Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český katolický překlad - Nový Zákon čili tzv. "liturgický překlad" (vzniklý pod vedením V. Bognera) vyšel v roce 1988. Překlad vychází z překladu NZ od Ondřeje Petrů.
1 Ježíš odešel odtamtud a šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli.
2 Příští sobotu začal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: »Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama!
3 Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?« A pohoršovali se nad ním.
4 Ježíš jim řekl: »Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.«
5 A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je.
6 A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
7 Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
8 Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku,
9 jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
10 Řekl jim: »Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál.
11 Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.«
12 Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit.
13 Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
14 Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto že v něm působí zázračné síly.
15 Jiní říkali: »Je to Eliáš,« jiní zase: »Je to prorok - jako jeden z proroků.«
16 Když to Herodes uslyšel, řekl: »Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.«
17 Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
18 Jan říkal Herodovi: »Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!«
19 Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla.
20 Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl.
21 Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje.
22 Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: »Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!«
23 A pod přísahou jí mnoho slíbil: »O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!«
24 Ona vyšla ven a zeptala se matky: »Co bych si měla žádat?« Ta odpověděla: »Hlavu Jana Křtitele.«
25 Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: »Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.«
26 Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout.
27 Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28 přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
29 Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu.
30 Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili.
31 Řekl jim: »Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.« Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
32 Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami.
33 Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
34 Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.
35 Když se už připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: »Toto místo je opuštěné a už se připozdilo.
36 Rozpusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu.«
37 Ale Ježíš jim odpověděl: »Vy jim dejte jíst!« Řekli mu: »Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?«
38 Zeptal se jich: »Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!« Když si to zjistili, hlásili: »Pět, a dvě ryby.«
39 Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě.
40 Usadili se ve skupinách po stu a po padesáti.
41 A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42 A všichni se najedli dosyta,
43 a ještě sesbírali plných dvanáct košů kousků chleba i ryb.
44 Těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.
45 Pak hned přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh směrem k Betsaidě, než on rozpustí zástup.
46 Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil.
47 Když nastal večer, byla loď daleko na moři a on sám ještě na zemi.
48 Viděl, jak se namáhají s veslováním, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři, ale chtěl je minout.
49 Když ho viděli kráčet po moři, mysleli, že je to přízrak a vykřikli.
50 Všichni ho totiž viděli a zděsili se. On však na ně hned promluvil a řekl jim: »Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!«
51 Vstoupil k nim na loď, a vítr přestal. Byli celí ohromeni úžasem.
52 Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé.
53 Potom jeli na druhý břeh a přistáli u Genezaretu.
54 Když vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.
55 Proběhli celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné všude tam, kde slyšeli, že je.
56 A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
In dem Folgenden nimmt Markus die eigentliche Geschichte des Dienstes Jesu wieder auf; nur sieht man den Herrn bereits durch ein verblendetes Volk verworfen, trotz der Macht, die Er geoffenbart hatte und die von der Herrlichkeit Seiner Person Zeugnis ablegte. Dennoch setzt Jesus Seinen Dienst fort und sendet Seine Jünger wieder aus, auf dass es an keiner Anstrengung mangeln möge; aber Er sendet sie aus mit dem Zeugnis des Gerichts, das jener wartete, die sich der Verwerfung Seiner Sendung schuldig machen würden - einer Verwerfung, die übrigens schon stattfand. Indes fährt der Herr fort, in Erbarmen und Güte Beweise zu geben, dass Jehova, welcher Mitleiden mit Seinem Volke hatte, gegenwärtig sei, bis Er endlich Seine Jünger auf das gewisse Ergebnis Seines Werkes vorbereiten musste, nämlich auf Seinen Tod durch die Hand der Heiden, denen die Hohenpriester Ihn überliefern würden.
