Český studijní překladŽalmy - 139. kapitola
1 Pro vedoucího chval.t1 Davidův žalm. יהוה, tys mě vyzpytovala a (znáš mě.)t2 t1 Ž 4:1p t2 n.: poznal; Ž 44:22; Ž 94:11; Jr 12:3 a Ž 17:3v
2 Ty víš, kdy si sedáma a kdy vstávámb — už dávno znášt3 mé úmysly.c t3 h.: porozuměls … a 2Kr 19:27 b Dt 6:7 c Ž 139:17; Mt 9:4
3 Rozebralst4 mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.a t4 h.: Prováls; [?] a Ž 119:168; Jb 31:4
4 Ještě nemám slovo na jazyku — hle, יהוה, ty už všechno víš.a a Žd 4:13~
5 Oblehls mě zezadu i zepředut5 a položils na mě svou dlaň.a t5 Ž 34:8; Ž 125:2; LXX, Vul: Bože, ty znáš všechno, nové i staré, tys mě stvořil a Ex 33:22; Zj 1:17
6 Úžasné poznání!a Úplně mě přesahuje!t6 To nezvládám!t7 t6 n.: Je to pro mě příliš podivuhodné poznání, nedostupné; h.: vyvýšené (Iz 12:4) t7 n.: nedosáhnu na ně; Ž 40:6; Jb 42:3b a Ř 11:33
7 Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?v8 v8 n~: přítomností; [na rozdíl od člověka, před kterým utéct lze - 1Kr 12:2]; Jr 23:24; Jon 1:3p
8 Vystoupím-li na nebesa,a tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí,b jsi i tam. a Abd 1:4 b Jb 26:6; Př 15:11; Am 9:2
9 (Když se vznesu na křídlech jitřenky)t9 a usadím se (za koncem moře,)t10 t9 n~: I kdybych se dostal na nejzazší východ; LXX, Vul: Když se po ránu vznesu na svých křídlech t10 n~: na nejzazším západě; srv. Gn 13:14 aj.
10 i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravicea se mě chopí. a Ž 17:7!; Ž 80:16!
11 I kdybych řekl: Jistě mě přikryjet11 tma, i noc se kvůli mně stane světlem.t12 t11 h. výraz „rozdrtit“ (Gn 3:15) zde nedává smysl; proto mnozí emendují h. šwp na skk - zahalit / přikrýt (Ž 140:8); [?] t12 nebo obráceně: a světlo by kvůli mně bylo nocí
12 Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.a a Jb 34:22~; Žd 4:13~
13 Vždyť tys utvořila mé ledví,t13 utkalb jsi mě v lůněc mé matky. t13 n~: nitro (Ž 73:21) a Ž 119:73; Gn 14:19; Gn 14:22; Dt 32:6; Př 8:22 b Jb 10:11 c Iz 44:24
14 Vzdáváma ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. a Ž 9:2
15 Před tebou nebyla skryta má kostra,a když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobáchb země. a Kaz 11:5 b Ž 63:10; Iz 44:23
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihya se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. a Ž 56:9; Ž 69:29
17 A jak vzácnét14 jsou pro mě tvé úmysly,t15 Bože! Jak mnoho jich je!t16 t14 n.: nesnadné; srv. tento významový odstín v Da 2:11 t15 LXX; Vul(obv. význam): přátelé; v. Ž 139:2; Ž 40:6v; Ž 92:6v t16 h.: mnohé jsou jejich hlavy - ve smyslu: počet / souhrn
18 Kdybych je chtěl spočítat,t17 je jich víc než písku!a Procitnu a jižt18 jsem s tebou. t17 n.: Počítám je …, t18 n.: stále a Ž 78:27; Gn 22:17; Joz 11:4!
19 Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstuptea ode mě, vy, kdo proléváte krev.t19 t19 n.: jestliže školíš ničemy, i ti, kdo prolévají krev, ode mě odstoupí; srv. Ž 119:115; Př 29:10 a Ž 6:9
20 Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.t20 t20 TM: ‘áreká - tvá města, ovšem aram.: tví protivníci - srv. 1S 28:16; Da 4:16; někteří emendují na ‘áleká: proti tobě
21 Což nemám, יהוה, nenávidět ty, kdo tě nenávidí?a A pociťovat odporb proti těm, kdo proti tobě povstávají? a Ž 68:2; 2Pa 19:2 b Ž 119:158
22 (Mám je v dokonalé nenávisti;)t21 jsou mi za nepřátele. t21 h.: Dokonalou nenávistí jsem je nenáviděl
23 Vyzpytuja mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej měb a poznej mé myšleníc a Ž 139:1 b Ž 26:2 c Ž 94:19p; Ž 17:3~; Jr 17:9n~
24 a pohleď, není-li ve mně cestaa trápení, a veďb mě cestouc věčnosti!d a Ž 146:9; Jr 18:15; Jr 25:5; Jr 36:3 b Ž 5:9; Ž 27:11; Ž 143:10 c Jr 6:16; Mt 7:14 d Ž 25:4~
