Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český katolický překlad - Nový Zákon čili tzv. "liturgický překlad" (vzniklý pod vedením V. Bognera) vyšel v roce 1988. Překlad vychází z překladu NZ od Ondřeje Petrů.
1 Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: »Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.«
2 Odpověděl jim: »Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.
3 Chléb náš vezdejší dávej nám každý den.
4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.«
5 Řekl jim dále: »Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby.
6 Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.'
7 On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.'
8 Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
9 Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám!
10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.
11 Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada?
12 Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra?
13 Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!« Bezebub; chvála na Ježíšovu matku; Jonášovo znamení
14 Vyháněl zlého ducha z němého člověka. Když zlý duch vyšel, němý promluvil. Zástupy žasly,
15 ale někteří z nich řekli: »Vyhání zlé duchy s pomocí Belzebuba, vládce zlých duchů!«
16 Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe.
17 On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: »Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne.
18 Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s pomocí Belzebuba.
19 Jestliže já vyháním zlé duchy s pomocí Belzebuba, s čí pomocí je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
20 Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.
21 Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí.
22 Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá.
23 Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje!
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
25 Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený.
26 Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky.«
27 Když toto mluvil, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: »Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!«
28 On však řekl: »Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.«
29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: »Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo.
30 Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení.
31 Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece někdo víc než Šalomoun.
32 Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece někdo víc než Jonáš.
33 Nikdo nerozsvítí svítilnu a nedá ji do kouta nebo pod nádobu, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli.
34 Tvé oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tvé oko zdravé, bude také celé tvé tělo jasné. Je-li však nemocné, bude také celé tvé tělo temné.
35 Hleď tedy, ať to světlo, které je v tobě, není temnotou.
36 Je-li tedy celé tvé tělo jasné a žádná část na něm není temná, bude celé tak jasné, jako když tě ozáří svítilna svým jasem.«
37 Když domluvil, pozval ho jeden farizeus k jídlu. Přišel tedy a zaujal místo u stolu.
38 Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem napřed neumyl.
39 Pán mu však řekl: »Ano, vy farizeové, vnějšek číše a talíře očišťujete, ale vaše nitro je plné loupeže a špatnosti.
40 Pošetilci! Copak ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41 Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté.
42 Ale běda vám, farizeové! Odvádíte desátky z máty, z routy a z každé zeleniny, ale nedbáte na spravedlnost a lásku k Bohu. Tohle jste měli dělat, a tamto nezanedbávat.
43 Běda vám, farizeové! Máte rádi přední sedadla v synagógách a když vás lidé pozdravují na ulicích.
44 Běda vám! Jste jako neznatelné hroby, a lidé, kteří přes ně chodí, to nevědí.«
45 Jeden ze znalců Zákona mu na to řekl: »Mistře, když takhle mluvíš, urážíš i nás!«
46 On odpověděl: »Běda i vám, znalcům Zákona! Uvalujete na lidi břemena, která sotva mohou unést, a sami se těchto břemen nedotknete ani jedním prstem.
47 Běda vám! Stavíte náhrobky prorokům, a vaši předkové je zabíjeli.
48 Tím tedy sami dosvědčujete a schvalujete činy svých předků, neboť oni je zabíjeli, a vy jim stavíte náhrobky.
49 Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly. Z nich některé budou zabíjet a pronásledovat,
50 takže na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, prolévaná od založení světa,
51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a svatyní. Ano, říkám vám: Toto pokolení stihne pomsta.
52 Běda vám, znalci Zákona! Odstranili jste klíč k poznání. Sami jste k němu nedošli, a těm, kdo k němu chtěli dojít, jste v tom bránili.«
53 Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet a zahrnovat ho spoustou otázek.
54 Přitom na něj číhali, aby ho mohli chytit za slovo.
Das Gebet, welches Jesus hier Seine Jünger lehrt, bezieht sich ebenfalls auf die Stellung, in die sie vor der Gabe des Heiligen Geistes eintraten. Jesus Selbst betete als der abhängige Mensch auf der Erde. Noch hatte Er nicht als gen Himmel Gefahrener die Verheißung des Vaters empfangen, um sie über Seine Jünger auszugießen; jedoch standen diese in Verbindung mit Gott, als ihrem Vater. Die Herrlichkeit Seines Namens und die Ankunft Seines Reiches sollten vor allem ihre Gedanken beschäftigen. Hinsichtlich ihres täglichen Brotes waren sie von Ihm abhängig. Sie bedurften der Vergebung und der Bewahrung vor der Versuchung. Das Gebet enthielt den Wunsch eines vor Gott wahrhaftigen Herzens, dann die Bedürfnisse des Leibes, die sie der Sorge ihres Vaters im Himmel anvertrauten; ferner die Gnade, die sie für ihren Wandel bedurften, wenn sie gesündigt hatten, und damit sich ihr Fleisch nicht offenbare, und endlich ihre Errettung von der Macht des Feindes.
