Český studijní překladJeremjáš - 14. kapitola
1 יהוה slovo, které se stalo k Jeremjášovi ohledně velkého sucha:
2 Juda truchlí a jeho brány se zhroutily; v chmurách leží na zemi a křik Jeruzaléma stoupá.
3 Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu.
4 Kvůli rozpraskané zemi — protože v zemi není déšť — se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu.
5 Také laň na poli rodí a opouští svá mláďata, protože není tráva.
6 Divoké oslice postávají na návrších, lapají po dechu jako šakali, jejich zrak slábne, protože není zeleň.
7 Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, יהוה, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
8 Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování?
9 Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, יהוה, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás!
10 Toto praví יהוה o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a své nohy nekrotili, proto si je יהוה neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy.
11 Pak mi יהוה řekl: Nemodli se za tento lid, za jeho dobro.
12 Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi mečem a hladem a morem.
13 Řekl jsem: Ach, Panovníku יהוה! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj.
14 יהוה mi řekl: Klam prorokují proroci v mém jménu. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim nic, nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, věštbu, nicotnost a podvod svého srdce.
15 Proto takto praví יהוה o prorocích, kteří prorokují v mém jménu, ačkoliv jsem je neposlal, a kteří říkají, že v této zemi meč ani hlad nebude: Mečem a hladem zahynou tito proroci.
16 A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo.
17 Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy nocí i dnem, nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou.
18 Když vyjdu na pole, podívej — probodení mečem; když přijdu do města, podívej — nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají.
19 Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza.
20 יהוה, známe svoji ničemnost, vinu našich otců, vždyť jsme hřešili proti tobě.
21 Pro své jméno neopovrhuj Jeruzalémem, nejednej opovržlivě s trůnem své slávy! Rozpomeň se na ni a neruš svou smlouvu s námi.
22 Cožpak jsou mezi nicotnými modlami národů takové, které působí déšť? Zdalipak nebesa vydávají sama od sebe přeháňky? Copak to nejsi ty, יהוה, náš Bůh? Na tebe čekáme, protože ty činíš všechny tyto věci.
