Catholic liturgical translation

1Abrahám byl tehdy stařec pokročilého věku a Hospodin mu požehnal ve všem. 2Abrahám řekl služebníku, nejstaršímu ve svém domě, který spravoval celý jeho majetek: „Polož svou ruku pod mé bedro! 3Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, abys pro mého syna nebral ženu z dcer Kanaánců, mezi nimiž bydlím. 4Ale půjdeš do mé vlasti k mým příbuzným a tam vezmeš ženu pro mého syna Izáka.“ 5Služebník se ho zeptal: „Možná, že mě ta žena nebude chtít následovat do této země. Mám přivést tvého syna zpět do země, odkud jsi vyšel?“ 6Abrahám mu odpověděl: „Chraň se tam mého syna zavést! 7Hospodin, Bůh nebe a Bůh země, který mě vzal z domu mého otce a ze země mých příbuzných, který mi řekl a který mi přísahal: ‚Tvému potomstvu dám tuto zemi’, pošle svého anděla před tebou, abys vzal ženu pro mého syna odtamtud. 8Kdyby ta žena nechtěla jít za tebou, budeš zbaven této mé přísahy, ale mého syna tam zpátky přivést nesmíš!“ 9Služebník tedy položil ruku pod bedro svého pána Abraháma a odpřisáhl mu to. 10Pak vzal služebník deset velbloudů ze stáda svého pána a vydal se na cestu. Vezl s sebou všelijaké drahocenné věci svého pána a odebral se do Aram Naharajim, do města Nachorova. 11Před městem nechal velbloudy usednout u studny s vodou. Bylo to zvečera, v době, kdy ženy vycházejí čerpat vodu. 12A řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abraháma, buď dnes při mně a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahámovi. 13Hle, stojím u pramene a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. 14Dívka, které řeknu: ‚Nakloň svůj džbán, abych se napil’, a která odpoví: ‚Pij a já napojím i tvé velbloudy’, bude ta, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi prokázal milosrdenství mému pánu.“ 15Ještě než domluvil, vyšla Rebeka, která se narodila Betuelovi, synu Milky, ženy Abrahámova bratra Nachora. Na rameni nesla džbán. 16Byla to dívka na pohled velmi půvabná, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k prameni, naplnila svůj džbán a zase vystoupila. 17Služebník jí běžel naproti a řekl: „Dej mi, prosím, napít trochu vody ze džbánu.“ 18Ona odpověděla: „Pij, můj pane“, a rychle spustila svůj džbán na ruku a dala mu napít. 19Když ho napojila, řekla: „Budu čerpat vodu také pro tvé velbloudy, dokud se nenapijí.“ 20Rychle vyprázdnila džbán do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat. A načerpala vodu pro všechny jeho velbloudy. 21Muž na ni mlčky hleděl, aby poznal, zda Hospodin dopřává jeho cestě zdaru či ne. 22Když velbloudi dopili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky vážící deset šekelů zlata, určené pro její ruce, 23a řekl: „Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím tě, bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“ 24Odpověděla mu: „Jsem dcera Betuela, syna, kterého Milka porodila Nachorovi.“ 25A dodala: „Slámy i píce je u nás dost, máme i místo k přenocování.“ 26Tu se muž sklonil, vzdal úctu Hospodinu 27a řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abraháma, že neodepřel mému pánu své milosrdenství a svou věrnost. Vedl mě na mé cestě do domu příbuzných mého pána.“ 28Dívka pak běžela oznámit rodině své matky, co se událo. 29Rebeka měla bratra jménem Laban a Laban vyběhl ven k muži u pramene. 30Když totiž viděl nosní kroužek a náramky, které měla jeho sestra na rukou, a když slyšel, jak jeho sestra Rebeka vypráví, o čem s ní ten muž mluvil, přišel k tomu muži, který stál dosud u velbloudů poblíž pramene, 31a řekl: „Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“ 32Ten muž tedy vešel do domu a odstrojil velbloudy. Laban dal velbloudům slámu a píci a jemu i mužům, kteří přišli s ním, dal vodu k umytí nohou. 33Pak dal před něho prostřít k jídlu, ale on řekl: „Nebudu jíst, dokud nevyřídím svou záležitost.“ Laban odpověděl: „Mluv.“ 34Řekl tedy: „Jsem služebník Abrahámův. 35Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný: dal mu brav a skot, stříbro a zlato, služebníky a služebnice, velbloudy a osly. 36Sára, žena mého pána, mu porodila ve svém stáří syna, kterému odkázal všechno, co má. 37A mne zavázal můj pán přísahou: ‚Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kanaánců, v jejichž zemi bydlím, 38ale půjdeš do domu mého otce a k mé rodině a odtamtud vezmeš ženu pro mého syna.’ 39Řekl jsem svému pánu: ‚Možná, že ta žena se mnou nepůjde’, 40a on mi odpověděl: ‚Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého anděla, dopřeje tvé cestě zdaru a ty vezmeš pro mého syna ženu z mé rodiny, z domu mého otce. 41Mé přísahy budeš zbaven, pokud přijdeš k mé rodině a oni ti nevyhoví. Pak budeš mé přísahy zbaven.’ 