Český studijní překladEvangelium podle Marka - 14. kapitola

1 Byly^a dva dny před ⁽Hodem beránka⁾^t1 a svátky ^snekvašených ^schlebů. Velekněží a ^sučitelé ^sZákona hledali,^b jak by se ho lstí zmocnili, ^saby ^sho ^szabili. ^t1 ř.: pascha (Mt 26:2p) ^a Mt 26:2 - Mt 26:16// ^b Mk 14:11; Mk 14:55; Mk 11:18; Mk 12:12; 1S 20:1srv
2 Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“
3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a ^sbyl ^su ^sstolu,^a vešla žena, ^skterá ^směla ^salabastrovou ^snádobku pravého, ^svelmi ^sdrahého^b nardového^c oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu. ^a Mt 9:10p ^b 1Tm 2:9srv; 1P 3:4 ^c Pís 1:12p
4 Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu ^pje ta ztráta oleje?
5 Vždyť se ten olej mohl prodat ^sza ^svíc ^snež tři sta denárů^t2 a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni. ^t2 Mt 26:7p
6 Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na^t3 mně dobrý skutek. ^t3 ř.: ve mně
7 Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.
8 Učinila, co mohla; předem ^spomazala mé ^mtělo ^solejem k pohřbu.
9 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě^a bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ ^a Mt 28:19n
10 A Juda Iškariotský,^a jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.^b ^a J 6:71 ^b Mt 26:16p
11 ^sKdyž ^sto ^suslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal ^svhodnou ^spříležitost, jak by jim ho vydal.
12 Prvního^a dne ^snekvašených ^schlebů, když obětovali^t4 ⁽velikonočního beránka⁾,^t1 mu ^hřekli jeho učedníci: „Kam chceš, ^sabychom ^sodešli a připravili ti k jídlu ⁽velikonočního beránka⁾?^t1“ ^t4 n.: zabíjeli ^t1 ř.: pascha (Mt 26:2p) ^a Mt 26:17 - Mt 26:30//
13 I ^hposlal dva ze svých učedníků^v5 a ^hřekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody.^v6 Jděte za ním ^v5 [Petra a Jana (L 22:8)] ^v6 [snadno rozpoznatelný, protože toto obvykle dělaly pouze ženy]
14 a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⁽velikonočního beránka⁾?^t1‘ ^t1 ř.: pascha (Mt 26:2p)
15 A on vám ukáže velkou ^shorní ^smístnost,^a ^pjiž prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“ ^a L 22:12†; Sk 1:13v; Sk 20:8v
16 Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⁽velikonočního beránka⁾.^t1 ^t1 ř.: pascha (Mt 26:2p)
17 Když nastal večer, ^hpřišel s Dvanácti.
18 A ^skdyž ^sbyli ^su ^sstolu^a a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí,^b ten, který jí se mnou.“ ^a Mt 9:10p ^b Mt 26:16p
19 Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“
20 On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.
21 Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm ^pnapsáno,^a běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⁽Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl⁾^b nenarodil.“ ^a Isa 53 ^b Mt 26:24p
22 A ^skdyž ^sjedli, vzal Ježíš chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte,^t7 toto je mé ^mtělo.“ ^t7 var.: [+ jezte,]
23 Pak vzal kalich, ^svzdal ^sdíky a dal jim; a napili se z něj všichni.
24 A řekl jim: „Toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé.^t8 ^t8 var.: [+ na odpuštění hříchů]
25 Amen, pravím vám, že se ^[již více^] nenapiji z plodu ^svinné ^srévy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v ^cBožím království.“
26 A ^szazpívali ^schvalozpěv^t9 a vyšli na Olivovou horu.^a ^t9 Mt 26:30p ^a Mk 11:1
27 A Ježíš jim ^hřekl: „Všichni ode mne této noci odpadnete,^a neboť je ^pnapsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘^b ^a Mk 4:17 ^b Za 13:7
28 Ale po svém vzkříšení^a vás předejdu do Galileje.“ ^a Mt 16:21p
29 Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli,^a já však ne!“ ^a Mk 4:17
30 A Ježíš mu ^hřekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout ^[dvakrát^] zakokrhá,^a právě ty mne třikrát zapřeš.“ ^a Mt 26:34p
31 On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.
32 I^a přicházejí k místu jménem Getsemane.^b Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ ^a Mt 26:36 - Mt 26:46//; L 22:40 - L 22:46 ^b Mt 26:36p
33 A ^hvzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.
34 Říká jim: „Má duše je smutná^a až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ ^a Ž 42:6//
35 Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, tato hodina minula.
