Český studijní překladŽalmy - 39. kapitola
1 Pro vedoucího chval, pro Jedútúna.v1 Davidův žalm. v1 K: Jedítúna; srv. Ž 62:1; Ž 77:1; 1Pa 16:38.1Pa 16:41n; 1Pa 25:1.1Pa 25:3.1Pa 25:6. [V 2Pa 35:15 je Jedútún nazván „královým vidoucím“. Ž 42:1p]
2 Řekl jsem: Budu střežita svou cestu, abych nezhřešilb jazykem. Budu střežit svá ústac náhubkem,d dokud bude přede mnou ničema.e a 1Kr 2:4; 2Kr 10:31 b Jb 2:10 c Ž 141:3 d Dt 25:4srv e Ž 34:14~; Př 10:19~; Jk 3:2~
3 Dočistat2 jsem oněměl,a nadobrot3 jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila. t2 h.: Utišením t3 h.: od dobrého; srv. 2S 13:22 a Ž 38:14
4 Srdce mi v nitrut4 hořelo.a (Když jsem tesknil,)t5 plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem: t4 h.: ve vnitřnostech; Ž 51:12; Ž 55:16; Ž 64:7; Ž 103:1p; Jr 23:9; L 1:78p t5 h.: V mém sténání; Ž 5:2 a Dt 19:6; Jr 20:9; L 24:32
5 יהוה, dej mi poznata můj konecb a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.c a Ž 25:4 b Jr 51:13 c Ž 89:48; Ž 90:12~; Jb 14:5~
6 Hle, dal jsi mi jen maličkov6 dnů, jako nic je před tebou můj věk;t7 každý člověk, jakkoli pevně stojí,t8 je jen vánek.t9 Sela. v6 h. tópach - na šířku dvou dlaní [dlaň byla délková míra (totožná se čtyřmi prsty - Jr 52:21) - tedy celkem Ž 14:8 cm; ve srovnání s Bohem, který je od věčnosti do věčnosti, skutečné nic - vánek] t7 n.: život; Jb 11:17 t8 srv. Ž 119:89; [dle Za 11:16 by mohlo „stání“ přeneseně také znamenat „dobré zdraví“] t9 n.: marnost; srv. v. Ž 39:12; Ž 62:10; Ž 144:4; Jb 14:2; Kaz 1:2; Kaz 6:12; Ž 90:5n
7 Jen jako přeludt10 putujet11 člověk, hlučí,t12 přestože je jen vánek,t13 shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.a t10 n.: stín; h.: obraz; (pro vyjádření pomíjivosti lidského života srv. Ž 73:20; Ž 102:12; 1Pa 29:15) t11 h.: chodí sem a tam; n~: žije (1S 25:15) t12 Ž 46:7; n.: je rozrušený; Ž 42:6; Jr 31:20 t13 vv. Ž 39:6.Ž 39:12 a Kaz 2:26~; L 12:16 - L 12:20~
8 Nuže, v co budu doufat,t14 Panovníku? Mé očekávánía se upíná k tobě. t14 n.: na co budu očekávat; Ž 25:21 a Pl 3:18
9 Vysvoboďa mě od všech mých přestoupení,b nevystavuj mě posměchut15 bláznů!c t15 n.: potupě; Ž 22:7; Ž 44:14; Jr 15:15 a Ž 7:2! b Ž 25:7; Ž 51:3 c Ž 14:1
10 Oněměla jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!b a Ž 39:3 b 2S 16:10~; Jb 2:10~
11 Odejmi ode mě svou ránu,a vždyť hynu od úderů tvé ruky!b a Ž 38:12 b Ž 32:4; Ž 38:3
12 Když člověka tresty kázníša za vinu, sžírášt16 jak mol,b co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek!t17 Sela. t16 h.: rozkládáš t17 vv. Ž 39:6.Ž 39:7 a Ž 6:2; Ž 38:2 b Iz 51:8; Oz 5:12
13 Vyslyš,t18 mou modlitbu, יהוה, nasloucheja mému volání o pomoc, nebuď hluchýb k mému pláči!t19 Vždyť jsem u tebe jen hostem,c příchozím,d stejně jako moji otcové.e t18 n.: Slyš; Ž 4:2!; Ž 102:2 t19 h.: slze; tj. modlitbě se slzami a Ž 5:2! b Ž 28:1! c Ž 119:19 d Žd 11:13 e Lv 25:23~; 1Pa 29:15~; 1P 2:11~
14 Odvrať ode mě svůj pohleda a já pookřeji,b než odejdu a již nebudu. a Jb 7:19; Jb 14:6 b Jb 9:27; Jb 10:20
