Český studijní překladJób - 32. kapitola
1 Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastnícht1 očícht2 spravedlivý. t1 LXX; Pš: jejich t2 n~: si připadal
2 Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijcev3 z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího,a než je Bůh. v3 [Tj. obyvatele Búzu, pouštní oblasti na východě (Jr 25:23).] a Jb 34:5n; Jb 35:2
3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.
4 Elíhú však (se slovy k Jóbovi)t4 vyčkával, protože byli věkemt5 starší než on. t4 h.: na Jóba v slovech t5 h.: na dny
5 Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.
6 Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti.a Proto jsem se ostýchalt6 a bál jsem se sdíletb s vámi své poznání.t7 t6 h.: plazil (Dt 32:24) t7 (h. m. dé‘î od běžného f. da‘at (@Gn 2:9) se vyskytuje pouze v Elíhúových řečích; 10.17; Jb 36:3; Jb 37:16 a Jb 12:12 b Jb 32:10; Jb 32:17; Jb 15:17
7 Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná létat8 ať oznámí moudrost. t8 tj. věkovití / starci; 1Kr 12:6
8 Avšak je to ducht9 v smrtelném člověku, decha Všemohoucího, který jim dává porozumět. t9 n. Duch a Gn 2:7; Gn 7:22; Ž 18:16; Iz 30:33; Iz 42:5
9 Nikoli velcít10 zmoudří,a aniž starci porozumí právu. t10 h.: hojní let; n.: mocní; Jb 35:9 / staří; Gn 25:23 a Jb 12:20; Kaz 4:13
10 Proto pravím: Poslouchejv11 mě, ano, it12 já sdělím své poznání. v11 [Osloven je Jób, 2 rkpp však uvádějí pl.] t12 h.: tím spíše; v. Jb 32:17
11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.
12 Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil,t13 kdo z vás by odpověděl na jeho řeči. t13 n.: rozsoudil; h.: pokáral; ptc.
13 Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.
14 Jób své výroky nezaměřilt14 proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi. t14 h.: nesešikoval; Jb 6:4; Gn 14:8; Sd 20:20nn; srv. Jb 33:5
15 Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.t15 t15 h.: výroky od nich odtáhly
16 Budu tedy předpokládat,t16 že nepromluví, protože přestalit17 a už neodpovídají. t16 h.: čekat; v. Jb 32:11 t17 h.: zastavili se / zůstali stát
17 I já odpovím svým dílem, ano, it18 já sdělím své poznání. t18 h.: tím spíše; v. Jb 32:10
18 Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.v19 v19 [Tj. jsem přeplněn myšlenkami a nemohu se dočkat, až promluvím.]
19 Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.t20 t20 Mt 9:17; n.: sudy
20 Promluvíma a uleví se mi; otevřu rty a odpovím. a Jb 13:13; Jb 20:2
21 Nikomu jistě nebudu nadržovatt21 a nebudu lichotitt22 člověku. t21 Ž 82:2; Př 18:5; Jb 34:19; h.: nebudu vyvyšovat tvář muže t22 n.: nedám titul; Iz 44:5; Iz 45:4
22 Vždyť ani neumím lichotit. (Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.t23)t24 t23 h. pozvedl / odnesl (Jb 27:21) t24 LXX: A kdyby přece, i moli mě snědí.
