Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 6. kapitola, verše 9 - 13
9 Vy se modlete takto:a Otčeb náš,v10 který jsi v nebesích,c buď posvěcenod tvé jméno.e v10 Oslovení Boha jako Otce jednotlivcem se objevuje až v apokryfním (resp. deuterokanonickém) spise Sírachovec (Mt 23:1.Mt 23:4) z 2. stol. př. Kr. Je však doloženo pro židovstvo doby těsně před NS. Dnes známe minimálně jeden text z Kumránu, v němž jednotlivec oslovuje Boha jako svého Otce. Jde o fragment ze 4. kumránské jeskyně, který hovoří o Josefovi Egyptském a kde se Josef obrací na Boha slovy: „můj Otče a můj Bože, neponechávej mě v rukou pohanů“ (4Q 372 frg. Mt 1:16). a L 11:1nn// b Mt 7:11; Mt 11:25!; Ř 8:15 c 2Pa 20:6; Ž 115:3 d L 10:3 e Ez 36:23
10 Přijď tvé království.a Staň se tvá vůleb jako v nebi, tak i na zemi. a Mt 3:2; Ř 14:17; Zj 12:10 b Mt 7:21; Mt 12:50; Mt 26:42; J 4:34; Sk 21:14; Ř 1:10!; 1Te 4:3
11 Náš dennív11 chléba dej nám dnes. v11 Od samého počátku způsobovalo slovo epiúsios překladatelům problémy. Vulgáta má v Mt: „nadpodstatný“, avšak v L 11:3 „každodenní“. Podle Jeronýma tzv. Hebrejské evangelium četlo máchár (zítřek). Zřejmě je tu třeba mít na zřeteli obojí význam, duchovní a tělesný. Pokud se „zítřek“ chápe eschatologicky, pak by mohlo jít o „chléb budoucího věku“. a Př 30:8; Iz 33:16
12 A odpusťa nám naše viny,t12 jako jsme i my odpustilib (těm, kdo se provinili proti nám).t13 t12 ř.: dluhy. Pojem „vina“ ve smyslu „dluh“ i „hřích“ je vlastní aramejštině (chóbá‘). t13 ř.: našim dlužníkům - použito v přenes. významu, srv. L 11:4; L 13:4; ř. ‚odpouštíme každému, kdo je nám dlužen‘ a Ex 34:9; 1Kr 8:30; Ž 25:11; Ž 103:3 b Mt 18:21 - Mt 18:35; Mk 11:25; Ef 4:32; Ko 3:13
13 A neuveď nás do pokušení,t14 ale vysvoboď nás od (toho Zlého)t15 [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen]. t14 n.: zkoušky t15 n.: zlého; Mt 5:37; 2Te 3:3
