Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 22. kapitola
1 A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:
2 „Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3 A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.
4 Poslal znovu jiné otroky se slovy : ‚Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.‘
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
6 Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.
7 Král se rozhněval , poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.
8 Potom řekl svým otrokům: ‚Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.
9 Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.‘
10 I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky.
11 Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.
12 I řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?‘ A on oněměl.
13 Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných. “
15 Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.
16 A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť nebereš ohled na postavení člověka .
17 Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“
18 Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?
19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.
20 Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“
21 Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“
22 Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
23 V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka . ‘
25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
26 Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
27 Poslední ze všech zemřela ta žena.
28 Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“
29 Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30 Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.
31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých. “
33 Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.
34 Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu
35 a jeden z nich, zákoník , ho chtěl zkoušet a zeptal se:
36 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? “
37 On mu řekl: „‚ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38 To je největší a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚ Miluj svého bližního jako sebe samého.‘
40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
41 Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:
42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“
43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví:
44 ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou ‘?
45 Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“
46 A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.
