Český studijní překladList Jakubův - 4. kapitola
1 Odkud jsou boje a hádkyt1 mezit2 vámi? Zdali ne odtud — z vašich rozkoší,t3 které bojují ve vašich údech?a t1 n.: půtky; 2K 7:5; 2Tm 2:23; Tit 3:9† t2 n.: ve vás t3 ř. hedoné; L 8:14; Ř 6:12v; Ga 5:24v; Tit 3:3; 2P 2:13 a Ř 7:23
2 Dychtíte, ale nemáte. Zabijítet4 a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte. t4 n~: nenávidíte; Mt 5:21n.Mt 5:44; 1J 3:15
3 Žádáte,a a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložilib na své rozkoše. a Ž 18:42; Ž 66:18n; Ž 109:7; Př 15:8; 1J 3:22; 1J 5:14 b Mk 5:26srv; L 15:14; 2K 12:15
4 [Cizoložníci a] cizoložnice!a Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s cBohem? Kdo tedy chce být přítelem světa,b stává se nepřítelem cBožím.c a Jr 3:1 - Jr 3:20; Jr 9:2; Ez 16:32; Ez 16:38; Oz 4:12; Oz 5:4; Mt 12:39 b Jk 1:27; 1J 2:15 c Jk 2:23::; L 19:27; Ř 8:7; J 6:24~; J 15:19~
5 Či myslíte, že nadarmo praví Písmo:v5 ‚Žárlivět6 touží (cDuch, který v nás přebývá)t7‘? v5 buď je míněno obecně učení Písma, nebo je citován nedochovaný text; srv. J 19:37p; Ř 4:3 t6 ř.: K závisti t7 n.: po duchu, jemuž dal přebývat v nás; 1K 6:19
6 Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: ‚cBůh sse sstaví sproti pyšným,a ale pokorným dává milost.‘b a Jb 22:29; Ž 138:6; Př 29:23; Da 4:37; Mt 13:12; L 18:14 b Př 3:34 (LXX); 2Pa 32:26; 1P 5:5//
7 Poddejtet8 se tedy cBohu. sPostavtea sse sproti Ďáblu,b a futeče od vás. t8 2Pa 30:8; 1K 15:28; n.: Podřiďte; 1P 2:13 a Ef 6:13 b Mt 4:1 - Mt 4:11~; Ef 4:27; 1P 5:8!; Ju 1:9; Zj 2:10
8 Přibližtea se k cBohu, a fpřiblížíb se k vám. Očisťtec ruce, hříšníci, a očisťte srdce,d lidé (dvojí mysli).e a Za 1:3; Žd 7:19 b Ž 34:19 c Iz 1:16; 1J 3:3 d Ž 24:4; Jr 4:14; 1P 1:22 e Jk 1:8
9 sPociťte ssvou subohost, naříkejte a plačte.a Váš smích ať se obrátí v nářekb a vaše radost v sklíčenost. a L 6:25 b Pl 5:15
10 Pokořte se před Pánem, a fpovýšía vás. a Jb 5:11; L 1:52
11 Bratři, snemluvte jeden sproti druhému.a Kdo smluví sproti bratru nebo soudíb svého bratra, smluví sproti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelemc Zákona, nýbrž soudcem. a Jk 5:9 b Mt 7:1; Ř 14:4 c Jk 1:22; Ř 2:13
12 Jeden je zákonodárcea a soudce,b ten, který může zachránit i zahubit.c Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního? a Iz 33:22 b Jk 5:9; 2Tm 4:8 c Mt 10:28
13 Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do stoho a stoho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ —
14 nevíte, co bude zítra!a Co je váš život? Vždyť jste pára,b která se na chvilku ukazuje a potom mizí. a Př 27:1; L 12:18 - L 12:20 b Ž 39:5; Ž 144:4; 1P 1:24~
15 Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán (chtít,a budeme naživu a fuděláme)t9 to nebo ono.“ t9 var.: chtít a budeme naživu, uděláme a Př 19:21; Sk 18:21; 1K 4:19; 1K 16:7
16 Vy se však chlubíte ve (své chvástavosti).t10 Každé takové chlubenía je zlé. t10 n.: svých projevech arogance; ř.: pl. a Ž 52:2; 1K 5:6; Ř 15:17
17 sKdo tedy sumí činit dobré, ale nečiní, má hřích.a a L 12:47