Dann (V. 5-13) dringt der Herr auf Beharrlichkeit; die Bitten sollen nicht aus einem Herzen hervorgehen, das hinsichtlich des Erfolges gleichgültig ist. Er versichert Seinen Jüngern, dass ihre Gebete nicht vergeblich sein würden, und dass ihr himmlischer Vater sogar den Heiligen Geist geben würde denen, die Ihn darum bäten. Er setzt sie in Seine eigene Beziehung auf der Erde zu Gott. Auf Gott hören und sich an Ihn, als einen Vater wenden - das ist das Ganze des praktischen christlichen Lebens.
Hernach werden die beiden großen Waffen Seines Zeugnisses ans Licht gestellt, nämlich die Austreibung der Teufel und die Autorität Seines Wortes. Christus hatte die Macht geoffenbart, die die Teufel austrieb, und man schrieb diese Macht dem Obersten der Teufel zu. Dessen ungeachtet hatte Er den Starken gebunden; Er hatte ihn seiner Güter beraubt, und dies bewies, dass das Reich Gottes wirklich gekommen war. In einem Falle wie dieser nahm, da Gott zur Befreiung des Menschen gekommen war, alles seinen wahren Platz ein: alles war entweder vom Teufel oder von dem Herrn. Und obwohl der unreine Geist von dem Hause ausgegangen war, so wird er doch, wenn Gott Sich nicht in demselben befindet, mit sieben anderen, noch böseren Geistern zurückkehren; und der letzte Zustand dieses Hauses wird schlimmer sein als der erste (V. 26).
Diese Offenbarung der Macht des Reiches erfüllte sich in jenem Augenblick. Aber nicht nur wurden Wunder gewirkt; der Herr hatte auch das Wort verkündigt. Ein Weib, das die Freude fühlte, einen solchen Sohn zu haben, wie Jesus war, preist mit lauter Stimme den Wert einer Verwandtschaft mit Ihm nach dem Fleische. Jedoch wie im vorigen Kapitel bei Maria, so erklärt der Herr auch hier, dass diese Segnung allen denen angehöre, die Sein Wort hörten und bewahrten (V. 28). Die Niniviten hatten auf Jona, die Königin des Südens hatte auf Salomo gehört, ohne dass damals ein Wunder gewirkt worden wäre - und ein Größerer als Jonas war jetzt unter ihnen.
Zwei Dinge werden uns hier in den Beziehungen Jesu zu Israel vor Augen gestellt: das von der Wahrheit klar und vollständig abgelegte Zeugnis (V. 33), und die Beweggründe, die die Hörer desselben beherrschten. Wenn das wahre Licht völlig in das Herz scheint so bleibt keine Finsternis darin. Wenn die vollkommene Wahrheit nach der Weisheit Gottes vorgestellt ist, aber abgewiesen wird, so ist es das Herz, das dieselbe verwirft: das Auge ist böse. Die Begriffe und Beweggründe eines von Gott entfernten Herzens verfinstern dieses nur; ein Herz hingegen, das nur einen Gegenstand hat: Gott und Seine Herrlichkeit, wird voll von Licht sein. Überdies zeigt sich das Licht nicht nur, sondern es erhellt auch die ganze Umgebung (V. 34-36).
Eingeladen in das Haus eines Pharisäers (V. 37-52), verurteilt Jesus den Zustand der Nation und die Heuchelei derer, die sich anmaßten, Gerechtigkeit zu besitzen, indem Er auf das übertünchte Äußere und die innere Habsucht und Selbstsucht hinweist. Jene machten das Gesetz Gottes zu einer Bürde für andere, während sie selbst die Erfüllung desselben vernachlässigten. Der Herr kündigt ihnen die Sendung der Apostel und Propheten des Neuen Testamentes an, deren Verwerfung das Maß der Ungerechtigkeit Israels voll machen und alle diejenigen auf eine letzte Probe stellen würde, die heuchlerisch die Gräber der Propheten bauten, die von ihren Vätern getötet worden waren. All das Blut, bezüglich dessen Gott Seine Langmut gezeigt hatte, indem Er zur Erleuchtung des Volkes Zeugnisse sandte, ja, welches gerade wegen dieser Zeugnisse vergossen worden war, wird schließlich von diesem aufrührerischen Volke zurückgefordert werden. Die Worte des Herrn reizten, indes nur die Bosheit der Pharisäer, und sie trachteten Ihn in Seinen Reden zu fangen. Wir haben also anstatt eines Messias, der die Verheißungen erfüllt, einerseits das Wort des Zeugnisses völlig in den Vordergrund gestellt, und andererseits das Urteil über eine Nation, die beides verworfen hatte, und die auch das verwerfen würde, was die Gnade noch später zu ihrer Zurückführung senden wollte.