Český studijní překladJób - 11. kapitola
1 Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:
2 Cožpak tohle množství slov nemá být zodpovězeno? Zdalipak bude žvanil v právu?
3 Umlčí tvé prázdné řeči muže? Posmíval ses a nikdo tě nezahanbí?
4 Řekl jsi pak: Má nauka je ryzí, jsem čistý ve tvých očích.
5 Avšak kéž by se Bůh rozhodl promluvit a otevřel by proti tobě své rty.
6 Kéž ti oznámí tajnosti moudrosti, protože obezřetnost má dvě stránky, a věz, že Bůh kvůli tobě zapomíná část tvé zvrácenosti.
7 Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti?
8 Vyšší než nebesa — co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí — co o tom zjistíš?
9 Její míra je delší než země a širší než moře.
10 Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí?
11 Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat.
12 I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk.
13 Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně —
14 je-li ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost —
15 tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát.
16 Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla.
17 A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno.
18 Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.
19 Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň.
20 Zeslábnou oči ničemů, jejich útočiště zaniklo a jejich nadějí je vydechnutí duše.
