Bible of Kralice (CZ - 1613)

1I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2Tento bude řád při malomocném v den očišťování jeho: K knězi přiveden bude. 3I vyjde kněz ven z stanů a pohledí na něj, a uzří-li, že uzdravena jest rána malomocenství malomocného: 4Rozkáže kněz tomu, kterýž se očišťuje, vzíti dva vrabce živé a čisté, a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený, a yzop. 5I rozkáže kněz zabiti vrabce jednoho, a vycediti krev z něho do nádoby hliněné nad vodou živou. 6A vezme vrabce živého a dřevo cedrové, též červec dvakrát barvený, a yzop, a omočí to všecko i s vrabcem živým ve krvi vrabce zabitého nad vodou živou. 7Tedy pokropí toho, kterýž se očišťuje od malomocenství, sedmkrát, a za čistého jej vyhlásí, i pustí vrabce živého na pole. 8Ten pak, kterýž se očišťuje, zpéře roucho své a oholí všecky vlasy své, umyje se vodou, a čistý bude. Potom vejde do táboru, a bydliti bude vně, nevcházeje do stanu svého za sedm dní. 9Dne pak sedmého sholí všecky vlasy své, hlavu i bradu svou, i obočí své, a tak všecky vlasy své sholí; zpéře také roucha svá a tělo své umyje vodou, a tak očistí se. 10Dne pak osmého vezme dva beránky bez poškvrny, a ovci jednu roční bez poškvrny, a tři desetiny efi mouky bělné k oběti suché, olejem zadělané, a oleje jednu mírku. 11Kněz pak, kterýž očišťuje, postaví toho člověka očišťujícího se s těmi věcmi před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. 12I vezme kněz beránka jednoho, kteréhožto obětovati bude v obět za hřích, a mírku oleje, a obraceti bude tím sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 13A zabije beránka toho na místě, kdež se zabijí obět za hřích a obět zápalná, totiž na místě svatém; nebo jakož obět za hřích, tak obět za vinu knězi přináleží, svatá svatých jest. 14I vezme kněz krve z oběti za hřích, a pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé. 15Vezme také kněz z té mírky oleje, a naleje na ruku svou levou. 16A omoče prst svůj pravý v tom oleji, kterýž má na ruce své levé, pokropí z něho prstem svým sedmkrát před Hospodinem. 17Z ostatku pak oleje toho, kterýž má na ruce své, pomaže kněz kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na krev oběti za vinu. 18Což pak zůstane oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže tím hlavy toho, kterýž se očišťuje; a tak očistí jej kněz před Hospodinem. 19Učiní také kněz obět za hřích, a očistí očišťujícího se od nečistoty jeho. A potom zabije obět zápalnou. 20I bude obětovati kněz tu obět zápalnou, i obět suchou na oltáři; a tak očistí jej, i bude čistý. 21Jestliže pak bude chudý, tak že by s to býti nemohl, tedy vezme jednoho beránka v obět za provinění, k obracení jí sem i tam pro očištění své, a desátý díl mouky bělné olejem zadělané k oběti suché, a mírku oleje, 22Též dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, kteréž by mohl míti, a bude jedno v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou. 23I přinese je v osmý den očišťování svého knězi, ke dveřům stánku úmluvy před Hospodina. 24Tedy kněz vezma beránka oběti za vinu a mírku oleje, obraceti je bude sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 25I zabije beránka oběti za provinění, a vezma krve z oběti za provinění, pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé. 26Oleje také naleje kněz na ruku svou levou. 27A omoče prst svůj pravý v oleji, kterýž bude na ruce jeho levé, pokropí jím sedmkrát před Hospodinem. 28Pomaže také kněz olejem, kterýž má na ruce své, kraje ucha pravého toho, kdož se čistí, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na místě krve z oběti za vinu. 29Což pak zůstává oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže jím hlavy toho, kterýž se očišťuje; a tak očistí jej před Hospodinem.  30Tolikéž učiní i s hrdličkou jednou aneb s holoubátkem z těch, kteréž zjednati mohl. 31Z těch, kterýchž dostati mohl, obětovati bude jedno za hřích a druhé v obět zápalnou s obětí suchou; a tak očistí kněz očišťujícího se před Hospodinem. 32Ten jest zákon toho, na komž by se ukázala rána malomocenství, a kterýž by nemohl býti s ty věci k očištění svému přináležité. 33I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka: 34Když vejdete do země Kananejské, kterouž já vám za dědictví dávám, a dopustil bych ránu malomocenství na některý dům země, kterouž vládnouti budete, 35Tedy přijde hospodář domu a oznámí knězi řka: Zdá mi se, jako by byla rána malomocenství na domě. 36I rozkáže kněz vyprázdniti dům, dříve než by všel do něho hleděti na tu ránu, aby nebylo poškvrněno něco z těch věcí, kteréž v domě jsou. Potom pak vejde, aby pohleděl na ten dům. 37Tedy vida ránu tu, uzří-li, že rána jest na stěnách domu, totiž důlkové názelení aneb náčervení, a na pohledění jsou nižší než stěna jinde: 38Vyjde kněz z domu toho ke dveřím jeho, a dá zavříti dům ten za sedm dní. 39A v den sedmý navrátí se kněz, a uzří-li, ano se rozmohla rána na stěnách domu toho: 40Rozkáže vyníti kamení, na němž by rána taková byla, a vyvrci je ven za město na místo nečisté. 41Dům pak rozkáže vystrouhati vnitř všudy vůkol; a vysypou prach ten, kterýž sstrouhali, vně za městem na místo nečisté. 42A vezmouce jiné kamení, vyplní jím místo onoho kamení; tolikéž hliny jiné vezmouce, vymaží dům. 43Pakliť by se navrátila rána, a vzrostla by v tom domě po vyvržení kamení a vystrouhání domu, i po vymazání jeho, 44Tedy vejda kněz, uzří-li, an se rozmohla rána v domě, malomocenství rozjídající se jest v tom domě, nečistý jest. 45I rozboří ten dům a kamení jeho, i dříví jeho, a všecko mazání domu toho, a vynosí ven za město na místo nečisté. 46Jestliže by pak kdo všel do domu toho v ten čas, když zavřín byl, nečistý bude až do večera. 47A jestliže by kdo spal v tom domě, zpéře roucha svá; tolikéž jestliže by kdo jedl v tom domě, zpéře roucha svá. 48Jestliže by pak kněz vejda tam, uzřel, že se nerozmohla rána v domě po obnovení jeho, tedy za čistý vyhlásí dům ten; nebo uzdravena jest rána jeho. 49A vezma k očištění domu toho dva vrabce a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený a yzop, 50I zabije vrabce jednoho, a vycedí krev do nádoby hliněné nad vodou živou. 51A vezme dřevo cedrové a yzop, a červec dvakrát barvený, a vrabce živého, omočí to všecko ve krvi vrabce zabitého a u vodě živé, a pokropí domu toho sedmkrát. 52A tak když očistí dům ten krví vrabce a vodou živou a ptákem živým, dřevem cedrovým, yzopem a červcem dvakrát barveným: 53Vypustí ven vrabce živého z města na pole, a očistí dům ten, i budeť čistý. 54Ten jest zákon o všeliké ráně malomocenství a poškvrny černé, 55A malomocenství roucha i domu, 56I otekliny, prašiviny a poškvrny pobělavé, 57K ukázání, kdy jest kdo čistý, aneb kdy jest kdo nečistý. Tenť jest zákon malomocenství.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 2   THE RITES AND SACRIFICES IN CLEANSING OF THE LEPER. (Lev. 14:1-57)
law of the leper in the day of his cleansing--Though quite convalescent, a leper was not allowed to return to society immediately and at his own will. The malignant character of his disease rendered the greatest precautions necessary to his re-admission among the people. One of the priests most skilled in the diagnostics of disease [GROTIUS], being deputed to attend such outcasts, the restored leper appeared before this official, and when after examination a certificate of health was given, the ceremonies here described were forthwith observed outside the camp.

