Český studijní překladEvangelium podle Marka - 11. kapitola, verše 25 - 26 (zvýrazněné)
1 A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
2 a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte.
3 A jestliže vám někdo řekne: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.‘ “
4 Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je.
5 A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“
6 Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.
7 A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.
8 A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.
9 Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!
10 Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech! “
11 A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie.
12 Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad.
13 A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků.
14 I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli.
15 A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.
16 A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží.
17 Učil a říkal jim: „Což není napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“
18 Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.
19 Když nastal večer, vycházeli ven z města.
20 A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.
21 Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“
22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží.
23 Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.
24 Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.
25A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.
26Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.“
27 A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší
28 a říkali mu: „V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“
29 Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.
30 Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“
31 Dohadovali se mezi sebou :„Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘
32 Máme říci ‚z lidí‘?“ Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“