42Dnes jsem došel k prameni a řekl jsem: ‚Hospodine, Bože mého pána Abraháma, kéž bys dopřál zdaru cestě, po níž jdu. 43Hle, stojím u pramene. Dívce, která vyjde čerpat vodu, řeknu: Dej mi, prosím, napít trochu vody ze svého džbánu. 44Odpoví-li mně: ‚Napij se ty sám a já načerpám i pro tvé velbloudy’, bude to žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. 45Ještě než jsem v duchu domluvil, vyšla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a načerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi, prosím, napít!’ 46Ona rychle spustila džbán z ramene a řekla: ‚Pij a já napojím i tvé velbloudy’ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.‚ 47Zeptal jsem se jí: ‚Čí jsi dcera?’ Odpověděla: ‚Jsem dcera Betuela, syna, kterého Milka porodila Nachorovi.’ Tu jsem jí navlékl tento kroužek do nosu a náramky na ruce. 48Sklonil jsem se, vzdal jsem úctu Hospodinu a velebil jsem Hospodina, Boha mého pána Abraháma, že mě vedl po správné cestě, abych pro jeho syna dostal dceru příbuzného mého pána. 49Nuže, jste-li ochotni projevit mému pánu lásku a důvěru, oznamte mi to; jestliže ne, oznamte mi to také, a obrátím se jinam.“ 50Laban a Betuel odpověděli: „Od Hospodina vyšla tato záležitost! Nemůžeme ti říci tak ani tak. 51Hle, Rebeka je před tebou, vezmi ji a odejdi! Ať je ženou syna tvého pána, jak to řekl Hospodin!“ 52Když Abrahámův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. 53Pak vyňal stříbrné a zlaté předměty i šaty a dal je Rebece; také jejímu bratrovi a její matce dal drahocenné dary. 54Pak jedli a pili, on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“ 55Ale její bratr a její matka odpověděli: „Ať s námi dívka zůstane ještě aspoň deset dní; potom půjde.“ 56On však jim řekl: „Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.“ 57Odpověděli: „Zavoláme dívku a zeptáme se jí samé.“ 58Zavolali Rebeku a řekli jí: „Chceš jít s tímto mužem?“ Ona odpověděla: „Chci.“ 59Vypravili tedy svou sestru Rebeku s její kojnou a Abrahámova služebníka s jeho muži.  60Požehnali Rebeku a řekli jí: „Sestro naše, buď matkou tisíců desetitisíců, ať se tvoje potomstvo zmocní brány svých protivníků!“ 61Rebeka se vypravila se svými služebnicemi, nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel. 62Izák právě přicházel od studny zvané Lachaj Roi; přebýval totiž v zemi Negeb. 63Když se sklánělo k večeru, vyšel Izák na pole, aby se oddal svým myšlenkám. Zdvihl své oči, zpozorněl, hle – přicházejí velbloudi. 64Rebeka zdvihla své oči, spatřila Izáka a spustila se z velblouda. 65Zeptala se služebníka: „Kdo je ten muž, který jde přes pole proti nám?“ A služebník řekl: „To je můj pán.“ Vzala tedy závoj a zahalila se. 66Služebník vyprávěl Izákovi, jak pořídil. 67Izák přivedl Rebeku do stanu své matky Sáry, vzal si ji za ženu a zamiloval si ji tak, že se utěšil ze ztráty své matky.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   The effect of good example, good teaching, and the worship of God in a family, will generally appear in the piety, faithfulness, prudence, and affection of the servants. To live in such families, or to have such servants, both are blessings from God which should be highly valued, and thankfully acknowledged. But no concern in life is of greater importance to ourselves, to others, or to the church of God, than marriage. It therefore ought always to be undertaken with much care and prudence, especially with reference to the will of God, and with prayer for his direction and blessing. Where good parents are not consulted and regarded, the blessing of God cannot be expected. Parents, in disposing of their children, should carefully consult the welfare of their souls, and their furtherance in the way to heaven. Observe the charge Abraham gave to a good servant, one whose conduct, faithfulness, and affection, to him and his family, he had long known. Observe also, that Abraham remembers that God had wonderfully brought him out of the land of his birth, by the call of his grace; and therefore doubts not but He will prosper his care, not to bring his son thither again. God will cause that to end in our comfort, in which we sincerely aim at his glory.