 4   two birds--literally, "sparrows." The Septuagint, however, renders the expression "little birds"; and it is evident that it is to be taken in this generic sense from their being specified as "clean"--a condition which would have been altogether superfluous to mention in reference to sparrows. In all the offerings prescribed in the law, Moses ordered only common and accessible birds; and hence we may presume that he points here to such birds as sparrows or pigeons, as in the desert it might have been very difficult to procure wild birds alive.
cedar-wood, and scarlet, and hyssop--The cedar here meant was certainly not the famous tree of Lebanon, and it is generally supposed to have been the juniper, as several varieties of that shrub are found growing abundantly in the clefts and crevices of the Sinaitic mountains. A stick of this shrub was bound to a bunch of hyssop by a scarlet ribbon, and the living bird was to be so attached to it, that when they dipped the branches in the water, the tail of the bird might also be moistened, but not the head nor the wings, that it might not be impeded in its flight when let loose.

 5   the priest shall command that one of the birds be killed . . . over running water--As the blood of a single bird would not have been sufficient to immerse the body of another bird, it was mingled with spring water to increase the quantity necessary for the appointed sprinklings, which were to be repeated seven times, denoting a complete purification. (See 2Kgs 5:10; Ps 51:2; Matt 8:4; Luke 5:14). The living bird being then set free, in token of the leper's release from quarantine, the priest pronounced him clean; and this official declaration was made with all solemnity, in order that the mind of the leper might be duly impressed with a sense of the divine goodness, and that others might be satisfied they might safely hold intercourse with him. Several other purifications had to be gone through during a series of seven days, and the whole process had to be repeated on the seventh, ere he was allowed to re-enter the camp. The circumstance of a priest being employed seems to imply that instruction suitable to the newly recovered leper would be given, and that the symbolical ceremonies used in the process of cleansing leprosy would be explained. How far they were then understood we cannot tell. But we can trace some instructive analogies between the leprosy and the disease of sin, and between the rites observed in the process of cleansing leprosy and the provisions of the Gospel. The chief of these analogies is that as it was only when a leper exhibited a certain change of state that orders were given by the priest for a sacrifice, so a sinner must be in the exercise of faith and penitence ere the benefits of the gospel remedy can be enjoyed by him. The slain bird and the bird let loose are supposed to typify, the one the death, and the other the resurrection of Christ; while the sprinklings on him that had been leprous typified the requirements which led a believer to cleanse himself from all filthiness of the flesh and spirit, and to perfect his holiness in the fear of the Lord.

