone draws virtue out of Him.
47 declared . . . before all--This, though a great trial to the shrinking modesty of the believing woman, was just what Christ wanted in dragging her forth, her public testimony to the facts of her case--both her disease, with her abortive efforts at a cure, and the instantaneous and perfect relief which her touch of the Great Healer had brought her.
55 give her meat--(See on
Mc 5:43).