 10   Abraham's servant devoutly acknowledged God. We have leave to be particular in recommending our affairs to the care of Divine providence. He proposes a sign, not that he intended to proceed no further, if not gratified in it; but it is a prayer that God would provide a good wife for his young master; and that was a good prayer. She should be simple, industrious, humble, cheerful, serviceable, and hospitable. Whatever may be the fashion, common sense, as well as piety, tells us, these are the proper qualifications for a wife and mother; for one who is to be a companion to her husband, the manager of domestic concerns, and trusted to form the minds of children. When the steward came to seek a wife for his master, he did not go to places of amusement and sinful pleasure, and pray that he might meet one there, but to the well of water, expecting to find one there employed aright. He prayed that God would please to make his way in this matter plain and clear before him. Our times are in God's hand; not only events themselves, but the times of them. We must take heed of being over-bold in urging what God should do, lest the event should weaken our faith, rather than strengthen it. But God owned him by making his way clear. Rebekah, in all respects, answered the characters he sought for in the woman that was to be his master's wife. When she came to the well, she went down and filled her pitcher, and came up to go home with it. She did not stand to gaze upon the strange man his camels, but minded her business, and would not have been diverted from it but by an opportunity of doing good. She did not curiously or confidently enter into discourse with him, but answered him modestly. Being satisfied that the Lord had heard his prayer, he gave the damsel some ornaments worn in eastern countries; asking at the same time respecting her kindred. On learning that she was of his master's relations, he bowed down his head and worshipped, blessing God. His words were addressed to the Lord, but being spoken in the hearing of Rebekah, she could perceive who he was, and whence he came.

 29   The making up of the marriage between Isaac and Rebekah is told very particularly. We are to notice God's providence in the common events of human life, and in them to exercise prudence and other graces. Laban went to ask Abraham's servant in, but not till he saw the ear-ring, and bracelet upon his sister's hands. We know Laban's character, by his conduct afterwards, and may think that he would not have been so free to entertain him, if he had not hoped to be well rewarded for it. The servant was intent upon his business. Though he was come off a journey, and come to a good house, he would not eat till he had told his errand. The doing our work, and the fulfilling our trusts, either for God or man, should be preferred by us before our food: it was our Saviour's meat and drink, John 4:34. He tells them the charge his master had given him, with the reason of it. He relates what had happened at the well, to further the proposal, plainly showing the finger of God in it. Those events which to us seem the effect of choice, contrivance, or chance, are appointed out of God. This hinders not, but rather encourages the use of all proper means. They freely and cheerfully close with the proposal; and any matter is likely to be comfortable, when it proceeds from the Lord. Abraham's servant thankfully acknowledges the good success he had met with. He was a humble man, and humble men are not ashamed to own their situation in life, whatever it may be. All our temporal concerns are sweet if intermixed with godliness.

 54   Abraham's servant, as one that chose his work before his pleasure, was for hastening home. Lingering and loitering no way become a wise and good man who is faithful to his duty. As children ought not to marry without their parents' consent, so parents ought not to marry them without their own. Rebekah consented, not only to go, but to go at once. The goodness of Rebekah's character shows there was nothing wrong in her answer, though it be not agreeable to modern customs among us. We may hope that she had such an idea of the religion and godliness in the family she was to go to, as made her willing to forget her own people and her father's house. Her friends dismiss her with suitable attendants, and with hearty good wishes. They blessed Rebekah. When our relations are entering into a new condition, we ought by prayer to commend them to the blessing and grace of God. Isaac was well employed when he met Rebekah. He went out to take the advantage of a silent evening, and a solitary place, for meditation and prayer; those divine exercises by which we converse with God and our own hearts. Holy souls love retirement; it will do us good to be often alone, if rightly employed; and we are never less alone than when alone. Observe what an affectionate son Isaac was: it was about three years since his mother died, and yet he was not, till now, comforted. See also what an affectionate husband he was to his wife. Dutiful sons promise fair to be affectionate husbands; he that fills up his first station in life with honour, is likely to do the same in those that follow.