Český studijní překladJób - 7. kapitola
1 Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost službyt1 a nejsou jeho dny jako dny najatéhoa dělníka? t1 n.: +vojenské; Jb 14:14; Iz 40:2 a Jb 14:6; Dt 24:14
2 Jako otrok baží po stínuv2 a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,t3 v2 [Dle paralelismu asi míněno: večerním stínu, tedy konci pracovní doby.]; v. Jb 7:4; Kaz 2:23 t3 h.: výsledek díla; Jr 22:13
3 (tak jsem pro sebe dostal do dědictví)t4 měsíce nicotyt5 a noci trápenít6 mi přidělili. t4 LXX: Tak jsem i já přestál; [Díky záměně písmen (waw a nún).] t5 n.: klamu t6 n.: námahy; Jb 5:7; ::Nu 23:21
4 Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdyt7 se nachýlít8 večer? Tak se nasytím svým neklidemt9 až do rozednění. t7 n.: když t8 h.: odměří t9 HL; n.: převalováním
5 Mé tělo obléklo larvya a chumáčet10 prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.t11 t10 HL; sg.; n.: strupy t11 n.: byla rozleptána a Jb 17:14; Ex 16:24; Iz 14:11; Sk 12:23
6 Mé dnyv12 byly rychlejšía než tkalcovský člunekb a pominuly v beznaději.t13 v12 [Metonymie vyjadřuje celý život (násl. vv. zdůrazňují jeho krátkost) a to, co v něm bylo vykonáno] t13 Jb 14:7; Jb 17:15; Jb 19:10; n.: nedostatku / nicotě / ztrátě naděje a Jr 4:13; Ž 102:12~; Jk 4:14~ b Sd 16:14
7 Pamatuj,a že můj život je jen vítr;b mé oko neuvidí znovut14 blaho.c t14 h.: se nevrátí zpět, aby vidělo a Ž 89:48 b Jb 7:16~; Ž 78:39 c Jb 9:25
8 Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou pot15 mně pátrat, ale já už tu nebudu. t15 h.: ve / do
9 Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí,a už nevyjde. a Jb 10:21
10 Nenavrátía se už domů, jeho domovt16 už jej nezpozoruje. t16 h.: místo; srv. Př 27:8 a Jb 10:21; Jb 16:22
11 Ani já nezadržím svá ústa, promluvím (v tísni svého ducha,)t17 přemýšlett18 budu (v hořkosti své duše.)t19 t17 n.: ve svém stísněném duchu t18 koh.; n.: lkát; Ž 77:4 t19 Jb 3:20; Jb 10:1; 1S 1:11; 1S 22:2; n.: ve své zatrpklé duši
12 Cožpak jsem moře či drak,a že nade mnou musíš ustanovit stráž? a Ez 32:2
13 Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,
14 ty mě vyděsíša sny, viděními mě ohromíš. a Jr 51:56
15 (Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.)v20 v20 LXX: Vzdálíš od mého ducha mou duši, od smrti pak mé kosti; [Kosti zde asi představuji celé tělo (srv. Jb 20:11; Jb 30:30; Jb 33:18; Ž 6:3p; Př 16:24; Pl 4:7) - velmi bolavé, tedy n~: strašnou bolest na celém těle.]
16 Pohrdám tím,t21 nebudu žít navěky; (nech mě být,)t22 vždyť mé dny jsou marnost.a t21 tj. „Mám toho po krk“ t22 h.: přestaň se mnou a Kaz 1:2
17 Co je smrtelný člověk, že si hot23 ceníš a že si ho všímáš?t24 t23 n.: vyvýšíš / dáš vzrůst t24 h.: k němu přiložíš své srdce; Ž 8:4; Žd 2:6
18 Navštěvuješa ho každé ráno,t25 neustálet26 jej budeš zkoušet. t25 h.: k ránům t26 h.: k chvílím a Gn 21:1p!
19 (Jak dlouho)t27 ode mne neodvrátíš pohled,a (nenecháš mě aspoň spolknout)t28 slinu? t27 h.: podle čeho t28 h.: neopustíš mě, dokud nespolknu; tj. aspoň na chvilku; Jb 9:18; Jb 10:20; Jb 14:6 a Ž 39:14
20 Pokud bych zhřešil, co tím provedua tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?v29 v29 TqS; [Dle masoretů zde bylo pův.: tobě (‘aleká) - viz LXX, což se ovšem dotýkalo Božího charakteru, takže byl text masorety změněn na: sobě.] a Jb 34:32
21 A co že neodpustíšt30 mé přestoupení a neodejmeša mou zvrácenost? (Vždyť nyní ulehnu do prachu;)t31 budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu.b t30 h.: nepozvedneš t31 LXX: Nyní pak do země odejdu. a 2S 24:10; Za 3:4 b Jb 7:8
