Český studijní překladEvangelium podle Jana - 11. kapitola
1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie,a z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.b a J 12:1; Mt 21:17p b L 10:38 - L 10:42
2 Byla to ta Marie, která Pánaa pomazalab vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. a J 4:1 b J 12:3
3 Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
4 sKdyž to Ježíš suslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k cBoží slávě,a aby cBoží Syn byl skrze ni oslaven.“b a J 11:40; Ž 19:1; Sk 7:55; Fp 1:11 b J 9:3~
5 Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7 Až potom hřekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“a a J 4:47; J 10:40~
8 Učedníci mu hřekli: „Rabbi,a teď tě Židé chtěli ukamenovat,b a zase tam schceš sjít?“ a J 1:38p b J 10:31
9 Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“a a J 12:35
11 To pověděl a potom jim hřekl: „Náš přítel Lazar pusnul;a ale jdu, abych ho probudil.“ a Mt 9:24; Sk 7:60
12 Učedníci mu řekli: „Pane, pspí-li, sbude sv spořádku.“
13 Ježíš však pmluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14 Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15 A kvůli váma se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili.b Pojďme k němu.“ a J 11:42; J 12:30 b J 1:7!
16 Tomáš,a řečený Didymos,t1 řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ t1 ř. Dvojče a J 20:24; J 21:2; Mk 3:18
17 sKdyž Ježíš spřišel, shledal, že Lazar je již čtyřia dny v hrobě. a J 11:39
18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.t2 t2 cca 2,8 km; J 6:19p
19 Mnozí z Židů ppřišli k Martě a Marii, aby je potěšilia ve smutku pro [jejich] bratra. a Jb 2:11
20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, svyšla mu svstříc; Marie seděla v domě.
21 Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.a a J 11:32
22 [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys cBoha požádal, cBůh ti to fdá.“
23 Ježíš jí hřekl: „Tvůj bratr vstane.“
24 Marta mu hřekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“a a Da 12:2~; Sk 24:15
25 Ježíš jí řekl: „Já jsema vzkříšení i život.b Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. a J 6:35! b J 5:36; J 14:6
26 A každý, kdo žije a věří ve mne,a jistě nezemře (na věčnost).b Věříš tomu?“ a J 6:47 b J 6:51
27 hŘekla mu: „Ano, Pane, já pjsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš,a Syn cBoží, (který má přijít)t3 na svět.“b t3 ř.: ten přicházející a J 10:24; Mt 16:16 b J 6:14
28 sKdyž to spověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitela je tu a volá tě.“ a J 1:38!
29 Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30 Ježíš ještě pnepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31 sKdyž Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, suviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; (domnívali se),t4 že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. t4 var.: říkali
32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“a a J 11:21
33 Když ji Ježíš uviděl, sjak spláče a jak pláčou Židé, skteří spřišli ss ní, cv duchu se rozhorlil,a zachvěl se a J 12:27; J 13:21
34 a řekl: „Kam jste ho ppoložili?“ hŘekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“a a J 1:46
35 Ježíš zaplakal.a a L 19:41
36 Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“a a J 11:3
37 Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého,a způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ a J 9:7
38 Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, hpřišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39 Ježíš hpravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho pzesnulého, mu hřekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtýa den.“ a J 11:17
40 Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, fuvidíš cBoží slávu?“a a J 11:4; J 12:41; Ž 19:1; Sk 7:55; 2K 4:6; Zj 21:11
41 Odstranili tedy kámen.a Ježíš pozvedl očib vzhůru a řekl: „Otče,c děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.d a Mt 27:60 b J 17:1; L 18:13 c Mt 11:25 d Ž 6:10!; Žd 5:7
42 Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůlia zástupu, který pstu sstojí sokolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“b a J 11:15 b J 3:34; J 17:3
43 A skdyž to sřekl, silným hlasema zvolal: „Lazare, pojď ven!“b a Mt 27:46 b 1Kr 17:21n~; Sk 9:40~
44 Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy pměl svázány spruhy splátnaa a jeho tvář pbyla zavinuta šátkem.b Ježíš jim hřekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ a J 19:40 b J 20:7
45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,a co učinil, v něho uvěřili.b a J 2:23 b J 7:31!; J 12:11
46 Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
47 Velekněží a farizeovéa shromáždili veleradub a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.c a J 11:57; J 7:32! b Mt 5:22p c J 2:11!
48 Jestliže ho necháme tak, všichni v něho fuvěří a fpřijdou Římanéa a fvezmou nám toto místot5 i národ.“ t5 tzn. chrám; Mt 24:15 a Sk 16:21; Sk 16:38
49 Jeden z nich, nějaký Kaifáš,a skterý sbyl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; a Mt 26:3
50 ani nemyslíte na to, že je pro vást6 lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“a t6 var.: nás a J 18:14
51 Toto však neřekl ssám ze ssebe, ale jako velekněz onoho roku svyslovil sproroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52 a ne jenom za národ, ale také za to, aby prozptýlené cBoží dětia shromáždil v jedno.b a J 1:12 b J 10:16
53 Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.a a Mt 26:4; Mk 14:1
54 Ježíš pak již nechodila veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,v7 a tam zůstal s učedníky. v7 [identifikace místa není jistá - je navrhováno dnešní Et-Taijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18:23) či Efrónem (2Pa 13:19), což by bylo cca 19-24 km SV od Jeruzaléma] a J 7:1
55 Byly blízko židovské velikonocet8 a mnozí z venkovat9 vystupovali před svátkyt8 do Jeruzaléma, aby se očistili.a t8 J 2:13; ř.: pascha (Mt 26:2p) t9 n.: z té krajiny a J 18:28; 2Pa 30:17n
56 Hledalia Ježíše, a pjak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“ a J 7:11
57 Velekněží a farizeové totiž pvydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho smohli szajmout.