Für die Juden war Jesus der Zimmermann, der Sohn der Maria. Ihr Unglaube hemmte die wohltuende Hand Gottes im Blick auf sie selbst. Jesus setzt Sein Werk anderswo fort und sendet Seine Jünger aus - eine Handlung, die den Besitz göttlicher Macht bekundete. Noch ist Israel der Gegenstand ihrer Sendung; sie sollten überall da, wo ihr Zeugnis verworfen werden würde, das Gericht über das Gebiet Emmanuels, das Land Israel, als ein verunreinigtes Land ankündigen. Indem sie sich dabei auf den mächtigen Schutz Dessen stützten, der sie aussandte, würden sie an nichts Mangel haben. Er war der unumschränkte Herr; alle Dinge standen zu Seiner Verfügung. Christus kann als Kanal der Segnung nicht nur Segnungen mitteilen, sondern auch Seinen Jüngern die Macht verleihen, Dämonen auszutreiben. Die Jünger gehen aus und erfüllen ihre Aufgabe. Dieser Abschnitt schildert in einer beachtenswerten Weise die Stellung und die Herrlichkeit Christi. Er ist der Diener - für den Menschen ist Er der Sohn des Zimmermanns. In Seinem neuen Dienst erfüllte Er nur das, was Gott Ihm zu tun gegeben hatte. Er konnte daselbst keine Wunderwerke tun wegen ihres Unglaubens (V. 5). Er war stets bereit zu dienen; aber wo sich dem Einflusse Seiner Liebe keine Tür öffnete, war Er in der Ausübung derselben eingeengt und beschränkt; und die Natur, die nur nach dem Schein urteilt, öffnet solche Türen nie. Nur da, wo ein Bedürfnis war, wirkte Seine Liebe unermüdlich, ja, sie musste wirken. Die wenigen Kranken ziehen Nutzen aus einer Liebe, die niemand verachtet, weil sie nie sich selbst sucht.
In dem folgenden Verse jedoch verleiht Er, der dort keine Wunderwerke tun konnte (weil Sein Dienst von göttlichen Bedingungen abhing, unter denen Gott, wenn Er sich offenbaren wollte, Seinen Verkehr mit den Menschen anknüpfen und fortsetzen konnte), anderen Gewalt über alle unreinen Geister, eine Gewalt, die göttlich ist. Jeder kann Wunder tun, wenn Gott ihm die Macht dazu darreicht; aber Gott allein kann diese geben. Die Jünger hatten keinen Mangel zu befürchten, denn Emmanuel war gegenwärtig; und wenn ihre Botschaft verworfen wurde, so hatten sie das Gericht anzukündigen. Die göttliche Liebe hatte Jesum ganz und gar zu einem abhängigen Diener gemacht; aber dieser abhängige Diener war Gott, gegenwärtig in Gnade und Gerechtigkeit.
Durch alle diese Kundgebungen der Macht erwacht das Gewissen des damals in Israel regierenden Königs; und der Evangelist eröffnet uns die Geschichte des mörderischen Widerstandes der obrigkeitlichen Gewalten in Israel gegen die Zeugen der Wahrheit (V. 14 u. f.). Herodes hatte Johannes getötet, um die Bosheit eines Weibes, das ihm gefiel, zu befriedigen - eine Bosheit, die er mit ihr teilte. Ein Tanz war für ihn das Leben des Propheten Gottes wert. Das war der Herrscher Israels!
In Vers 30 sehen wir, wie die Apostel zu Jesu zurückkehren und Ihm alles berichten, was sie getan und gelehrt haben. Er geht mit ihnen an einen öden Ort, um sie so dem Andrange der Neugierigen und Hilfsbedürftigen zu entziehen. Aber die Menge folgt Ihm. Jesus hat Mitleiden mit den Armen der Herde, wenngleich das Land, das Er liebte, Ihn verworfen hatte; und zu ihren Gunsten offenbart Er die Macht Jehovas, um sie gemäß Psalm 132 zu segnen. Er speist die Armen mit Brot. Nachdem Er dann das Volk entlassen hat, geht Er, wandelnd auf dem Gewässer, über den See und gesellt Sich zu Seinen Jüngern. Er steigt in das Schiff, und der Wind legt sich (V. 47-51). Wir haben uns mit der Bedeutung dieses Bildes bereits bei der Betrachtung des Evangeliums Matthäus beschäftigt. Die Arbeit der Jünger war jetzt zu Ende; doch ihre Herzen waren zu jener Zeit trotz all Seiner Wunderwerke noch hart, und sie vergaßen sie, eines nach dem anderen. Der Herr aber setzt Sein Segenswerk fort: ""Und so viele Ihn anrührten, wurden geheilt"" (V. 56).