 10   on the eighth day he shall take two he lambs without blemish, and one ewe-lamb of the first year without blemish--The purification of the leper was not completed till at the end of seven days, after the ceremonial of the birds [Lev 14:4-Lev 14:7] and during which, though permitted to come into the camp, he had to tarry abroad out of his tent [Lev 14:8], from which he came daily to appear at the door of the tabernacle with the offerings required. He was presented before the Lord by the priest that made him clean. And hence it has always been reckoned among pious people the first duty of a patient newly restored from a long and dangerous sickness to repair to the church to offer his thanksgiving, where his body and soul, in order to be an acceptable offering, must be presented by our great Priest, whose blood alone makes any clean. The offering was to consist of two lambs, the one was to be a sin offering, and an ephah of fine flour (two pints equals one-tenth), and one log (half pint) of oil (Lev 2:1). One of the lambs was for a trespass offering, which was necessary from the inherent sin of his nature or from his defilement of the camp by his leprosy previous to his expulsion; and it is remarkable that the blood of the trespass offering was applied exactly in the same particular manner to the extremities of the restored leper, as that of the ram in the consecration of the priests [Lev 8:23]. The parts sprinkled with this blood were then anointed with oil--a ceremony which is supposed to have borne this spiritual import: that while the blood was a token of forgiveness, the oil was an emblem of healing--as the blood of Christ justifies, the influence of the Spirit sanctifies. Of the other two lambs the one was to be a sin offering and the other a burnt offering, which had also the character of a thank offering for God's mercy in his restoration. And this was considered to make atonement "for him"; that is, it removed that ceremonial pollution which had excluded him from the enjoyment of religious ordinances, just as the atonement of Christ restores all who are cleansed through faith in His sacrifice to the privileges of the children of God.

 21   if he be poor, and cannot get so much; then he shall take one lamb--a kind and considerate provision for an extension of the privilege to lepers of the poorer class. The blood of their smaller offering was to be applied in the same process of purification and they were as publicly and completely cleansed as those who brought a costlier offering (Acts 10:34).

 34   leprosy in a house--This law was prospective, not to come into operation till the settlement of the Israelites in Canaan. The words, "I put the leprosy," has led many to think that this plague was a judicial infliction from heaven for the sins of the owner; while others do not regard it in this light, it being common in Scripture to represent God as doing that which He only permits in His providence to be done. Assuming it to have been a natural disease, a new difficulty arises as to whether we are to consider that the house had become infected by the contagion of leprous occupiers; or that the leprosy was in the house itself. It is evident that the latter was the true state of the case, from the furniture being removed out of it on the first suspicion of disease on the walls. Some have supposed that the name of leprosy was analogically applied to it by the Hebrews, as we speak of cancer in trees when they exhibit corrosive effects similar to what the disease so named produces on the human body; while others have pronounced it a mural efflorescence or species of mildew on the wall apt to be produced in very damp situations, and which was followed by effects so injurious to health as well as to the stability of a house, particularly in warm countries, as to demand the attention of a legislator. Moses enjoined the priests to follow the same course and during the same period of time for ascertaining the true character of this disease as in human leprosy. If found leprous, the infected parts were to be removed. If afterwards there appeared a risk of the contagion spreading, the house was to be destroyed altogether and the materials removed to a distance. The stones were probably rough, unhewn stones, built up without cement in the manner now frequently used in fences and plastered over, or else laid in mortar. The oldest examples of architecture are of this character. The very same thing has to be done still with houses infected with mural salt. The stones covered with the nitrous incrustation must be removed, and if the infected wall is suffered to remain, it must be plastered all over anew.

 48   the priest shall pronounce the house clean, because the plague is healed--The precautions here described show that there is great danger in warm countries from the house leprosy, which was likely to be increased by the smallness and rude architecture of the houses in the early ages of the Israelitish history. As a house could not contract any impurity in the sight of God, the "atonement" which the priest was to make for it must either have a reference to the sins of its occupants or to the ceremonial process appointed for its purification, the very same as that observed for a leprous person. This solemn declaration that it was "clean," as well as the offering made on the occasion, was admirably calculated to make known the fact, to remove apprehension from the public mind, as well as relieve the owner from the aching suspicion of dwelling in an infected house.