36 Říkal: „Abba,^a Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“ ^a Ř 8:15
37 A ^hpřišel a ^hnalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone,^a spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? ^a Mk 1:16
38 Bděte^a a modlete se, abyste nevešli^t10 do pokušení.^b ^cDuch je sice ochotný,^c ale ^xtělo slabé.“ ^t10 var.: nepřišli ^a Mk 13:35; Mk 13:37; 1P 5:8 ^b L 22:40 ^c Ž 51:14p
39 A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou ^cprosbu.^a ^a Mt 26:44p
40 A opět, ^skdyž ^spřišel, nalezl je spící; měli ^svelmi ^stěžká víčka^t11 a nevěděli, co by mu odpověděli. ^t11 ř.: oči
41 A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstávejte, pojďme! Hle, ⁽^ppřiblížil se ten, který mne zrazuje.⁾^t12“ ^t12 n.: můj zrádce je nablízku. (Srv. Mt 26:16)
43 A^a hned, ^skdyž ještě ^smluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, ^sučitelů ^sZákona a starších, s meči a holemi. ^a Mt 26:47 - Mt 26:56//
44 Ten, který ho zrazoval, ⁽^pměl s nimi domluvené znamení⁾:^t13 „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně^t14 odveďte!“ ^t13 ř.: jim byl dal zn. řka ^t14 tj. pod stráží; srv. Sk 16:23
45 ^sKdyž ^spřišel, hned k němu přistoupil a ^hřekl: „Rabbi!“^a A ^svroucně ho ^spolíbil. ^a Mk 9:5p
46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47 Jeden z ^pokolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.
48 Ježíš jim ^sna ^sto^t15 řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, ^sabyste mne ^szatkli.^t16 ^t15 ř.: odpovídaje; viz Mt 3:15p ^t16 n.: ? (otázka)
49 Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⁽musí se naplnit⁾^t17 Písma.^t18“ ^t17 ř.: aby se naplnila ^t18 n.: Nechť se naplní Písma!
50 A všichni ho opustili a utekli.
51 Šel s ním nějaký^v19 mladík, ^skterý ^směl přes nahé tělo ^p^spřehozený lněný^v20 šat, i ^hzmocnili se ho. ^v19 var.: [jeden / jistý]; Podle tradice byl oním mladíkem sám autor Markova evangelia. ^v20 [obv. vnější oděv byl vlněný; lněný naznačuje, že byl z bohaté rodiny]
52 On tam však zanechal lněný šat a utekl od nich nahý.
53 Ježíše^a odvedli k veleknězi^v21 a ^hshromáždili se k němu všichni velekněží, starší a ^sučitelé ^sZákona. ^v21 [tj. Kaifáši (Mt 26:3p)] ^a Mt 26:57 - Mt 26:68//
54 Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.^t22 ^t22 ř.: u světla
55 Velekněží a celá velerada^a hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho ^sodsoudili ^sk ^ssmrti, ale nenalézali. ^a Mt 26:59 5,22p
56 Neboť mnozí proti němu ^skřivě ^ssvědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.
57 Někteří povstali a ^skřivě proti němu ^ssvědčili:
58 „My jsme ho uslyšeli, ^sjak ^sříká: Já zbořím tuto svatyni ^sudělanou ^srukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ^sne ^srukama ^sudělanou.“^a ^a Mk 15:29; J 2:19
59 A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.
60 I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé ^sproti tobě ^ssvědčí?“
61 On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a ^hřekl mu: „Jsi ty Mesiáš,^a Syn Požehnaného?“ ^a Mt 2:4p
62 Ježíš řekl: „Já jsem. A ^fspatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci^v23 a přicházejícího s^t24 nebeskými oblaky.^a“ ^v23 [v 1 st. obvyklý poukaz na Boha, užívaný z úcty k Božímu jménu (stejně jako předchozí „Požehnaného“)]; Mk 16:20; //Ž 110:1 ^t24 v Mt 26:64: na … ^a Da 7:13//
63 Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky?
64 Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, ^sže ^sje hoden^t25 smrti. ^t25 n.: propadlý
65 A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, ^sbít ho ^spěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali^t26 ranami. ^t26 var.: vzali s
66 A^a ^szatímco ^sbyl Petr dole v nádvoří, ^hpřišla jedna z veleknězových služek. ^a Mt 26:69 - Mt 26:75//
67 ^sKdyž ^suviděla Petra, ^sjak ^sse ^sohřívá, pohlédla na něj a ^hřekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“
68 On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do ^spředního ^sdvora ^[a kohout zakokrhal^].
69 A ^skdyž ho ta služka ^suviděla, začala opět říkat těm, kteří ^p^sstáli ^spoblíž: „Tento je z nich.“
70 On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co ^p^sstáli ^spoblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“^a ^a Mt 26:73p
71 On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“
72 A ^[hned^] kohout ^[podruhé^] zakokrhal.^a Tu si Petr rozpomněl^b na ^rvýrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a ⁽začal plakat⁾.^t27 ^t27 n.: pomysliv na to plakal / zavzlykav plakal / vyběhnuv ven plakal; (Sl. spojení nejistého významu.) ^a Mt 26:34p ^b Mk 11:21

Zobrazit ve Studijní on-line bibli