Český studijní překladJób - 14. kapitola

1 Člověk narozený z ženy^t1 je ⁽ukrácen na životě⁾^t2 a nasycen^a nepokojem.^b ^t1 n.: porozený ženou; Jb 15:14; Jb 25:4 ^t2 h.: krátký dnů; ::Ž 21:5; Ž 39:6 ^a Jb 10:15 ^b Jb 3:17; Jb 5:7~
2 Jako květ vzchází^a a uvadá, prchá jako stín^b a trvání nemá.^t3 ^t3 impf.; n.: neobstojí; h.: nezůstane stát ^a Ž 92:8~; Ž 103:15n~; 1P 1:24~ ^b Jb 8:9; Ž 102:12; Ž 144:4; Kaz 8:13
3 Ano, na takového otvíráš své oči^t4 a chceš mě^t5 přivést na soud se sebou. ^t4 (tato vazba někdy znamená: připravit se někoho soudit) ^t5 LXX, Pš, Vul.: ho; [Náhlá změna osoby je v h. celkem běžná.]
4 Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.^t6 ^t6 h.: Ani jeden
5 Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe;^v7 jeho hranice^a jsi ustanovil a nepřekročí je. ^v7 [Tj. pod Boží kontrolou.] ^a Př 8:29; Jr 5:22; Mi 7:11
6 Odhlédni^a od něj, ať si odpočine, dokud^b si^t8 neoblíbí svůj den jako najatý^t9 dělník. ^t8 n~: nevynahradí / nedokončí / neužije ^t9 n.: nádeník / žoldnéř ^a Jb 7:19 ^b Lv 26:34; Lv 26:41
7 Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.
8 I kdyby jeho kořen v zemi zestárl^a a jeho pařez^b odumřel v hlíně,^t10 ^t10 h.: prachu; Jb 39:14; Dt 28:24; 2S 16:13; Ez 26:12; LXX: skále ^a Př 22:6 ^b Iz 11:1srv
9 ⁽jen ucítí vodu,⁾^t11 vypučí^a a vydá ratolesti^t12 jako mladý štěp.^t13 ^t11 h.: z vůně vody ^t12 sg.; h.: žeň ^t13 n.: sadba / sazenice ^a Ez 17:24
10 Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?
11 Vody z jezera^t14 zmizely, řeka se vsákne^t15 a vyschne.^a ^t14 n.: moře ^t15 n.: vyschne (synonymum k následujícímu výrazu); Iz 44:27 ^a Iz 19:5
12 Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku^t16 nebes.^t17 Neprocitnou^a a neprobudí se ze svého spánku.^b ^t16 h.: jednoduchá záporka ^t17 tj. mrtví lidé; Vul.: sg. ^a Iz 51:6; Mt 24:35; 2P 3:7 ^b Ž 76:6; Jr 51:39
13 Kéž se stane,^a že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv;^b určíš pro mě lhůtu^t18 a pak se na mě rozpomeneš.^c ^t18 n.: ustanovení / mez; Sk 1:7 ^a Jb 6:8 ^b Iz 26:20 ^c Gn 8:1; Sd 16:28; 2Kr 20:3; Ž 106:4; Jr 14:21
14 ⁽Zemře-li muž, ⁽ožije snad opět?⁾^t19 Všechny dny mé povinné služby^a budu očekávat,^t20 dokud nepřijde mé vystřídání.⁾^t21 ^t19 n.: zůstane snad naživu? ^t20 n.: doufat ^t21 LXX: Pokud totiž muž zemře, ožije opět, když završil dny svého života? Mám čekat, až bych opět vznikl? ^a Jb 7:1
15 Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit^t22 po díle^t23 svých rukou. ^t22 n.: bude se ti stýskat ^t23 srv. Jb 10:3
16 Nyní tedy^t24 spočítáš mé kroky; ⁽nedbej na můj hřích.⁾^a ^t24 n.: když ^a Ž 130:3n
17 Mé přestoupení je zapečetěno do váčku,^a mou zvrácenost^t25 jsi zastřel. ^t25 Iz 1:18; h.: nad mou vinou ^a 1S 25:29
18 Avšak padající hora zvětrá^t26 a skála se pohne ze svého místa.^a ^t26 h.: zvadne; n.: se rozpadne ^a Jb 18:4
19 Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach^t27 země. Tak i naději člověka jsi zahubil.^v28 ^t27 n.: hlínu ^v28 Jb 19:10; Jb 27:8; Ez 37:11; [Smysl obrazu je, že smrt připravuje člověka o všechnu naději.]
20 Navždy^a ho přemáháš, až odchází; měníš jeho^t29 tvář a posíláš jej pryč. ^t29 n.: mění svou ^a Jb 4:20; Jb 20:7; Ž 52:7
21 Jeho synové budou vážení,^t30 ale nedozví^a se to; budou bezvýznamní,^b ale nebude jim to známo. ^t30 v h. činný rod (budou vážit), ale bez předmětu, tedy pochopeno jako pasivum; srv. Př 13:18; Ez 27:25 ^a Kaz 9:5n ^b Jr 30:19~
22 Jen nad sebou cítí bolest^a jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí. ^a Př 14:13

Zobrazit ve Studijní on-line bibli