Český studijní překladKazatel - 1. kapitola
1 Slova kazatele,v1 syna Davidova, králet2 v Jeruzalémě. v1 h.: shromažďovatele; [Příbuzné se slovem shromáždění, tedy „ten, kdo svolává nebo vede shromáždění“, kazatel či učitel.]; Kaz 1:2.Kaz 1:12; Kaz 7:27; Kaz 12:8 - Kaz 12:10; Ex 35:1; Dt 4:10; Dt 31:12.Dt 31:28; Lv 8:3; Nu 1:18; Nu 8:9; Nu 10:7; Nu 16:19; Nu 20:8.Nu 20:10 t2 LXX: + Izraele; Kaz 1:12
2 Marnostv3 všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost.a v3 n.: vánek / mámení / přelud / pomíjivost / nicotnost; Kaz 12:8; [Toto klíčové h. slovo (habel), jež v konkrétním významu znamená vánek (Ž 39:6), se ve svém abstraktním významu (marnost / nicotnost / pomíjivost …) vyskytuje v Kaz 38× (srv. Jb 7:16; Jb 9:29; Jb 21:34; Jb 27:12; Ž 78:33; Ž 94:11).] a Ž 39:6; Ž 62:10; Ž 144:4; Kaz 12:8; Kaz 12:8//; Ř 8:20
3 Jaký užiteka bude člověk mít z veškeré své námahy,v4 kdyžv5 se bude namáhat pod sluncem?v6 v4 [H. ámal je dalším klíčovým pojmem knihy; v různých gramatických tvarech se vyskytuje celkem 34×.] v5 [V Kaz je typické užívání zkráceného tvaru še namísto ašer („který“ / „když“), jak je příznačné pro text Mišny] v6 [„Pod sluncem“, další klíčový výraz knihy Kaz je použit celkem 29×. S ním synonymní je méně častý obrat „pod nebem“ (Kaz 1:13; Kaz 2:3; Kaz 3:1). Tyto výrazy vyjadřují, jak se jeví skutečnost, nebereme-li v potaz Boha a věčnost, tedy omezíme-li se na to, co je viditelné na této zemi, „pod sluncem“.] a Kaz 2:11; Kaz 3:9; Kaz 5:15; Kaz 10:11
4 Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává.a a Ž 104:5; Ž 119:90
5 Slunce bude vycházet,a slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází.b a Gn 32:32; 2S 23:4 b Ž 19:7
6 Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. (Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhut7 se zas vítr vrací.)a t7 použit opět stejný h. výraz: stáčí [čtvero opakování dobře popisuje nekončící cyklus] a Kaz 11:5; J 3:8
7 (Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.)a Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. a Jb 38:10; Ž 104:8n
8 (Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.)t8 (Oko se nenasytía viděnímt9 a)b ucho se nenaplnít10 slyšením. t11 t8 n.: Všechna slova jsou únavná; člověk je nedokáže vyslovit. t9 h.: k vidění; n.: aby vidělo t10 Kaz 6:7; n~: nenasytí (Ez 27:25) t11 h.: ze slyšení; n.: aby neslyšelo a Kaz 4:8 b Př 27:20
9 (To, co bylo, je to, co i bude,)a a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem.b a Kaz 3:15 b Kaz 1:14; Kaz 2:11; Kaz 2:17; Kaz 2:20
10 Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.
11 Není žádná památkaa na věci první. (Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.t12)t13 t12 n~: po nás t13 n.: Ani na budoucí věci, které budou, nebude větší památky nežli („jako“) na ty, které budou poslední a Kaz 2:16
12 Já,v14 kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. v14 [Na tomto místě přechází autor do 1. osoby. Do 3. osoby se vrací až v závěru knihy, Kaz 12:9 - Kaz 12:14.]
13 Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalot15 s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem.a (Ono zlé plahočenít16 uložil Bůhv17 lidským)b synům, aby se při něm osvědčili.t18 t15 n.: Rozhodl (2Pa 20:3) jsem se propátrat a prozkoumat t16 další typický výraz pro Kaz (Kaz 2:23.Kaz 2:26; Kaz 3:10; Kaz 4:8; Kaz 5:2.Kaz 5:13; Kaz 8:16†) v17 [Jediné h. slovo, které pisatel užívá pro Boha, je elóhîm (36×); zdůrazňuje jeho svrchovanost. Vůbec není užito smluvní jméno jehwâ.] t18 n.: odpovídali / byli pokorní a Kaz 1:3p b Kaz 3:10//; Gn 3:19
14 Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a (honba za větrem.)v19 v19 [Reformační překlady dle Vul. odvozují význam od jiného h. kořene a překládají „trápení ducha“ (tak i Kaz 2:11.Kaz 2:17.Kaz 2:26; Kaz 4:4.Kaz 4:6; Kaz 6:9 a u příbuzného slova ve v. Kaz 1:17)
15 Co je (zkřivené,v20 nelze narovnat)a a nedostatek nelze sečíst.v21 v20 [Kořen slova, jež je zde přeloženo „zkřivené“, může znamenat i „zvrácené“ - např. srdce (Př 12:8) nebo cesty člověka (Jr 3:21).] v21 [Možná šlo o přísloví: „Co schází, to se spočítat nedá“ (ve smyslu „Kde nic není, ani smrt nebere“).] a Kaz 7:13
16 Takto jsemt22 hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrostit23 (nad každého, kdo byl vt24 Jeruzalémě přede mnou.)a Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání.b t22 h.: + já t23 h.: zvětšil jsem a přidal moudrost nad t24 h.: na / nad; [někteří dle předložky doplňují: vládl nad J., ale význam ‘al coby české „v“ není neobvyklý (Ex 1:8; Ex 2:5; 1Kr 11:41; Est 3:12 atd.)] a Kaz 2:9; 1Kr 3:12; 1Kr 10:7; 1Kr 10:23 b 1Kr 5:10
17 Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalot25 moudrost a (poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.)a Poznal jsem, že také tohle je honičkav26 za větrem. t25 n.: Rozhodl jsem se tedy poznat v26 [V tomto významu užito pouze v Kaz (+ Kaz 2:22; Kaz 4:16); srv. příbuzné slovo ve v. Kaz 1:14. a Kaz 2:12; Kaz 7:25
18 Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.
